Předčasná cesta domů

Manželce se bohužel udělalo nedobře a pokračování cesty nedávalo smysl. Ráno jsem tedy koupil nové letenky už na pondělí ráno od Eurowings. Zároveň jsem ještě zrušil a změnil zbývající ubytování. Navigaci jsem nastavil na Barcelonu a za 3 hodiny jsme vrátili auto a lehli si v hotelu. Ještě úplně poslední foto

Andorra - když cesta je cíl

Dnešek byl do poslední chvíle otevřený co se týče trasy. Stále jsem sledoval počasí. Protože průsmyk z Francie do Andorry je hodně vysoko (2408m) a navíc se jako povinná výbava auta od 1.listopadu vyžadují sněhové řetězy. Ale předpověď i skutečné počasí bylo milosrdné. Teploty v nejvyšších místech lehce pod nulou a hlavně sluníčko bez srážek. Trasa asi 300 kilometrů nám podle navigace i google map měla trvat kolem pěti hodin čistého času. A nevymýšleli si. Opět jsme jeli mimo placené úseky dálnic a tunelů. Po asi hodině jízdy se v dálce objevil pás Pyrenejí. Připoměnlo nám to situaci když jsme poprvé zahlédli Alpy.

Jak jsme se postupně blížili k francouzsko-andorrské hranici, tak už byly vidět projevy nastupující zimy.

V průsmyku Port d'Envalira, který nejvyšší v celých Pyrenejích byl už sníh na stráních i pod nohama mimo silnici.

Na cestě jsme měli jedinou plánovanou zastávku na vyhlídce Mirador Roc del Quer.

Andorra je země asi ideální ke sjezdovému lyžování - těch lanovek a velků je vidět hodně. Stejně to je přitažlivé pro milovníky cyklistiky v kopcích. Z hlediska řidiče to je jedna hlavní silnice mezi Frnacií a Španělskem s mnoha kruhovými objezdy. Od ní se do kopců vinou serpentýny. Často jako slepé rameno. Kamkoliv se jede, tak buď do kopce nebo z kopce. Rovina tady neexistuje. A pak je tady nákupní turistika jak z Francie, tak asi hlavně ze Španělska. Odtud je ten příjezd podstatně méně náročný. Jezdí se sem pro levnější palivo. Aktuálně nafta za 1,175€, což je asi o 10Kč levnější než ve Španělsku nebo Francii. Velice levné jsou i cigarety, alkohol. A možná se sem jezdí vlastně pro cokoliv, protože obchodů včetně velkých supermarketů je určitě víc než je potřeba pro místní obyvatele.

Carcassonne

Dnešek byl odpočinkový. Spíme dvě noci na jednom místě a auto jsme použili jen odpoledne na výlet do jeskyně. Koupil jsem online vstupenky do hradu Carcassone. Až potom jsme zjistil, že do opevněného města Carcassone vstupenka potřeba není. Ale do hradu jsme se stejně šli podívat. Trochu to svojí historií připomíná náš Karlštejn. Také tady byla ve druhé polovině 19.století provedena rozsáhlá rekonstrukce úpravy. Ale je to příjemné na procházky úzkými uličkami. I když dnes byla docela zima - maximálně 10 stupňů a ještě foukal chladný vítr.

Uvnitř je velká videoprojekce o hradu.

Kolem 12. hodiny jsme se šli ohřát a najíst do restaurace Adelaide Dali jsme si typickou francouzskou specialitu cassoulet. Ten doma vařím už několik let, sle tady to chutnalo jinak :-). Jako dezert jsme si objednali créme brulée a celkově jsme si pochutnali.

Pak následovala cesta asi 30 kilometrů k jeskyni Gouffre Géant de Cabrespine. Nejprve jsme si ale udělali zastávku na místě kde jsme chtěli fotit večer. Jsou odtud krásně vidět hradby Carcassonne.

Je to asi asi 200 metrů hluboká díra uvnitř skalního masivu. Vidět sjou velké krápníky i velice jemné struktury jako krajka. Nad propast vede lávka na konci se skleněnou podlahou.

Po jeskyni jsme se vrátili do hotelu na chvíli nabrat síly a teplo na večerní focení. Před setměním jsme vyrazili na místo. Trvalo nám to asi hodinu, ale ta fotka se myslím povedla. A není to žádný photoshop. Mám totiž šikovnou manželku :-).

Girona a muzeum Salvadora Dalí

Ráno jsme se přesunuli jen o pár kilometrů k historickému centru Girony. Neplacené parkoviště bylo úplně plné, tak jsme museli do podzemního za peníze. Nalevo věž baziliky, vpravo katedrály

Dlouhé schodiště katedrály je populárním místem pro posezení turistů. My jsme dorazili před jejím otevřením (10:00) a nikdo tady ještě nebyl

Katedrála má rozpětí sloupů téměř 23 metrů, což je vůbec nejvíc ze všech gotických staveb na světě.

Od katedrály jsme šli na procházku po hradbách. Je to zadarmo, ale bohužel výhled na katedrálu a baziliku byl vylepšen velkým stavebním jeřábem. Tak jsme se otočili směrem k řece. Přes ni vede most od samotného Eiffela - ten červený.

Velkou chloubou je zachovalé historické židovské město. Židé ale odtud byli vyhnáni už v roce 1492.

Oblíbené cizí děti u sochy, která je věnována stavitelům katedrály.

Na zpáteční cestě k autu jsme se ještě podívali i do baziliky

Následoval přejezd do města Figueres, kde se nacází Dalího muzeum. Kvůli kterému jsem den před odjezdem kompletně měnil trasu naší cesty do opačného směru. Ještě ráno před odjezdem jsem raději koupil vstupenky online, abychom měli jistotu vstupu po příjezdu. Lidí ve frontě spousta. Vstupenky jsme měli na 13:15 ana místo jsme dorazili ve 13:18 :-), takže jsme šli hned dovnitř.

Tenhle pán měl neskutečné nápady.

Tady je porovnání klasického záběru z mobilu

a toho ultraširokého provedení, které jsem si tak oblíbil.

Toto muzeum si stavěl sám Dalí a je tady také pochovaný.

Největší sál a největší plátno

a pod ním "Pět unavených"

Tohle je jediný obraz, který jsme v celém muzeu znali. Máme ho doma jako zarámovaný plakát. Ten jsme si pořídili po návštěvě floridského Dalího muzea

A tady je Dalího obraz herečky Mae West, který převedl do 3D španělský umělec Oscar Tusquets Blanca. Bohužel schůdky, ze kterých je možné obraz vidět ve správné perspektivě, jsou nepřístupné. Tak alespoň foto z natažných rukou.

Tady je celá kompozice včetně koupelny na stropě

A tady je jeden strop od Dalího

Poslední fotka ukazuje jednu ze čtyř vystavených lahví. Na ní je vidět původně deformovaný obraz, který se až v odrazu na té láhvi ukáže ve správné podobě (lebka).

Dnes jsme opustili na dvě noci Španělsko a přejeli do Francie. Nechtěl jsem platit za dálnici, tak jsme skoro 200 kilometrů do Carcassonne jeli téměř 3 hodiny :-(.

Dycky Katalánsko ! aneb jak jsme jeli s Barcelonou na Montserrat

Po snídani jsme se zabalili a z hotelu dorazili o asi 100 metrů vedle do půjčovny aut Europecar. Veškeré formality proběhly během pár minut a za chvíli jsme nasedli do dieselového VW Golf. Všechno ovládání je dotykové a musel jsem si chvíli zvykat. Ale jede pěkně a navigace přes CarPlay funguje skvěle.

Průjezd ranní špičkou v Barceloně byl trochu pomalejší, ale do prvního dnešního zastavení jsme přijeli za asi hodinu. Byl to klášterní komplex Montserrat. Záhledl jsme skupinu v teplákových soupravách s nápisem FC Barcelona. Jeli s námi nahoru kolejovou lanovkou podobné té naší petřínské.

Tady je důkaz, že si nevymýšlím. Jen to nebyli fotbalisti, ale házenkáři :-). 

Výhledy do všech stran jsou krásné.

Alespoň jedna fotka s mým stínem.

Při odjezdu nás asi na minutu zastavil vrtulník převážející stavební materiál.

Pokračovali jsme do města Vic, kde se nachází římský chrám ze 2.století. A který se podařilo znovuobjevit až v 19.století.

Staré město má úzké uličky

Je tady evidentní podpora katalánského separatismu. Na hlavním náměstí všude visí portréty jeho představitelů a nápisy svoboda, nezávislost apod.

Třetí zastávkou byl výhled na vesnici Castellfollit de la Roca postavenou na skalním výběžku. Cestou jsme chytili kroupovou přeháňku, ale na místě už byla zase polojasná obloha.. 

Poslední dnešní atrakcí byl kamenný most ve měste Besalú.