Peru (V) - Ollantaytambo, Maras, Moray, Chinchero a zpátky do Cusco

Snídaně byla dobrá. Obecně zatím v Peru si na množství a kvalitu surovin stěžovat nemůžeme. Vajíčka podle přání míchaná nebo volská oka. Ovoce, čerstvý džus, pečivo, máslo, .... A nezbytný kokový čaj.
Zpáteční vlak do Ollantaytambo nám odjížděl v 8:53. Cesta zpět trvala skoro o půl hodiny déle než k Machu Picchu. Důvodem bylo, že jsme dávali přednost všem protijedoucím vlakům. Trať je totiž jen jednokolejná.
Po výstupu na nádraží jsem zahlédl skupinu malých Peruánců s ohromnými bágly. Pak mi došlo, že to jsou nosiči pro turisty na Inca trail pochodu.

Na nádraží nás podle domluvy čekalo taxi opět domluvené přes firmu taxidatum. Měli jsme před sebou 5,5 hodiny zpáteční jízdy spojené se zastávkami na zajímavých místech (cena 65$). S klidným srdcem je můžu doporučit. Řidiči ochotní, auta v pohodě. Po celou dobu jsou zavazadla bezpečně uložená v kufru auta.
Hned první zastávkou je krásná incká stavba ve vesnici Ollantaytambo. Na ni platí Boleto turistico, takže jsme za vstup nic platit nemuseli.

Kameny do sebe zapadají neskutečně

Ani tady nemohly chybět lamy.

Pohled na incké Posvátné údolí (Sacred valley) u městečka Urubamba. Opět už jsme ve výškách nad 3000 metrů.

Náš řidič behěm fotozastávky

Nahoře je vidět ledovec a pod ním v tuto roční dobu krásně zelené svahy a louky. Uklidňující pohled.

Druhou delší zastávkou byla zvláštní kruhová políčka poblíž vesnice Moray. Údajně to byla výzkumná stanice Inků pro rostliny.

Krásně symetrické schůdky mezi patry

Cestou k třetímu bodu - solným polím u městečka Maras nám řidič ukázal políčko s tradiční inckou plodinou = quinoa.

To už jsou solná pole. Platí se tady vstupné 10 SOL a rozhodně to stojí za to.
Nahoře teče teplý slaný potůček, který se důmyslným systémem rozvádí do jednotlivých nádrží. Voda se odpařuje. Z usazující se soli se postupně odebírají různě kvalitní frakce.

Nejrůznější druhy soli z místních přírodních zdrojů se na místě i prodávají

Rostl tady i pepřovník

Tohle je ten potůček. Ochutnal jsem a byl opravdu slaný

Tohle je rostlina, která roste i u nás - lupina. Je to zase starodávná incká potravina, která se sklízela na bobule.

Poslední zastávkou naší taxijizdy bylo městečko Chinchero. Jsou tady slavné nedělní trhy, které se logicky ve středu nekonají. Ale mají tady krásně udělanou prodejnu tkaných výrobků zejména z lamí vlny. Je to s ukázkami čištění a barvení vlny. Pokračuje to přes tkaní až se člověk ocitne u stánků jednotlivých rodin.
Kromě toho jsou vidět typické místní plodiny. Třeba brambory a kukuřice nejrůznějších barev

Tohle je vzorník přírodních barev a u nich je vždy rostlina nebo jiný zdroj odstínu.

Tohle je třeba slavný karmín (košenila), který se přidává i do potravin. Aby třeba ne úplně jahodovému jogurtu dodal tu správnou červenou barvu.

Vyrábí se z broučků, kteří žijí na opuncii.

Manželka si "musela" koupit šálku z té nejjemnější vlny od mláďat alpaky. Chtěl jsem platit kartou. A jediný, kdo uměl ovládat terminál byla asi desetiletá holka.

Po návratu do Cusco jsme se ubytovali ve stejném hotelu. Hned jsme vyrazili naposledy do centra. Chyběla nám stále prohlídka Katedrály. Mají otevřeno do 6 hodin večer. Katedrála je veliká s mnoha oltáři a je opravdu krásná. Hlavní oltář obsahuje 1250kg stříbra.
Jak je tady zvykem, fotit se nemůže.
Zítra se přesouváme k jezeru Titicaca. Autobus odjíždí v 7 ráno.

Peru (IV) - Machu Picchu

Opět jsme na internetu. Sice chvíli jde a chvíli ne, ale je to lepší než nic.

