Dnešek měl jednu plánovanou zastávku - kráter Mitzpe Ramon.
Na jižním konci Mrtvého moře jsou průmyslové podniky zpracovávající usazeniny. Ty neobsahují jen obyčejný chlorid sodný, ale je tam toho mnohem víc - hořčík, draslík, bór.
Času bylo dost, tak jsem chtěl využít jiné než rychlé trasy. První kousek byla silnice 227. Ta obsahuje strmý a hodně klikatý úsek stoupání. Bohužel je oficiálně uzavřená i když jsem četl, že se tudy projet dá.
Krajina je krásná, připomíná mi Jihoafrickou republiku.
Dokonce jsme zahlédli antilopu
Právě tu všechno kvete. Rostliny mají většinou trny, aby měly šanci dlouhodobě přežít.
Prvním zákazem jsem projel, ale před druhým jsem to raději otočil zpět. Sice kolem nás pár aut projelo, ale nechtěl jsem riskovat těžko řešitelný problém.
Po stranách silnice, jak je v této oblasti zvykem, opět pásmo pro střelbu.
Mitzpe Ramon je velká proláklina s různobarevným povrchem
Někteří zase samou radostí dělají stojky
Poblíž návštěvnického centra se pohybovalo stádo kozorožců
Od Mitzpe Ramon jsem naprogramoval navigaci opět mimo nejkratší cestu. Měli jsme jet po silnici 10 podél izraelsko-egyptské hranice. K ní vedla silnice 171. Bohužel jsme se na dálnici 10 nedostali, protože je, až na výjimečné situace, z bezpečnostních důvodů uzavřená. Na konci byly bariéry a vojáci. Takže nezbývalo než se vrátit na silnici číslo 40.
Cestou do Eilatu byly v jednom místě stovky, možná i tisíce čápů.
Žádné komentáře:
Okomentovat