Den 2. - Peking

První noc po sedmihodinovém časovém posunu byla docela v pohodě. Já jsem vstal standardně před 6.hodinou podle budíku. Manželka se vykutálela z postele kolem půl osmé. Hned po snídani jsme vyrazili na okružní jízdu po pekingských památkách. Dnes to byly záležitosti dál od nás. Ty úplně centrální budeme mít na programu až ve středu před odjezdem.

Tady se často na motorce jezdí s integrovanou dekou a rukavicemi. Na kolech mívají jen rukavice.

Cestu metrem zvládáme bez nejmenších problémů. Mám interaktivní mapu v mobilu. Navíc je v každém voze přehledně zobrazená trať s přestupy. LED diody ukazují i aktuální pozici vlaku. Nápisy a hlášení jsou taky v angličtině.
Prvním cílem byl Chrám nebes. Četl jsem, že je lepší jít sem ráno. Určitě jsme nelitovali.

O bezpečnost je tu postaráno

Tak se tu schází velké množství aktivních lidí.

Cvičí,

hrají nohejbalobadminton,

karty

nebo háčkují.

20.března 2017 se v celém Pekingu vyskytoval jediný blázen v kraťasech a tričku s krátkým rukávem, tedy já. Teplota začínala asi na 10 stupních a postupně ještě klesala. I v metru si mě "nenápadně" fotili :-).

"Sladkou" slečnu jsem si fotil já. Když si toho všimla, postála mi modelem. A pak si na oplátku udělala selfie s námi.

Tyhle paní hrají něco jako badmintonotenis. Ovšem míček se neodráží, jen chytá a zase vyhazuje. Dámy mi pro změnu nabídly, abych si s nimi zahrál. Můj každotýdenní tvrdý trénink z badmintonu přinesl ovoce. Reprezentoval jsem úspěšně.

Z rozlehlého parku jsme se metrem přesunuli k Yonghegong (Lama Temple) - největšímu tibetskému chrámu v Pekingu. Uvnitř budov se fotit nesmí.
Všude tady voní tyčinky. To dnes i přesto, že na ceduli je napsáno aby v době smogu nic nepálili.

Cestou zpět na metro nás zaujala výroba slaných palačinek. Tak jsme si nejprve objednali jednu. A po ochutnání hned i druhou.
Cena 8 yuanů za kus (30Kč)

Poslední dnešní zastávkou byl Letní palác. Ohromná zahrada s jezerem. Kdyby bylo hezké počasí, byl by to krásný výlet. Ale bylo hnusno a začalo i pršet.

Opakovaně se nám stalo, že se někdo naprosto neznámý s námi chtěl vyfotit. Tady to odnesla manželka. Asi to ted bude kamarádka z Evropy :-).

Jednou z místních atrakcí je tzv. Mramorová loď

Podobné tabule s čísly jsem si všiml už u Chrámu nebes. Tady se mi potvrdil předpoklad. Horní číslo je počet návštěvníků za den, pod ním kolik jich už odešlo a třetí číslo udává aktuální počet uvnitř. Nedovedu si představit jak to uvnitř vypadá v sezóně. V zimě a dešti mi to tam už dnes přišlo hodně zaturistěné.

Opět jsme nasedli na metro a jeli do našeho hotelu. Nachozených 15 kilometrů bylo znát. Cestou ještě něco k snědku.
V obchodě měli něco co u nás nemáme. Platbu mobilem. Paní přede mnou si koupila kus vařeného hovězího masa, naskenovala si tenhle kód, zadala částku platby a jen mobil ukázala prodavačce. Bylo zaplaceno.

Já jsem se těšil na kachnu. V nadšení jsem si nevšiml, že mi paní porcuje kuře. Tak snad zítra uspějeme lépe.