Peru (VI) - Autobusem z Cusco do Puno

Dnešek byl dnem velkého přesunu po silnici. Potřebovali jsme se dostat z Cusco do města Puno, které leží na břehu jezera Titicaca.
Vybral jsem společnost InkaExpress, která nabízí přepravu, zastávky na turistických zajímavostech a oběd. Chce za to 50$ + 40SOL za vstup do památek. Cesta trvala od 7:00 (vyjeli jsme přesně) do 17:40. Náš průvodce byl výborný, vše říkal španělsky i anglicky. A výkladům věnoval dostatek času.

Autobus pohodlný a vybavený přetlakovou kabinou pro pohyb ve vysokých nadmořských výškách. A že jsme si jich užili.

První zastávka - nádherný kostel ve vesničce Andahuaylillas, který nazývají jihoamerickou Sixtinskou kaplí.

Fotit se opět nesmělo. Ale jezuité dávají v ceně vstupenky CD s obrázky. Protože nemám CD mechaniku v notebooku, tak to nemůžu ověřit.

Pak přišel provazový most jako replika původního inckého. Manželka ho bez problémů přeběhla, já jsme využil toho kamenného vzadu.

Nejdelší prohlídka byla v Raqchi. Tam byla hranice mezi jednotlivými částmi incké říše.

Holčičce chybí k dokonalosti růžová zmrzlina.

Pak už přišel oběd. Byl formou bufetu a dalo se rozhodně vybrat. kuře, ryba, hovězí maso, rýže zelenina, dva druhy polévek a navrch nějaké sladkosti.

Budova restaurace se přistavuje. Pár našich postřehů o místních stavbách. Základním znamením snad všech budov je postupná výstavba. To se udělá betonová konstrukce, která se vyzdí z cihel. Důležité ale je nechat nahoře "čouhat" armovací dráty. Až budou peníze, nebo možná taky nikdy, se tam může zase udělat další patro. Celou dobu jsou zdejší domy vybaveny přirozeným hromosvodem.
Když už má dům fasádu, tak většinou jen zepředu. Boky se neřeší. Tam se přilepí vedlejší stavba.

Rozhodně místní zedníci většinou nebudou úplně nejzručnější. Když se cihly špatně osadí, je potřeba ztvrdlou maltu vyvrtat z děr pryč.

Zastávka v nejvyšším místě trasy 4335 metrů nad mořem (La Raya Pass). Tím jsme překonali náš dosud nejvyšší dosažený bod 4302metrů = Pikes Peak z roku 2010. Výškový rekord nám ale vydrží jen pár dní.
Ta čára u spodního okraje je železnice z Cusco do Puno. Vrchol s ledovcem má téměř 6000 metrů.

Ve výšce kolem 4200 metrů nad mořem jsem zahlédl dokonalé fotbalové hřiště s umělým trávníkem i osvětlením. Já bych tedy v téhle výšce fotbal hrát nedokázal.

Poslední zastávka byla ve městě Pukara. Je tam lokální muzeum a kostel, který kromě nedělní mše není přístupný.

Symbolem města a zdejší incké říše je býk.

Kontrast historie a současnosti

Dnes si vytvoříme další rodinný rekord. Budeme totiž spát v městě Puno. V nadmořské výšce 3800 metrů.

Peru (V) - Ollantaytambo, Maras, Moray, Chinchero a zpátky do Cusco

Snídaně byla dobrá. Obecně zatím v Peru si na množství a kvalitu surovin stěžovat nemůžeme. Vajíčka podle přání míchaná nebo volská oka. Ovoce, čerstvý džus, pečivo, máslo, .... A nezbytný kokový čaj.
Zpáteční vlak do Ollantaytambo nám odjížděl v 8:53. Cesta zpět trvala skoro o půl hodiny déle než k Machu Picchu. Důvodem bylo, že jsme dávali přednost všem protijedoucím vlakům. Trať je totiž jen jednokolejná.
Po výstupu na nádraží jsem zahlédl skupinu malých Peruánců s ohromnými bágly. Pak mi došlo, že to jsou nosiči pro turisty na Inca trail pochodu.

Na nádraží nás podle domluvy čekalo taxi opět domluvené přes firmu taxidatum. Měli jsme před sebou 5,5 hodiny zpáteční jízdy spojené se zastávkami na zajímavých místech (cena 65$). S klidným srdcem je můžu doporučit. Řidiči ochotní, auta v pohodě. Po celou dobu jsou zavazadla bezpečně uložená v kufru auta.
Hned první zastávkou je krásná incká stavba ve vesnici Ollantaytambo. Na ni platí Boleto turistico, takže jsme za vstup nic platit nemuseli.

Kameny do sebe zapadají neskutečně

Ani tady nemohly chybět lamy.

Pohled na incké Posvátné údolí (Sacred valley) u městečka Urubamba. Opět už jsme ve výškách nad 3000 metrů.

Náš řidič behěm fotozastávky

Nahoře je vidět ledovec a pod ním v tuto roční dobu krásně zelené svahy a louky. Uklidňující pohled.

Druhou delší zastávkou byla zvláštní kruhová políčka poblíž vesnice Moray. Údajně to byla výzkumná stanice Inků pro rostliny.

Krásně symetrické schůdky mezi patry

Cestou k třetímu bodu - solným polím u městečka Maras nám řidič ukázal políčko s tradiční inckou plodinou = quinoa.

To už jsou solná pole. Platí se tady vstupné 10 SOL a rozhodně to stojí za to.
Nahoře teče teplý slaný potůček, který se důmyslným systémem rozvádí do jednotlivých nádrží. Voda se odpařuje. Z usazující se soli se postupně odebírají různě kvalitní frakce.

Nejrůznější druhy soli z místních přírodních zdrojů se na místě i prodávají

Rostl tady i pepřovník

Tohle je ten potůček. Ochutnal jsem a byl opravdu slaný

Tohle je rostlina, která roste i u nás - lupina. Je to zase starodávná incká potravina, která se sklízela na bobule.

Poslední zastávkou naší taxijizdy bylo městečko Chinchero. Jsou tady slavné nedělní trhy, které se logicky ve středu nekonají. Ale mají tady krásně udělanou prodejnu tkaných výrobků zejména z lamí vlny. Je to s ukázkami čištění a barvení vlny. Pokračuje to přes tkaní až se člověk ocitne u stánků jednotlivých rodin.
Kromě toho jsou vidět typické místní plodiny. Třeba brambory a kukuřice nejrůznějších barev

Tohle je vzorník přírodních barev a u nich je vždy rostlina nebo jiný zdroj odstínu.

Tohle je třeba slavný karmín (košenila), který se přidává i do potravin. Aby třeba ne úplně jahodovému jogurtu dodal tu správnou červenou barvu.

Vyrábí se z broučků, kteří žijí na opuncii.

Manželka si "musela" koupit šálku z té nejjemnější vlny od mláďat alpaky. Chtěl jsem platit kartou. A jediný, kdo uměl ovládat terminál byla asi desetiletá holka.

Po návratu do Cusco jsme se ubytovali ve stejném hotelu. Hned jsme vyrazili naposledy do centra. Chyběla nám stále prohlídka Katedrály. Mají otevřeno do 6 hodin večer. Katedrála je veliká s mnoha oltáři a je opravdu krásná. Hlavní oltář obsahuje 1250kg stříbra.
Jak je tady zvykem, fotit se nemůže.
Zítra se přesouváme k jezeru Titicaca. Autobus odjíždí v 7 ráno.

Peru (II) - Cusco + Sacsahuayman

Včerejší usínání u mě neprobíhalo úplně nejlépe. Asi se u mě projevila velká změna nadmořské výšky. Těžko se mi dýchalo. Manželka našla nějaké rady na internetu a aplikovala je.
Ráno už jsem byl ve schopném stavu. Takže jsme v klidu vyrazili na snídani. Její součástí byl i kokový čaj. Tentokrát v sáčkovém provedení. Snídaně dobrá včetně čerstvě připravených vajíček.
Kolem 9. hodiny jsme vyšli z hotelu směrem centrum. Tím je snad ve všech peruánských městech Plaza de Armas. Máme to tam asi 10 minut klidnou chůzí.
Už cestou jsme se nechali odchytit na focení s lamou. Za tohle se samozřejmě platí.

