Měli jsme v plánu dvě zastávky. První byla záchranná stanice orangutanů v Sarawaku = Semenggoh Wildlife Center. Podobně jako v Sepiloku v Sabahu mají dvakrát denně krmení - 9-10 + 15-16. Vstupné je tady ale jen třetinové. Cena 10MYR za osobu platí na celý den. Je to naše poslední možnost vidět je volně.
Přijeli jsme až kolem půl desáté, protože skutečná doprava neodpovídá teoretickým výpočtům v navigaci. Silnice jsou tady sice, na rozdíl od Sabahu, v téměř dokonalém stavu - za celý den jsme neviděli žádný výmol. Ale mají tady mnohem méně kruhových objezdů a místo nich světelné křižovatky. Nesynchronizované. Navíc cyklus červená/zelená se počítá na několik minut. Každý semafor tedy znamenal několikaminutové zpoždění. Ale nakonec to nevadilo.
Dopolední orangutani nebyli tak akční. Až na jednoho. Ten se sebral, slezl ze stromu směrem k návštěvníkům a vydal se do lesa pěšky.
Asi 30 kilometrů od orangutanů je jeskyně Fairy caves. A je moc pěkná. Vstup je ve výšce, tak postavili venkovní schodiště.
Kousek za vstupem je vhodné si chvíli přisvítit,
pak už jeskyni osvětlí denní světlo.
V jeskyni jsme strávili nejméně hodinu a vydali se zpět k orangutanům. Zastavili jsme se u jednoho ze zajímavých hřbitovů. Ty vypadají, jak kdyby tam byli Hobiti.
Zajímavý je i moderní křesťanský kostel, bohužel vnitřek byl zavřený
Na odpolední návštěvu orangutanů jsme dorazili asi ve 14:30. A už se bylo na co dívat. U hlavního místa krmení totiž visela zasloužilá matka se čtyřměsíčním miminkem.
To miminko musí zvládat veškeré matčiny pohyby. A drží se jen za její srst. Asi to bude kluk
Dvojice po dobrém jídle opustila krmelec a vydala se zpět do džungle.
Přemístili jsme se na druhé místo krmení. Tam byli také dva. Ale podobně jako ráno ne moc akční
Zato tam byly veverky zlodějky, které využívaly příležitost a přiživovaly se
Tady jsem pochopil, že orangutani nemají dvě ruce a dvě nohy jako lidé, ale mají vlastně čtyři ruce.
Po návratu zpět do hotelu jsme vyrazli na prohlídku města k řece a na večeři k "Čangovi" - tam kde jsem včera koupil dobré vepřové s rýží.
Poslední kachna naší cesty - do třetice. I s veškerým příslušenstvím vyšla na 330Kč.
Město Kuching znamená v malajštině kočka, takže jsou na mnoha místech jejich sochy.
Při zpáteční cestě se spustil tropický slejvák. A my nechali pláštěnky i deštník v hotelu. Tak jsme si vyprali v dešťové vodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat