Paříž - den 3.

Neděle byla posledním pařížským dnem. Vyzkoušeli jsme jiný způsob dopravy - autobusy. A nebylo to úplně ideální. Protože mají delší intervaly, tak by bylo dobré aby jízdní řád měl nějkaou platnost. 

Aplikace přímo od pařížského dopravního podniku s informacemi o odjezdu a příjezdu nefungovala už v metru. S autobusy to bylo špatné. Ten první od hotelu k Montmartre měl interval 15 minut a jel přesně mezi časy v aplikaci. Mnohem horší to bylo u autobusu z Montmartre k Louvre. Přišli jsme 5 minut před avizovaným časem a na displeji na stanici svítilo, že další autobus jede až za 50 minut. Použili jsme jinou linku s trochu jinou trasou. 

Z Prahy jsem hodně zmlsaný. Tam se většnou podle příjezdu skoro dají řídit hodinky. 

 Nejkrásnějším místem na Montmartre je bazilika Sacre Ceour. Je to poměrně nová budova, dostavěná před 100 lety. Ale je na ní krásný pohled. Už ten příchod od autonbusu vypadal hezky. Tam dole (Place Pigalle) je to o hříchu a nahoře je svatostánek.

Prodej zámků lásky, které se věší na postranní zábradlí.

Takhle vypadá fotka, když si neuhlídám na nejširším ohnisku palec :-)

Taky jsme si koupili a zapálili jednu svíčku. Jdou s dobou - platba kartou je samozřejmostí. Svíčku si každý může vzít sám a jestli ji zaplatí je založeno na důvěře.

Jsou tady dvě zajímavé socha ze stříbra

Výzdoba hlavní kopule je impozantní

Cestou koulin Rouge jsme si všimli kachničkového obchodu. Tam i uvnitř nic jiného neměli.

Mezistanice byla ještě u Zdi lásky, kde je úsloví "miluji Tě" napsáno ve 250 jazycích.

Našli jsme i českou verzi

V ulicích je spousta kavárniček a restaurací. Pro kavárenské povaleče ideální místo.

Sgejně tak není problém najít cukrárnu. Makronky jsme museli vyzkoušet. 

Ani já ani manželka jsme je ještě nikdy neochutnali. Protože nám oběma za 40 korun přišly drahé. Tak jsme si je tady dali s 50% přirážkou :-).

Pekárna s krásným ručně dělaným chlebem. Ceny od 300Kč za kilo a výš.

Slavný kabaret Moulin Rouge

Poslední zastávka byla u katedrály Notre Dame. Uvidíme, jestli její opravu do olympiády 2024 dokončí.

Dorazila tam asi desetičlenná demonstrace (podle nápisu za práva žen). Něco chvíli křičely, nechaly se u toho fotit a pak zase odešly o kus dál.

Zbýval návrat do hotelu pro uložená zavazadla. Pro cestu na letiště jsem radjěi zvolil dražší cestu - Bolt. Už se mi totiž nechtělo chodit těmi nekonečnými spojovacími chodbami se spoustou schodišť v metru. A při tom ještě tahat zavazadla. Cena dvojnásobná, čas poloviční a pohodlí desetinásobné. Dnes spíme v hotleu na letišti, abychom zítra nemuseli vstávat moc brzy. Přelétáme do šestihodinového časového posunu.