06 dubna 2016

Ekvádor (IV) - Cuenca a park El Cajas

V noci se nám v Cuence spalo dobře. Nikde v okolí se nekonala pouť a tlampače se taky neozvaly. Měli jsme zatím asi vůbec nejhezčí hotel na naší cestě. Krásně zrenovovaný Los Balcones.


Výborná snídaně a z oken výhled na modré věže Katedrály. Na těch věžičkách jsou české dlaždičky :-).


Po odhlášení z hotelu jsme si auto ponechali na parkovišti a vyrazili tentokrát ve dne znovu do centra. Katedrála byla otevřená, vstupné se neplatí. Ani jsme nenašli kasičku, kam vždy dáme nějaký příspěvek.


Uvnitř je socha Jana Pavla II.


Právě probíhá nějaká rekonstrukce. Zaujalo mě jak používají lehké kovové lešení, ale vzájemně ho spojují bambusem.


Hlavní oltář je impozantní

¨
Z Katedrály jsme vyšli na květinový trh. Bylo tam také okénko, kde prodávali červený nápoj agua de Pitimas připravovaný řádovými sestrami. Údajně z bylinek. Chtěl jsem to vyzkoušet. Byl to ale chuťový humus.


Zvláštní prodej jahod


Kontrast mladší a starší generace v oblékání


Po poledni jsme vyrazili z Cuency směr naše dnešní mezistanice město Milagros. Navigace nás navedla na rozkopanou silnici z města. Byl to neskutečný tankodrom. Trvalo nám skoro půl hodiny než jsme se dostali na asfaltku označenou E25. Ta prochází přes krásný přírodní park El Cajas. Ten je plný krásně zelených kopečků, vodopádů a jezírek.




Žijí v něm i divoké lamy.


Cesta po E25 byla o dost příjemnější než ta včerejší přes E35. Aut, autobusů i kamionů bylo méně. A kolotoče se tudy také nestěhovaly. Ale klikaté to bylo taky pěkně. Sjíždělo se z hor téměř do roviny moře. Poslední kilometry sjezdu byly v mlze a za stálého deště. Pak jsme se ocitli v úplně jiném Ekvádoru - v tropech. Vypadalo to tady jako v peruánském Iquitosu u Amazonky. Tekly tady řeky plné vody do blízkého moře. Zahlédli jsme i motorové tříkolky. A teplota spolu s vlhkostí vzduch šla nahoru.
Místo prasátek tady mají u stánků kraby


Na polích roste cukrová třtina, banány a další tropické plodiny.
Do města Milagros jsme dorazili odpoledne kolem čtvrté. Ubytování máme v tomto hotelu. Srovnání s tím včerejším je těžké. Ale je to skoro za poloviční poeníze.


Město Milagros nic moc. Všude samí prodejci všeho možného. Ale stále platí, že všichni jsou milí a nikdo neobtěžuje.
Ve zverimexu se dají koupit kuřátka nebo třeba kachničky


Na ulici grilují i něco podobného našim špekáčkům


Byli jsme i v supermarketu. Opět jsem si vyzkoušel schopnost přijmout platbu kreditní kartou. Znovu jsem zablokoval pokladnu na několik minut. Probíhala kontrola pasu, opisování údajů do prodejního systému a prodavač chtěl vědět moje telefonní číslo. Když jsem se ho zeptal jestli umí anglicky, tak si raději nějaké vymyslel.

Žádné komentáře:

Okomentovat