New York - den 1. - přílet

Díky našemu přespání na letišti jsme ráno měli pohodlný přesun k odbavení. Nejprve klidná snídaně, pak 5 minut na vláček CDGVAL směr terminál 2E. Následovalo samoobslužené odbavení včetně tisku letenek a štítků na zavazadla. Pak jsme po klasickém výslechu o ESTA/vízu a balení zavazadel dostali štítky na pasy a zavazadla předali u pásu. 

Přejeli jsme dalším vláčkem k naší bráně M47. Tam proběhla bez jakékoliv fronty bezpečností kontrola zavazadel a už jsme byli v terminálu. To celé z hotelu za méně než hodinu. Super. 

Je skvělé, že se tady nekonala žádná pochodová cvičení jako na jiných letištích. Nachodil jsem od rána jen asi 2000 kroků. Manželka si hned našla krásné místo na ležení. Takže hodinku a půl před přesunem k bráně ještě mohla odpočívat.

Odletěli jsem se zpožěním 20 minut, ale tyhle dálkové lety mají docela velkou rezrvu, takže do New Yorku jsme přiletěli ještě o 20 minut před plánovaným příletem. Let klidný a jídlo docela slušné. Asi poprvé jsme měli v letadle i nějaý modernější zábacvný systém. Byla tam i venkovní kamera. Samozřejmě to není super hifi, ale zajímavé to je. Takto vypadala Paříž kousek za letištěm

V systému byly i různé zajímavosti a turistické tipy. O New Yorku, jsem tam našel článek, který přesně popisuje moje pocity a to kouzlo, které jsem v jiném velkoměstě nezažil.

Blížíme se k JFK

Záběr přední kamery před přistáním

Jak se mi letiště CDG jevilo skvěle, tak JFK byl pravý opak. Nejprve po východu z letadla jsme šli dlouhou chodbou pěšky. Ještě před kocem jsme narazili na fronty. Pravá US občané (nikdo tma sestál), levá non US (několik stovek lidí nejen z našeho letadla).

Po vystátí první fronty nás přepustili do hlavního hada plného čekatelů na vstup do USA. Celkem nám ta fronta zabrala 86 minut než jsme se dostali k zavazadlům na už vypnutém pásu. Imigrační v tom bylo na pár minut.

Přišla druhá komplikace. Věděl jsem, že nějak předělávají terminál a tak letištní vláček je částečně nahrazen autobusy. Snad čtvrt hodiny jsme přejížděli z terminálu 1 na terminál 8. Tam nástup na AirTrain. Předtím nám udělali drobnou radost. AirTrain se platí až při výstupu a obsluha otevřela turnikety a pustila několik desítek lidí bez placení. Tak jsme ušetřili asi 18 dolarů. Manželka si může koupit o jeden briliantový šperk víc :-). To samozřejmě ne, ale měli jsme za to (skoro) věčeři. 

Navíc jsme měli být jedni z posledních kdo si lístek mohli koupit původním způsobem v papírové podobě. Teď už i na letišti JFK přejdou od zítřka na systém OMNY. Taže pro zaplacení bude stačit pípnout kartou nebo mobilem. Tohle by si mohli vzít za příklad v Paříži.

Pak už jsme přestoupili na metro E a pohodlně dojeli až na 42.ulici k hlavnímu autobusovému nádraží. Jen jsme vylezli ven, tak hned na nás dýchla esence New Yorku -mrakodrapy,  McDonald a velká obrazovka s reklamou T-Mobile na nový iPhone 15.

Odtud už to máme jen přes dvě avenue do našeho Yotel hotelu. Check-in je samoobslužný.

Zvládli jsme to a dostlai klíče od pokoje v 8.patře. Vlezli jsme dovnitř a chyběla tam část závěsu mezi pokojem a koupelnou. A navíc jsme měli před okny terasu. Dodal jsem si odvahu a šel to řešit na recepci s tím, že se žena necítí bezpečně atd. Byli ochotní a i díky mojí neústupnosti nakonec bydlíme ve 25.patře a dokonce máme i výhled až na řeku. 

Vyrazil jsem na lov něčeho k večeři. Prošel jsem okolí a je tu hned několik samoobsluh a nejrůznějších občerstvoven, že hlady určitě neumřeme. Nakonec jsem zvolil sendviče udlěané na místě. Podobné jako dělá Subway, ale byly určitě lepší a plnější. Měli jsme číslo 1 a 6. Je potřeba dodat, že ceny se zásadně uvádějí bez daně, která  se ale na pokladně samozřejmě dopočítá a je to kolem skoro 10% navíc. Takže 2x sendvič vyšel na skoro 22 dolarů.

Náš hotel (ten an obrázku vlevo) je jen přes ulici od místa, kde se staví nová výšková budova a kde v červenci spadl vysoký jeřáb. Naštěstí netrefil náš hotel.