Dnes už včerejší ráno jsme začali brzy. Vstávali jsme před pátou, abychom v 5:40 byli na nádraží v Ollantaytambo. Vlak jel až v 6:10. Na lístku nám jasně zdůraznili přítomnost půl hodinu před odjezdem.
V hotelu nám připravili balíček jídla na cestu. Byla ještě tma, když jsme šli pěšky. Před nádražím už bylo živo. Všechny stánky otevřené. Nabízelo se vše od jídla a pití po brýle a opalovací krémy.
Vnitřek vlaku je slušný.
Jízda podél řeky v údolí mezi vysokými kopci trvala asi 1,5 hodiny. Byla docela pomalá. Hned po příjezdu jsme si šli uložit tašku do našeho hotelu (Adela´s). Je asi dvě stě metrů od vlakového nádraží a sto metrů od autobusu na historické místo Machu Picchu v kopcích.
Nejprve je potřeba koupit lístek (24$ za zpáteční lístek na osobu). Kupuje se na jméno po předložení pasu. Platby pouze v hotovosti.
Cena za cestu je vysoká, ale množství autobusů i jejich úroveň je dobrá.
Existuje možnost jít nahoru do prudkého kopce pěšky. Pár jedinců jsme viděli. Je to převýšení asi 400 metrů.
Autobusy se cestou musí občas vzájemně vyhýbat. Naštěstí to není až tak adrenalinová záležitost.
Výhled z autobusu
Na vstupní bráně kromě vstupenky vyžadují i pas.
Hned kousek za vstupem jsme se poslušně zařadili do pomalu jdoucí fronty nahoru
První výhled na kamenné město
Naše vstupenky obsahovaly možnost jít na vrchol hory Machu Picchu. V téhle boudičce probíhá kontrola oprávnění a registrace všech, kteří nahoru vyrážejí. My jsme měli vstup povolený mezi 9:00 - 10:00.
V 9:30 jsme se vydali vzhůru na náročný výstup. Délka trasy 1,6 kilometru s převýšením přes 600 metrů mluví za vše.
Většinou se jde po kamenných schodech. Pouze se mění jejich strmost
Na několik místech bylo možné vidět sídliště průhledem mezi vegetací
Vrchol hory je v nadmořské výšce 3061 metrů.
Naprostá většina spolulezců byla podstatně mladší než my. Nemálo lidí to v časovém limitu nedá. Ve dvanáct se nahoře "zavírá" a hlídači už nepovolí výstup na vrchol. Takto to je oficiálně, ale určitě to nebylo tak striktní. My jsme tam vylezli v 11:50 a ve 12:20 jsme zahájili sestup.
Spousta fotografů čekala nahoře, jestli se mraky nerozplynou. Marně.
Při zpáteční cestě se postupně mraky rozpouštěly. Vidět už bylo krásně.
Natáhli jsme se do trávy. Přes hodinu leželi a odpočívali s výhledem, který se neokouká.
Areál jsme opustili ve čtvrt na pět. Autobusy už nahoře čekaly v dostatečném množství.
Dnešní výstup byl asi nejnáročnějším fyzickým výkonem naší jihoamerické cesty.
Náš hotýlek leží u kolejí. Okna máme přímo nad nimi. Všechny vlaky tedy registrujeme z první ruky a je to vždycky hlukový zážitek. Už pár hodin nic nejelo. Teď je tady 04:45 a určitě to nebude dlouho trvat než pojede první ranní kousek. Je 04:46 a právě projel :-).
Ale stejně je to asi lepší strana než ta druhá. Tam mají okna nad docela hlučnou řekou. Slyšíme ji přes chodbu i u nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat