Den 18. - národní park Bako II (aneb jak jsem vysvobodil manželku)

Tak jsme přežili první noc. Bylo to náročné. Ventilátor na stropě zajišťoval cirkulaci vzduchu v místnosti. Jeho ochlazení bylo jen díky nočnímu poklesu teplot. Mně stejně bylo celou noc vedro, ženě vadil ten nárazový proud vzduchu od ventilátoru. Takže se zavrtala do povlaku a krk si obalila šátkem, aby nenastydla z průvanu. Moc do růžova se tedy nevyspala.
Možná i proto vyměkla a ráno, i přes její původní závazek, šla pod sprchu.

Nejprve jsem ale sám vyrazil na obhlídku okolí hned za úsvitu. Byl odliv, tak se fousaté prase klidně páslo na pláži

A normálně nepřístupná skála byla dostupná suchou nohou.

Stav hada 5.4. 7:01

Bako je nejlepší park na Borneu

Společně jsme se po snídani vydali na další asi kilometrovou trasu T.Delima. Opět vede přes prales k pobřeží a také tam je šance na nosaté opičky.

Rostiliny si vesele rostou i na střechách chat

Ještě v táboře jsme zahlédli skupinu makaků. Poslední druh opic, které jsme tady ještě nepotkali. Prý jsou drzé a kradou věci z chat. Musí se kvůli nim zavírat okna a dveře.

Všude je tady krásně zeleno. Ta vysoká vlhkost je životodárná.

Dorazili jsme k mangrovníkům na pobřeží.

Opice jsme zahlédli jen vysoko v korunách. Měly tady i mladé a tak zmizely v porostu.

Našli jsme ale vyplaveného ostrorepa, který je považovaný za živoucí fosílii

Byly tady i masožravé rostliny

Rostliny se brání už od mládí.

Voda tady mívá zlatohnědý nádech

Při cestě zpět jsme pozorovali příliv. Pod námi se to hemžilo lezci. Zvláštní obojživelnci se snažili uniknout rostoucí hladině moře

Stav hada 5.4. 11:31.

Evidentně to není moc akční živočich. Pořád na jedné větvičce. Já mít takhle hlavu dva dny ve vodorovné poloze bez opory, asi by mě bolelo za krkem :-).
Do cesty se nám zase připletl jeden opičák

Po poledni jsem u chaty zahlédl krásnou vážku

Kolem chaty nám na stromech pobíhaly opice a rangeři tam chodili se skupinkami turistů.
Manželka se šla kolem druhé odpoledne natáhnout. Byla unavená z toho vedra. Měla hrůzu z další noci strávené v chatě. Protože mám ženu rád, vyběhl jsem zjistit kdy odjíždí poslední člun zpět do civilizace. Bylo 14:40. Za pět minut jsem vzbudil manželku s tím, že v 15:00 musíme být u přístaviště asi 500 metrů od chaty. Žena v polospánku, ale šťastná, během 3 minut rychle zabalila všechno do tašek. Vrátil jsem klíče od chaty a člun jsme stihli.
V přístavišti jsme našli naše auto a vrátili se do klimatizovaného hotelu.
Žena hned ocenila jeho dokonalou čistotu, ke které předtím měla drobné připomínky.

V podvečer jsem šel na lov - tentokrát jsem si nechal zabalit jídlo v "HongKong noodle" restauraci. Při té příležtosti jsem si prošel čínskou čtvrť, která je hned ve vedlejší ulici od našeho hotelu LimeTree.
U vjezdu do ní je brána a před ní bílá kočička