Ráno jsem se vzbudil před pátou. Fotka nádvoří našeho hotelu.
Po opět slušně bohaté snídani jsme si chvíli ještě odpočinuli před odhlášením z hotelu v Cusco. Velké zavazadlo jsme si u nich ponechali, až se za dva dny na jednu noc zase vrátíme. Odpoledne vyrážíme totiž na dvoudenní výpravu směr Machu Picchu a tam se do vlaku vzít nedá. A bylo by to i zbytečné. V hotelu jsme si do odpoledne ponechali i tašku, abychom ji nemuseli celý den vláčet sebou.
Co jsme tedy viděli. Začali jsme hned v naší ulici, kde je jeden z nejslavnějších místních kostelů – San Blas. Vybírá se vstupné. A v Cusco se v žádném kostelu nebo muzeu nesmí fotit. V Limě to nebyl nejmenší problém. Tady jsou všude cedule, že se nesmí fotit s bleskem ani bez něj. Úplně ale chybí cedulka „nedotýkejte se“. Nakonec jsme si koupili za 30 SOL univerzální vstupenky do všech místních placených církevních staveb. Ona totiž vstupenka jenom do katedrály stojí 25 SOL. A tady je v ceně.
San Blas kostel má barokní vyřezávané a zlacené oltáře. Ale nejkrásnější je vyřezávaná kazatelna se spoustou výjevů. Údajně ji vytvářeli 20 let.
Foto bohužel není.
Cestou na hlavní náměstí jsme stejnou vstupenku použili i do Arcibiskupského paláce. Na jeho vnější stěně je údajně ten úplně nejsložitější kámen v Cuscu. Má celkem dvanáct vnitřních a vnějších úhlů.
Opět je foto uvnitř paláce zakázáno. Tady se ale šlo dotýkat pláten starých několik staletí. Tedy kdybychom chtěli. Manželka přesto udělala pár fotek mobilem.
Nejdůležitější akcí dneška bylo slavné procesí Černého Ježíše (Señor de los Temblores). Ten je umístěný v Katedrále, kde se samozřejmě taky nesmí fotit. Ale jeden den v roce ho jdou „vyvětrat“ ven. Existuje tady víra, že zachránil Cusco při zemětřesení.
Procesí se koná vždy v pondělí během velikonočního týdne. Tedy o týden dřív než je naše velikonoční pondělí. Mimochodem to tady (Jižní Amerika) vůbec neznají.
Bohužel jsme nevěděli, v kolik hodin procesí začíná. Na internetu jsem o času nenašel nic. Jenom několik let starý blog. V něm se psalo, že to začalo kolem 2-3 odpoledne. V hotelu nám řekli, že slavnost začíná ve čtyři hodiny. V turistické kanceláři pro změnu že ve tři. Nakonec jsme se, spolu s mnoha dalšími, Krista dočkali po půl třetí.
Mezitím jsme zahlédli mnohočetnou armádu kosičů trávy. Tady lidská práce nemá moc velkou hodnotu.
Do školy se tady chodí v uniformách
A mají tady něco jako naší tlačenku. Ale chuť jsem na ni nedostal
Procesí trvá mnoho hodin až do noci. My jsme ho sledovali jen na hlavním náměstí asi půl hodiny. Lidé na něj hází červené květy, které se od rána všude prodávaly.
Nepochopil jsem proč v průvody nesli několik hliníkových skládacích štaflí.
Odpoledne jsme se totiž museli přesunout do městečka Ollantaytambo, odkud nám ráno jede vlak k Machu Picchu. Už v 6:10.
Jak jsem psal včera, původně jsme pro přesun vybrali collectivo. Čili dodávku za 10SOL za osobu. Do ulice Pavito jsme přišli a všechny přítomné dodávky byly poloprázdné. Čekali jsme skoro půl hodiny a pořád nás bylo jen pět na dvacet míst. To bychom tam čekali nejméně další hodinu. Objevil se tam taxikář, který nabízel 4 místa v autě po 15SOL. Jednoho pasažéra už měl. Chyběl tedy poslední. Pětiminutové čekání mě nebavilo a zaplatil jsem i to prázdné místo. Do cíle jsme po nekonečně pomalém průjezdu přes Cusco dorazili asi za 1,5 hodiny. Na periferii tam je neskutečný nepořádek.
Snad všechny stavby jsou ve stádiu dlouhodobé výstavby nebo možná už rozkladu. Prostě bordel, spousta odpadků, špíny a hordy pobíhajících psů.
Cesta se postupně dostávala do příjemnějšího prostředí. Krásně zelené hory a některé vrcholy byly zasněžené.
Potom jsem si udělal propočet, kolik ten taxikář na tom má. 4x15=60 SOL. Kopcovitá cesta s mnoha zatáčkami je dlouhá přes 70 kilometrů. On tedy jede zhruba za 6Kč/km hrubého. Benzín tady stojí kolem 20Kč za litr. A teď ještě musí sehnat někoho na cestu zpět. Jinak na tom nebude mít už vůbec nic. To jsou těžce vydělané peníze. Takhle hodnocenou práci si nikdo z nás nedokáže představit.
Publikováno 22.3. 18:00 peruánského času
Žádné komentáře:
Okomentovat