Let měl asi 20 minut zpoždění, ale dojeli jsme v pořádku. Dokonce i taxi objednané přes booking zafungovalo. Indický taxikář v turbanu sice i s navigací jednou špatně odbočil, ale pětiminutová zajížďka nás v půl jedné v noci moc nezdržela.
Navíc příjemných 20 stupňů je proti teplotě Praze pozitivní změna.
Už při přihlášení do hotelu jsme se dozvěděli, že zítra, tedy vlastně už dnes, mají Svátek Všech svatých. To jsem si nějak předem neuvědomil. Kvůli tomu je prý snídaně až od 7:30.
Byla skvělá - i sušená jamon šunka byla v dostatečném množství.
Hne potom jsme šli na metro. Nejprve v automatu vyzvednout pro oba zaplacené
lístky T-Casual na 10 jízd. PAk jsme rychel pochopili systém a dojeli k největší atrakci Barcelony - stále nedostavěné katedrále
Sagrada Familia. Měli jsme předem koupené vstupenky na 9:15.
Výstup z metra je přímo u ní.
Přijeli jsme s předstihem a měli jsme asi půl hodinku na focení kolem.
Po nezbytné bezpečností kontrole už jsme mohli dovnitř. Je to krása a úžasné umělecké dílo.
Uvnitř jsme byli přes 3 hodiny. Fotili jsme a kochali se stále se měnícím přirozeným nasvícením přes vitráže v oknech. Návštěvníků spousta a na fotky s minimem lidí je potřeba trpělivě čekat. Zatím je většina fotek z mého nového miláčka iPhone 13 Pro. Kdybych byl Leoš Mareš, tak už mám za tuhle zmínku milion na kontě. Já jsem si za něj ještě musel zaplatit. Ale podle mého názoru fotí skvěle. Hlavně mě nadchl režim ultraširokého objektivu.
U východu z katedrály je to úplně jiné, modernější, zdobení než na jejím vstupu.
Pak jsme se vrátili na chvíli na hotel a vyrazli na zastávku číslo dvě. Ta byla pro manželku překvapením, protože při plánování na ní nenarazila. Já jsem ji našel na tripadvisoru, kde o ní psal nadšený cestovatel. Je to
Sant Pau Hospital, před víc jak 100 lety skuečná nemocnice s nádhernou architekturou. Dnes už je z ní
památka Unesco. Je to rozsáhlý areál budov a podzemních spojovacích chodeb, kde se funkčnost skloubí s krásou návrhu a řemeslného provedení.
Z okna hlavní budovy je vidět přímo na katedrálu. Je asi kilometr daleko.
Ještě před pár desítkami let to byla opravdová nemocnice. Teď už tu v chodbách pouštějí jen videomapping na stěny.
Opět jsme tady byli déle než jsem při plánování předpokládal. Poslední dnešní zastávkou bylo další
Gaudího veledílo -
Güell Park. A tady jsme narazili. Dopoledne jsem kontroloval přes internet lístky a bylo jich ještě dost. Protože jsou ale na přesný čas, nechtěl jsem riskovat nákup. Ovšem naše zdržení, kombinované se svátečním dnem, způsobilo zklamání na místě. Lístky už byly pro dnešek vyprodány. Takže jsme si sice úspěšně vyzkoušeli místní provedení Uber / Bolt, které se jmenuje
Cabify, ale dovnitř jsme se už nedostali. Hned jsem online koupil vstupenky na zítřek od 9:30, kdy tam mohou turisté přijít nejdřív.
Přestože je Španělsko v počtech nakažených COVIDu aktuálně evropský premiant, tak se tady ochrana obličeje ve vnitřních protorech všude důsledně dodržuje. I v hotelu upozornila obsluha manželku, když si respirátor u snídaně zapomněla nasadit při návratu k snídaňovému bufetu. Zato u nás je problém zavést a dodržovat věci, které v mnoha zemích už dlouho fungují bez problémů - jako je kontrola při vstupu do restaurací.
Žádné komentáře:
Okomentovat