Dnes už včerejší ráno jsme začali brzy. Vstávali jsme před pátou, abychom v 5:40 byli na nádraží v Ollantaytambo. Vlak jel až v 6:10. Na lístku nám jasně zdůraznili přítomnost půl hodinu před odjezdem.
V hotelu nám připravili balíček jídla na cestu. Byla ještě tma, když jsme šli pěšky. Před nádražím už bylo živo. Všechny stánky otevřené. Nabízelo se vše od jídla a pití po brýle a opalovací krémy.

Vnitřek vlaku je slušný.

Jízda podél řeky v údolí mezi vysokými kopci trvala asi 1,5 hodiny. Byla docela pomalá. Hned po příjezdu jsme si šli uložit tašku do našeho hotelu (Adela´s). Je asi dvě stě metrů od vlakového nádraží a sto metrů od autobusu na historické místo Machu Picchu v kopcích.
Nejprve je potřeba koupit lístek (24$ za zpáteční lístek na osobu). Kupuje se na jméno po předložení pasu. Platby pouze v hotovosti.

Cena za cestu je vysoká, ale množství autobusů i jejich úroveň je dobrá.

Existuje možnost jít nahoru do prudkého kopce pěšky. Pár jedinců jsme viděli. Je to převýšení asi 400 metrů.
Autobusy se cestou musí občas vzájemně vyhýbat. Naštěstí to není až tak adrenalinová záležitost.

Výhled z autobusu

Na vstupní bráně kromě vstupenky vyžadují i pas.

Hned kousek za vstupem jsme se poslušně zařadili do pomalu jdoucí fronty nahoru

První výhled na kamenné město

Naše vstupenky obsahovaly možnost jít na vrchol hory Machu Picchu. V téhle boudičce probíhá kontrola oprávnění a registrace všech, kteří nahoru vyrážejí. My jsme měli vstup povolený mezi 9:00 - 10:00.

V 9:30 jsme se vydali vzhůru na náročný výstup. Délka trasy 1,6 kilometru s převýšením přes 600 metrů mluví za vše.

Většinou se jde po kamenných schodech. Pouze se mění jejich strmost

Na několik místech bylo možné vidět sídliště průhledem mezi vegetací

Vrchol hory je v nadmořské výšce 3061 metrů.

Naprostá většina spolulezců byla podstatně mladší než my. Nemálo lidí to v časovém limitu nedá. Ve dvanáct se nahoře "zavírá" a hlídači už nepovolí výstup na vrchol. Takto to je oficiálně, ale určitě to nebylo tak striktní. My jsme tam vylezli v 11:50 a ve 12:20 jsme zahájili sestup.

Spousta fotografů čekala nahoře, jestli se mraky nerozplynou. Marně.

Při zpáteční cestě se postupně mraky rozpouštěly. Vidět už bylo krásně.

Natáhli jsme se do trávy. Přes hodinu leželi a odpočívali s výhledem, který se neokouká.

Areál jsme opustili ve čtvrt na pět. Autobusy už nahoře čekaly v dostatečném množství.
Dnešní výstup byl asi nejnáročnějším fyzickým výkonem naší jihoamerické cesty.
Náš hotýlek leží u kolejí. Okna máme přímo nad nimi. Všechny vlaky tedy registrujeme z první ruky a je to vždycky hlukový zážitek. Už pár hodin nic nejelo. Teď je tady 04:45 a určitě to nebude dlouho trvat než pojede první ranní kousek. Je 04:46 a právě projel :-).
Ale stejně je to asi lepší strana než ta druhá. Tam mají okna nad docela hlučnou řekou. Slyšíme ji přes chodbu i u nás.

Peru (III) - Černý Ježíš

V našem dnešním ubytování bohužel nefunguje internet. WiFi je pokryté hezky, ale údajně to je nějaký centrální výpadek internetového připojení v celém městečku Ollantaytambo. Jak jsem se dozvěděl „todos pueblo no internet“.
Ráno jsem se vzbudil před pátou. Fotka nádvoří našeho hotelu.

