První letošní dovolenkové vstávání v 5:30, snídaně v 6:00 a pak rychle do Petry. Máme to z ubytování asi 5 minut ke vstupu pěšky z kopce dolů. Nechali jsme si potvrdit naše Jordan passy. V 6:30 jsme svižně vyrazili přes vstupní bránu k nejslavnější "budově" Pokladnice (Treasury), která si zahrála v Indiana Jonesovi. Ještě tady nebylo moc lidí a velbloudi se nudili
Pokladnice se dala vyfotit bez nežádoucích jedinců
Mladí beduíni jsou sympatičtí
Tady je Španělka, ke které odněkud přiběhlo štěně. Její přítel mě potom požádal o zaslání fotky. Fotopříběh téhle dvojice tím ještě nekončí.
Na konci asi tříkilometrové úzké soutěsky už se skály rozestoupí a je vidět širší prostor
Povedlo se mi v hotelu zapomenout můj klobouk, tak jsem si od jednoho prodejce koupil šátek, abych ladil s prostředím.
On mi ho odborně zavázal. Díky tomu jsem to dnešní pálící sluníčko přežil ve zdraví
Karavany zejména oslů a mul jsou do práce ke vchodu, aby vozily turisty
Vždycky, když vidím tyhle pickupy, tak mám trochu obavu, aby v nich nebyli příslušníci Islámského státu.
Televize mi občas v mozku zanechává nesmyslné asociace :-(.
Další stanicí byla největší zdejší budova - Klášter (Monastery).
Po cestě jsme viděli třeba garáž na auto nebo sklady zboží zabudované ve skalách.
Cesta ke Klášteru je považována za náročnou a rádi k ní prodávají cestu na oslech. Tady asi někdo z prodejců jede do práce. Cesta vede pořád vzhůru po schodech. Má jich být přes 800.
Běhá tu hodně psů, ale všichni byli přítulní. Na turisty jsou zvyklí a občas od nich něco dostanou
Existují jedinci, kteří po náročné cestě samou radostí udělají stojku. To je přítel té Španělky s pejskem ze začátku trasy
Tady byla akční kočka, která loudila a jedla skoro cokoliv. Od slečny dostala "veselou krávu" a ode mě nepohrdla kouskem ovesné tyčinky.
The best view in the World
Pohled z něj
Na druhé straně jsou hory a nad nimi se vznáší nějaký dravec
Po návratu od Monastery jsme si chvilku odpočinuli na centrálním oslím parkovišti
Ještě jsme si vymysleli další výhled z vršku. A to na Pokladnici. Vede tam zase spousta schodů, ale nejdřív se musí jít ke královským hrobkám. Cestou stála v bojovém postavení jedna z mnoha místních koz.
To jsou hrobky a hned, z tohoto pohledu, vlevo za nimi začínají další nekonečné schody do nebe
Na rozdíl od Monastery tady není vrchol stoupání konečným bodem. Musí se ještě sejít zase z kopce dolů. Výhled na Pokladnici jsme chvíli hledali. On se totiž ukrývá v restauraci. Mají to vymyšlené dobře :-). Za umožnění výhledu jsme si od nich koupili banány a silný černý čaj s mátou.
Syn majitele se pohybuje trochu na hraně
Po návratu dolů k hrobkám jsme zahlédli tříčlennou velbloudí karavanu
Tohle je patrně zkratka z výhledu na Pokladnici. Nahoře nám ji nějaký mladík nabízel. Prý to je 10 minut. Raději jsme se pár kilometrů prošli po schodech.
Takhle to vypadalo u Pokladnice po hromadných nájezdech turistických výprav.
Zbývala cesta zpět. Musím potvrdit, že to zdaleka nešlo tak dobře jako ráno. Cesta je do kopce a v té soutěsce se stává nekonečnou. Nachodili jsme přes 20 kilometrů, skoro 30000 kroků a celkové převýšení odhaduji na 500 metrů.
Původně zamýšlenou večerní návštěvu osvětlené Pokladnice jsme kvůli únavě odpískali. Zítra je taky den.
To jedeme do Wadi Rum a budeme spát u beduínů v kempu. Je otázkou, jestli na místě bude internet. Snad vše přežijeme ve zdraví a ozvu se nejpozději v pátek po návratu do Izraele.
Žádné komentáře:
Okomentovat