Den 4. - Zakázané město (taky město plotů, zábradlí a hlídačů na každém kroku)

Na dnešek jsme si nechali úplné centrum. Hlavní atrakcí v něm je komplex císařského Zakázaného města. Přiznám se, že deprese z všudypřítomné šedi dnes vyvrcholily. Pro mě to je návrat o 30 let zpátky. Ano, počet iPhonů (nebo jejich napodobenin) je mezi lidmi neskutečně vysoký. Náhlavní sluchátka jsem neviděl jiná než Beats. Naprostá většina aut je nová a to všech i těch nejluxusnějších značek. Viděl jsem třeba stejný počet Škodovek i vozů Tesla - přesně 3 kusy od každého. Ale hmotné statky nejsou všechno. Až později jsem si uvědomil, že jsme během celého pobytu snad nikoho neviděli hlasitě se smát.
Začalo to hned při výstupu z metra u náměstí Nebeského klidu. První co jsme viděli byl voják. Jeho výbava a důvod přítomnosti nemá nic společného s nějakou čestnou stráží. Štít a zejména hasicí přístroj není podle mého názoru normální výbavou vojáka v normální zemi. Ten hasičák určitě nebude na požár kamení kolem něho. To je jen pro případ kdyby se jim tam třeba někdo začal upalovat.
Hnusný režim, který na těchto místech rozjezdil studenty pomocí tanků, tady tu obludnost dotahuje k dokonalosti.
Takhle prostě nevypadá země od které bychom se měli cokoliv učit. Demokracii a svobodu rozhodně ne.

I když přísnou kontrolu vstupu na náměstí Nebeského klidu už nám náš největší přítel Číny zavedl i na našem (nikoliv jeho) Hradě. Číňanům tady kontrolovali i občanky, turisty nechali být.
Zapalovače nejsou na náměstí Nebeského klidu povoleny.

Davy návštěvníků se valí ze všech stran.

Ploty, zábradlí, vojáci a k tomu masový vrah Mao

Vojáci a asi i tajní

vojáci

Dnes se vzduch dal téměř krájet. Žena si dala šátek přes pusu asi jen z psychologického důvodu, ale i mě už bolela hlava.

Bylo by to tu hezčí, kdyby alespoň zasvítilo sluníčko

Skupiny turistů jsou všude

Ale když člověk trochu odbočí, dá se udělat i fotka bez lidí

Mají tady i půjčovny kostýmů. Někomu to sluší

Z někoho princezna bohužel asi nikdy nebude ani v krásných šatech

Krásné střechy

V některých budovách je trochu vidět vnitřní vybavení

Vrata mají nejrůznější vypracované ozdoby

Po odchodu ze Zakázaného města už jsme se na náměstí Nebeského klidu nevraceli. Původně jsem chtěl konečně vidět komunistu naloženého v lihu. Do Moskvy se nám to loni na Lenina nepovedlo a tady taky ne. Ten náš se nám nakládá průběžně zevnitř, ale o něj nestojím vůbec. A mauzoleum mu snad Babiš nepostaví.
Vylezli jsme na kopec v přilehlém parku. Výhled na Zakázané město byl. Ovšem nedohlédli jsme ani na jeho konec. Natož na náměstí Nebeského klidu za ním - maximálně 2 kilometry vzdušnou čarou.

Obsah skleniček neznáme, ale prodávají se často. Předpokládáme, že to je mléko. Brčko je vždy "hygienicky" zastrčeno už ve víčku.

Jedna ze tří Škodovek

Seřadiště pro rikši

Turistická výprava přichází, stříhání ovcí začíná

Jedou na "dobrodružný" výlet do hutongu. Tam jsme my v pohodě chodili pěšky bez jakéhokoliv doprovodu. I ta včerejší restaurace tam ležela.

Zajímavě tady nabízejí cukrovou vatu v nejrůznějších tvarech a barevných kombinacích

Pak už následoval přesun na letiště a přelet do Hong Kongu. Přiletěli jsme sem s asi půl hodinovým zpožděním. i přesto, že byla noc, už mám zase trochu víc optimismu.
V půl jedné jsme dorazili autobusem E23 do hotelu. Všechno klaplo dokonale podle plánu.
A internet tady letí jak o život.
Jsou 02:30 a jdu spát.