Po opět slušně bohaté snídani jsme si chvíli ještě odpočinuli před odhlášením z hotelu v Cusco. Velké zavazadlo jsme si u nich ponechali, až se za dva dny na jednu noc zase vrátíme. Odpoledne vyrážíme totiž na dvoudenní výpravu směr Machu Picchu a tam se do vlaku vzít nedá. A bylo by to i zbytečné. V hotelu jsme si do odpoledne ponechali i tašku, abychom ji nemuseli celý den vláčet sebou.
Co jsme tedy viděli. Začali jsme hned v naší ulici, kde je jeden z nejslavnějších místních kostelů – San Blas. Vybírá se vstupné. A v Cusco se v žádném kostelu nebo muzeu nesmí fotit. V Limě to nebyl nejmenší problém. Tady jsou všude cedule, že se nesmí fotit s bleskem ani bez něj. Úplně ale chybí cedulka „nedotýkejte se“. Nakonec jsme si koupili za 30 SOL univerzální vstupenky do všech místních placených církevních staveb. Ona totiž vstupenka jenom do katedrály stojí 25 SOL. A tady je v ceně.
San Blas kostel má barokní vyřezávané a zlacené oltáře. Ale nejkrásnější je vyřezávaná kazatelna se spoustou výjevů. Údajně ji vytvářeli 20 let.
Foto bohužel není.
Cestou na hlavní náměstí jsme stejnou vstupenku použili i do Arcibiskupského paláce. Na jeho vnější stěně je údajně ten úplně nejsložitější kámen v Cuscu. Má celkem dvanáct vnitřních a vnějších úhlů.

Opět je foto uvnitř paláce zakázáno. Tady se ale šlo dotýkat pláten starých několik staletí. Tedy kdybychom chtěli. Manželka přesto udělala pár fotek mobilem.

Nejdůležitější akcí dneška bylo slavné procesí Černého Ježíše (Señor de los Temblores). Ten je umístěný v Katedrále, kde se samozřejmě taky nesmí fotit. Ale jeden den v roce ho jdou „vyvětrat“ ven. Existuje tady víra, že zachránil Cusco při zemětřesení.
Procesí se koná vždy v pondělí během velikonočního týdne. Tedy o týden dřív než je naše velikonoční pondělí. Mimochodem to tady (Jižní Amerika) vůbec neznají.
Bohužel jsme nevěděli, v kolik hodin procesí začíná. Na internetu jsem o času nenašel nic. Jenom několik let starý blog. V něm se psalo, že to začalo kolem 2-3 odpoledne. V hotelu nám řekli, že slavnost začíná ve čtyři hodiny. V turistické kanceláři pro změnu že ve tři. Nakonec jsme se, spolu s mnoha dalšími, Krista dočkali po půl třetí.
Mezitím jsme zahlédli mnohočetnou armádu kosičů trávy. Tady lidská práce nemá moc velkou hodnotu.

Do školy se tady chodí v uniformách

A mají tady něco jako naší tlačenku. Ale chuť jsem na ni nedostal

Procesí trvá mnoho hodin až do noci. My jsme ho sledovali jen na hlavním náměstí asi půl hodiny. Lidé na něj hází červené květy, které se od rána všude prodávaly.

Nepochopil jsem proč v průvody nesli několik hliníkových skládacích štaflí.

Odpoledne jsme se totiž museli přesunout do městečka Ollantaytambo, odkud nám ráno jede vlak k Machu Picchu. Už v 6:10.
Jak jsem psal včera, původně jsme pro přesun vybrali collectivo. Čili dodávku za 10SOL za osobu. Do ulice Pavito jsme přišli a všechny přítomné dodávky byly poloprázdné. Čekali jsme skoro půl hodiny a pořád nás bylo jen pět na dvacet míst. To bychom tam čekali nejméně další hodinu. Objevil se tam taxikář, který nabízel 4 místa v autě po 15SOL. Jednoho pasažéra už měl. Chyběl tedy poslední. Pětiminutové čekání mě nebavilo a zaplatil jsem i to prázdné místo. Do cíle jsme po nekonečně pomalém průjezdu přes Cusco dorazili asi za 1,5 hodiny. Na periferii tam je neskutečný nepořádek.

Snad všechny stavby jsou ve stádiu dlouhodobé výstavby nebo možná už rozkladu. Prostě bordel, spousta odpadků, špíny a hordy pobíhajících psů.
Cesta se postupně dostávala do příjemnějšího prostředí. Krásně zelené hory a některé vrcholy byly zasněžené.

Potom jsem si udělal propočet, kolik ten taxikář na tom má. 4x15=60 SOL. Kopcovitá cesta s mnoha zatáčkami je dlouhá přes 70 kilometrů. On tedy jede zhruba za 6Kč/km hrubého. Benzín tady stojí kolem 20Kč za litr. A teď ještě musí sehnat někoho na cestu zpět. Jinak na tom nebude mít už vůbec nic. To jsou těžce vydělané peníze. Takhle hodnocenou práci si nikdo z nás nedokáže představit.

Publikováno 22.3. 18:00 peruánského času