Po příchodu na hlavní náměstí bylo vidět jak v Peru začínají Velikonoce. Je to Květná neděle (Palm Sunday, Domingo de Ramos). To se slaví koupí ozdob z palmových listů.

Všude byla spousta prodavačů, kteří se snažili chytit zákazníky. Téhle paní s malým dítětem jsme neodolali. Koupili jsme si od ní vyřezávané ozdoby ze sušených plodů.

Uprostřed náměstí je fontána se sochochou inckého krále Pachacuteka.

Všude davy lidí. Kromě zahájení Velikonočních svátků probíhala nějaká oslava týkající se škol za účasti místních papalášů.

Nad děním dohlíželi policisté

A situaci využili k demonstraci nějací mladíci

Ozdoby se prodávaly nejen na náměstí ale i v okolních ulicích

Dokonce tady měli něco jako naší pomlázku

Ještě jednou jsme neodolali malé lamě.

Měla úžasně jemnou srst a ráda se nechala hladit.

Cestou jsme si ještě koupili boleto turistico. To je taková předražená nezbytnost, když chce turista navštívit památky v Cusku a okolí. Na jeden den a památku to stojí šílených 70 SOL. Protože se to většině nevyplatí, kupuje se desetidenní verze za 130 SOL. Karty neberou. A lístek neplatí do církevních staveb.
Došli jsme až k Plaza San Francisco. Měl jsem vyčtené, že tam probíhají trhy pro místňáky. Dnes nebyl trh, ale slavnost místní kuchyně.

Spousta stánků s nejrůznějšími pochoutkami za velice rozumné ceny.

Morčátka jsou v Peru oblíbenou pochoutkou. Byla na několik stáncích. Ale tohle dostalo po upečení s nádivkou z bylinek ještě obleček.

U tohohle stánku jsme ochutnali tmavě červené pití Chicha de maiz morado. Bylo to dobré. Jak jsme později našel na internetu, tak se vyrábí z fialové kukuřice.

Tady jsme si za 13 SOL pořídili plný talíř. Byly na něm zapečené těstoviny, papríka plněná zeleninou a rozinkami, bramboru politou místní omáčkou a pěkný kousek vepřového bůčku s krásně křupavou kůžičkou.

Po gáblíku jsem chtěl zjistit jestli si zítra můžeme troufnout pro přesun do Ollantaytambo tzv. colectivo z ulice PAvitos. To je dodávka předělaná na menší autobus, která nemá jízdní řád a jezdí až po naplnění. Cena 10 SOL za osobu. Taxi stojí 100 SOL. Zkusíme to.
Už je to kousek z centra a domy už nejsou tak pěkně opravené.

Ještě nám pro dnešek zbývalo navštívit pevnost Sacsayhuaman, která leží nahoře nad městem. Pěšky se nám nechtělo, raději jsme si mávli na taxík. Byla to, jako většina místních taxíků, plečka. Ale řidič nás k cíli dopravil (20 SOL). Cestou se manželce podařilo zachytit skupinu 3 + 3 modelek při průjezdu. Bez varování. A měli jsme fotku zadarmo :-).

Pohled na příchod k pevnosti od parkoviště

Kousek za vchodem se nám nabídl průvodce. Zkusili jsme a asi hodinu a půl nás vodil, ukazoval a vysvětloval. Angličina na místní poměry byla slušná.
Navíc nám na dvou místech zahrál na flétny.

Mimo jiné jsme se dozvěděli, že město Cusco bylo vystavěné ve tvaru pumy. Hlavou byla právě tato pevnost.
Že ve zdech je možné nalézt symboly uctívaných zvířat.

Lama

Noha pumy

Ukázal nám i skalní skluzavku

Ještě během prohlídky se rozpršelo a dokonce padaly kroupy.

Dolů do Cuska jsme sešli pěšky po upravené kamenné cestě. A nakonec ještě ochutnali další místní specialitu Inca Colu. A není to špatné pití. Jen to už pohltila ta červená firma na bublinkové vody.