Ve 12:00 nám mají přivézt auto k hotelu. A pak nás už čeká cesta do Asie k Černému moři.
Zobrazit místo 2011-08-20 - Istanbul - Akcakoca na větší mapě
Ujetá vzdálenost : 250 km
Doba jízdy : 4,5 hod
Ubytování : Vadi Hotel, Ayazli Mah. Sapak Mevkii No:20, Akcakoca, 60€ (booking.com)
----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnešek naštěstí probíhal podle plánu včetně půjčení auta.
Ještě před snídaní jsem se šel podívat na hotelovou střešní terasu. Modrá mešita je odtud skutečně co by kamenem dohodil.
Úmyslně jsme šli na snídani dřív než včera a předběhli jsme kobylky. Obsadili jsme strategicky nejlepší snídaňový stolek. Obsah snídaně identický jako předchozí den. Byla tady ale jedna podstatná novinka. Přišli jsme před osmou a turečtí zaměstnanci hotelu snídali. Tak ono to s tím půstem asi nebude tak žhavé. Evidentně boží oko nevidí všude :-). Sluníčko už totiž vyšlo dávno.
Dnes ráno to by bylo o zabalení věcí na naši náročnou cestu. Pak prohlídka Modré mešity a pár uliček směrem k Velkému bazaru.
I takhle se dá jít do mešity. Soudružka, stejně jako jiné členky ruské výpravy, šla asi na pláž.
Místní jsou ale na podobné nedůstojné případy připraveni.
Vyměnil jsem ještě další eura na vnitrozemskou cestovatelskou etapu.
Asi v půl dvanácté jsme odnesli zavazadla do recepece a čekali jsme na domluvený odjezd do půjčovny aut. Přitom jsem poprvé viděl tureckou televizi. Nejaký úžasný program o úžasných místních celebritách. Úplně stejně hloupý jako se dá vidět u nás. Místní Agáta Hanychová se asi čtvrt hodiny ukazovala na kolotočích a při tom došla k "těžkému zranění". Štáb s ní byl následně v nemocnici. Celé Turecko i my jsme mohli vidět jak statečně to zvládala. Celé to bylo bez zvuku, ale jako bych to drama slyšel.
Ještě jsem vyfotil jednu z mnoha místních koček u dveří hotelu. Bez kočky by Istanbul nebyl kompletní.
Řidič přijel přesně a po chvíli hledání našel správnou adresu půjčovny Budget u náměstí Taksim.
Tam jsme se dozvěděli jaké auto na nás čeká. Renault Fluence. Nejdřív se nám to moc nezdálo, ale po chvíli jízdy jsme se sžili. Místa je tam pro nás dost. Je téměř nové, mělo najeto 6505 kilometrů. A skutečně má i automatickou převodovku podle objednávky. DDokonce je to i diesel.
Jediné připojištění, které jsem dokoupil, bylo zvýšení odpovědnosti za škodu na cizím majetku. A hlavně že nebudem muset shánět od policie protokoly na případné drobné poškození. Tady se s tím dá docela počítat.
Před odjezdem od půjčovny jsem zjistil, že jsem si nevzal nabíječku z 12V s výstupem na USB. Hlavně, že jich mám doma několik v šuplíku.
Ještě jsme museli vyřit kartu KGS na platbu dálničního mýta. Do Asie se bez ní nedá po mostě vůbec dostat. V půjčovně mi nejřív nabídli kartu za 41TL s 18 TL kreditem. Takže samotná karta by vyšla na 23TL. Věděl jsem, že to je hrozně předražené, normální cena karty jsou 3TL. Evidentně pochopili, že o tohle nemám zájem. Nakonec mi jeden z obsluhujích dal starší vypotřebovanou kartu. že si ji můžu u Shell pumpy nabít na kolik chci. Dokonce mi ochotně našli nejbližší Shellku. Tam jsem skutečně dobil. A zároveň zjistil, že půjčovna byla asi poslední obchod kde to šlo anglicky. Na pumpě jsme si už jen ukazovali. Chtěl jsem totiž dobít na 20TL, ale když já umím turecky jen do deseti :-).
Ve víru istanbulské dopravy to bylo docela náročné. A pochopit jak se správně zařadit mi chvíli trvalo. Oni si tady občas řidiči udělají víc pruhů než je na silnici namalováno. Ale dalo se to zvládnout. Přejeli jsme za pomoci Standy od TomTomů na asijskou stranu a dokonce KGS karta zafungovala. Pak ještě nekolikrát. Po dnešku mi zbývá 12,25TL. Další placená dálnice je pro nás až u syrských hranic.
Dálnice směr Ankara je ve lice slušném stavu. Většinou 3 pruhy. Málokdo jezdí nad limit. A když už, tak jen mírně.
Na asijské straně Istanbulu se mohutně staví. A když bytový koplex, tak logicky i nová mešita. Jen ten litý beton nemá tu poetiku.
Na jendom odpočívadle jsme zastavili k doplnění zásob. Kromě záchodů jsou tam i jakési náhrady mešity. Samozřejmě oddělené pro pány a dámy. Syn si šel odskočit, ale omylem šel nejdřív do mešity. Panáček a panenka jsou totiž na obojím. Rozdíl je jen v textu, ale to je pro nás celkem nepodstatný detail.
vlevo pánská a dámská mešita, v pravé části pánské a dámské záchody
Hned na sjezdu z dálnice přišlo překvapení. To co jsme loni čekali (a trochu se i těšili), že nám v yellowstonském parku zatarasí průjezd stádo bizonů, bylo tady v provední skupinky krav. Ty zabloudily na nájezd k dálnici. Policisté se proměnili v kovboje. Naháněli krávy autem i vlastní silou. Ostatní řidiči je také pomáhali vytlačovat autem.
Po sjezdu mimo hlavní tahy krav na silnici a krajnicích přibývalo. Tady ale policie ani jiní kovbojové nebyli. Asi je to normální. Zvykáme si.
Dojeli jsme od města Akčakodža. Píšu foneticky, protože ty sprvné turecké znaky se mi nechce shánět. Chvíli jsme dali pláž a v různé míře Černé moře.
Hotel je slušný, ale téměř přímo u mešity. Tak uvidíme, jak se bude k ránu činit místní meluzín. Na recepci jsme si potvrdili, že angličtina skončila. Měli jsme jen rezervační papír a pak zbývala trocha pantomimy. Naštěstí slova breakfast a internet password s pomocí tužky a papíru zafungovala.
V restauraci na místní promenádě to bylo jazykově podobné. Slova v angličtině i chabé pokusy o základy němčiny měly podobný výsledek. Ale najedli jsme se i zaplatili. Když se obě strany snaží, tak skoro všechno jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat