Ekvádor (I) - Jak jsme dobyli rovník

Ráno, přesněji řečeno v noci, jsme vstali v 02:30. Na 3:00 jsme měli objednaný normální taxík. Ne motorovou tříkolku. Ve 2:55 jsme snad dvě minuty usilovně budili spícího recepčního.
Na letiště jsme dojeli během 20 minut. Překvapilo nás, že všechna zavazadla do podpalubí kontrolovaly dvě specialistky. Asi na letišti v Iquitos nemají velký rentgen.

Hned poté jsme prošli přes kontrolu příručních zavazadel. Tam rentgen měli. Ovšem moje plná láhev vody prošla bez nejmenších problémů.

Následoval první dnešní let Iquitos - Lima. Proběhl v pohodě. V Limě jsme pro jistotu počkali u pásu jestli nám náhodou na pás nevyjede naše zavazadlo odbavené až do Ekvádoru. Naštěstí nevyjelo. Měli jsme skoro čtyři hodiny času do druhého odletu. A taky hlad. Zkusili jsme nějaké čínské občerstvení a za poslední SOLy se najedli do syta. V Limě na letišti je bohužel internet zdarma jen na 10 minut.
Druhý dnešní let Lima - Quito měl skoro 30 minut zpoždění na odletu kvůli velkému provozu na letišti v Limě.
V letadle bylo nutné vyplnit nějaké formuláře pro ekvádorské úřady - podobné jako předtím v Peru.
Do země nás pustili bez problémů. Je bezva, že pro všechny navštívené země máme bezvízový styk.
Hned za východem byla boudička AVISu. Zaplatil jsem jen půjčovné a odmítl pojištění za 33$ za den. Šílené. Před odjezdem jsem se pojistil na výpůjčku v Ekvádoru i u Iguazu Falls v Brazílii za asi 30Ł.
Zároveň nám řekli, že s autem nemůžeme ve čtvrtek jezdit v Quito. Je tam tolik aut, že tímto způsobem omezují jejich provoz. Naštěstí tam přijedeme až v pátek.
Dostali jsme objednané Chevrolet Aveo (cena 271$ na 7 dnů s neomezeným počtem km). Zároveň si půjčovna zablokovala hrozivých 5000$ za spoluúčast na kreditce. Ještěže mám vysoký limit. Okamžitě mi opakovaně volali z Citibank (teď už vlastně Raiffeisenbank) kvůli ověření transakce. Protože mám všechna příchozí volání blokovaná, poslali mi i SMS.

A vyrazili jsme na sever. Směr městečko Otavalo s jedinou zastávkou na cestě. Projížděli jsme přes rovník.

Tady je důkaz z kompasu v iPhonu, že jsme byli správně. A že GPS funguje.

Tohle místo je jediné přesně zaměřené přímo od geodetů ekvádorské armády. Ostatní místa mají někdy větší, někdy menší odchylku.

O místo se stará nezisková organizace, která za vstup vybírá 2$ za osobu. Byli jsme tam s manželkou sami. Tedy kromě výběrčího a zároveň i průvodce. Opravdu se nám věnoval a vysvětloval i historii měření ještě z doby inků. Pak nám nabídl nějaká DVD a tištěné publikace. Dali jsme mu za ně 20$ příspěvek.
Mají to tu udělané pěkně.

To je on - rovník.

Zbývala nám cesta do ubytování - Hotel Curiňan. Začalo nám vydatně pršet a informace o umístění hotelu na booking.com nebyla správně. Napadlo mě chytit taxíka a nechat ho jako vodiče, aby nás dovedl na místo. To se povedlo, ale bylo to dost náročné. Jak jsem sháněl taxíka, tak jsme zmokl. Okamžitě se nám zamlžilo auto zevnitř a já skoro vůbec neviděl ven. Taxikář znalý místních poměrů to hnal jako o závod. Fakticky jsem měl strach na spoustě křižovatek projet stejnou rychlostí jako on. Ale nakonec jsme to zvládli.
Rodinný hotel vypadá dobře a jeho majitelé jsou moc milí.
Za těch pár hodin je pro nás Ekvádor velice příjemnou změnou po Peru. Tam té chudoby a nepořádku bylo hodně. Tady je to zatím "skoro" jako v Evropě. Silnice dobré, jen řidiči mají přece jen trochu jinou mentalitu. Dvojitá čára a svícení v silném dešti jim moc neříká.