Když se nedaří, tak se nedaří

Vstali jsme v 6, abychom se trochou časové rezervy dostali do přístaviště. V půli cesty mi cinkla SMS. V ní stálo, že OPW (úřad starající se o památky) rozhodl, že dnes se na ostrov nedá jet kvůli vlnám v přístavišti na ostrově. Krásné počasí, téměř bezvětří (2-4 m/s). Ale bohužel i v předpovědi na windy.com byla výška vln přes 3 metry. Vzpomněl jsem si na slavnou Cimrmanovu frustrační kompozici, kterou používal pro psaní svých děl. Prvek očekávání se v ní střídá s prvkem zklamání. Prostě jsme ten souboj s přírodou tentokrát prohráli. Museli jsme tedy změnit plány. Nejdřív to byly kruhové kamenné pevnosti Leacanabuaile a Cahergal.

Následovala cesta k národnímu parku Killarney. Ten je velkým turisickým lákadlem pro svoje přírodní krásy. Začali jsme průsmykem Gap of Dunloe. Je to úzká klikatá silnička kolem říčky a několika jezer. Chodí se tu hodně pěšky, na kolech a občas projede nějaké auto. Specialitou pro zámožné je cesta drožkou taženou jedním koníkem. Pár jsme jich potkali. My jsme si to samozřejmě projeli autem.

Včera se nám v autě porouchala centrální jednotka s displejem, řízením klimatizace a veškerým ovládáním auta včetně parkovacích a bezpčnostních senzorů. Volal jsem tedy na asistenční linku a tam mi poradili dojet na místní letiště Kerry Airport, kde má Hertz pobočku. Tam se na to podívali a poslali mě do servisu. Diagnostika potvrdila závadu, která se nedala vyřešit.

Tak zase zpět na letiště pro jiné auto. Dostali jsme jako náhradu škodovku Scala, kterou používám jako služební vůz.

Moc se mi ta náhrada VW Golf nelíbila, ale moje protesty nevzali v úvahu. Je to prý stejná kategorie vozu C. Celou touhle záležitostí jsme strávili asi dvě hodiny a dnešní výpravu jsme tím ukončili.