Plán :
Nejdelší letošní přejezd. Snad stihneme západ slunce na vrcholu Nemrut Dagi.
View 2011-08-25 Göreme - Nemrut (Kahramanmaras) in a larger map
Ujetá vzdálenost : 580 km
Doba jízdy : 9 hod
Ubytování : Nemrut Kervansaray Hotel, 69€ s večeří a snídaní (rezervace e-mailem)
----------------------------------------------------------------
Realita :
V noci, tentokrát přesně ve 2:00 zase začal bubeník. Hned jsem vstal a vyběhl ho hledat. Zvuk se ozýval všude. V jednom místě prošla skupinka, ale nestihl jsem ji zachytit. Musel jsem čekat a pobíhat dál. Povedlo se. Jak se můj foťák snažil zaostřit noční scénu, tak mě prozradila přisvětlovací dioda. Skupinka s bubeníkem mi zamávala a křikli : "Thank you".
Tohle jsou noční budiči
Při snídani mi místní číšník řekl, že to v Göreme praktikují během Ramadánu každou noc. Tady bych chtěl bydlet.
Ráno jsem ještě vyběhl udělat fotky balónů zespodu. Dnes neměli tak hezky, protože na východě bylo zataženo. Balónů letělo opět nejméně čtyřicet.
Ještě před snídaní jsme dali všechny věci do auta, abychom mohli vyrazit co možná nejdříve. V 8:20 jsme odjížděli. Standa naštěstí opět prokoučoval mezičasy. Do prvního, po asi 170km, to napočítal na 3 hodiny. Ve skutečnosti nám stačila 1:40. Přiznám se, že jsem styl jízdy přizpůsobil místním. To znamená značka 50 = pozor, ale můžeš zkusit jet pořád naplno. 70 a 90 = mírná zatáčka nebo zúžení cesty, tedy jeď pořád naplno. Nejlepší příklad byl na obchvatu města Kayseri. Byl tam asi desetikilometrový úsek s padesátkou na každém rohu. A zákazem předjíždění. Většinou tam byly náklaďáky, které se bez problémů předjížděly. Většina jela 90. Tak abych ty pomalejší předjel, musel jsem občas dát stovku.
Jediné co se snažím hlídat jsou náhodně pohozená bílá auta u silnice. Zatím jsem jinou barvu policejního auta neviděl. Takže naše cestovní rychlost se pohybovala obvykle kolem 100 - 130.
Jako v předchozích dnech pokračovaly velice slušné čtyřproudé silnice. Tam kde ještě nebyly, tak se stavěly nebo opravovaly. Obyčejná dvouproudá silnice byla na zhruba 10% trasy. Pokud tedy nepočítám posledních padesát kilometrů v horských serpentinách. Aut je málo, poměr nákladní/osobní se blíží 50:50.
Chodci jsou hodně disciplinovaní. Vědí totiž, že auto má vždy přednost. Občas nějakého chodce překvapím, když ho na přechodu pustím. Manželka mi říká abych to nedělal, že si na to zvyknou. A pak je něco přejede.
Určitě mám pořád z ježdění v Turecku respekt. Ale když si člověk zvykne na jejich pravidla hry, tak se to zatím dá.
Co mě fascinuje, je množství čerpacích stanic. To jsem ještě nikde neviděl. Většinou u nich je maximálně jedno auto. Čerpaček jsem před městem Kahramanmaraš napočítal dvanáct na šesti kilometrech. Tady se řidič na hlavní silnici nemusí bát, že nenatankuje.
Ještě mě zaujalo množství platebních teminálů v prodejnách. Tady jich měli osm. Používají je podle druhu karet, aby měli co nejmenší poplatky bance
Celou dnešní cestu jsme obdivovali nádherné výhledy na okolní hory.
Samozřejmě si nemůžu dovolit vynechat příklad k větě přítele Cimrmana : "Políčka řádně obdělána. Inu Turecko".
První zastávkou byl Kahramanmaraš. To je město po celém Turecku známé zmrzlinou, do které se přidává salep. To je pryskyře získávaná z nějakých orchidejí. Tahle zmrzlina se jí příborem. A je skvělá. Nejdřív jsme si ji dali v nejslavnější místní cukrárně Yasar. Zmrzlina je čistě smetanová a posypaná mletými pistáciemi. Pak jsme si se synem dali v jiné cukrárně ještě jednu dávku.
Dalším cílem byly tradiční zastávky turistických jízd směrem k hoře Nemrut Dagi. Nejprve sloup s orlem, pak římský most přes řeku Eufrat. V tomto období to byl spíše větší potůček. V něm se místní rodiny koupaly. Tedy pánové a děti. ženy kolem pobíhaly v dlouhých kabátech.
Směrem k hoře z tohoto směru nás čekal několik desítek kilometrů ne úplně ideální cestou. Klikaté alpské silničky. Ovšem bez svodidel. Takže pravá, levá, nahoru, dolů, pozor díra. Občas auto, kráva, koza, dítě.
Ale zvládli jsme to. Těch dnešních přesně 598 kilometrů našlo svůj cíl při západu slunce nahoře na hoře. Z výšky kolem 2000 metrů stál ten pohled za to. Sešlo se tady kvůli němu, a hlavám soch u hrobky krále Antiocha, asi padesát lidí z mnoha zemí. Jak by mohl říci pan Werich : "Když postavit hrobku, tak jedině na kopci".
Žádné komentáře:
Okomentovat