vopetr: Den 4 : zemské teplo a velryby

Při snídani jsme se od majitelů dozvěděli hodně věcí. Pánovi je už 81 let a narodil se ve vedlejším domku. Stále ještě v zimě pomáhá zachraňovat zejména turisty při nehodách nebo při zapadnutí ve sněhu. Za první čtyři letošní měsíce měl 26 zásahů, loni jich bylo za stejné období přes 40. Obdivuhodné. Takhle bych chtěl v jeho věku fungovat.
Je tady 8 měsíců v roce zima a sníh. Loni v květnu měli ještě dva metry sněhu.
Zajímal mě ten rychlý internet - je tady natažený optický kabel. Ale není to na Islandu běžná věc. Mají štěstí, že už v roce 1906 přes jejich usedlost vedl první telefonní kabel z východu na západ do Reykjavíku. Od té doby měli doma telefon. Teď ten optický kabel spojuje geotermální elektrárnu Krafla a nějakou jinou elektrárnu na pobřeží. Jejich domeček je tedy strategicky důležité místo.
Nejbližší doktor je přes 100 kilometrů daleko.

K snídani jsme dostali veliké vejce od divoké husy. Prý sem létají snášet vejce ze Skotska. K tomu domácí uzený losos a koláč.

Paní domu se stará o oficiální meteorologickou stanici. Pětkrát denně odečítá teplotu a srážky. Je to jedno z nejchladnějších míst na Islandu.

Vodu mají z vlastního vrtu a elektřinu zajišťuje dieselagregát.

V sestavě vozidel chybí ještě sněžný skútr a terénní šestikolka.

Vyrazili jsme na západní stranu vodopádu Dettifoss. Asfaltová silnice je tady dokonalá.
Zákaz používání dronů byl i na východní straně

Nejprve nezbytné panorama

Na západní stranu dopadá nekonečný proud vodní tříště

Když jsme sešli na nejnižší vyhlídku, byly v nohách znatelně cítit otřesy dopadající vody.

O pár desítek kilometrů dál je úplně jiný charakter krajiny a prostředí. Je to místo v okolí vulkánu Krafla, kde se využívá geotermálních vrtů k výrobě elektrické energie. A není to žádný experiment, ale skutečná elektrárna. Všude je cítit síra

Krafla s blankytným jezerem uvnitř

Dobrý nápad a hezký vtip - umyvadlo a sprcha s nekonečnou zásobou teplé vody. Je to kousek od silnice volně k užití.

Kousek od Krafly je Námafall. Místo kde jsou bublající bahenní jezírka, výdechy horkých par a usazeniny nejrůznějších barev

Je tady všude i bláto. To se na konci návštěvy všichni snaží dostat z podrážek bot.

Hned za kopcem byl dnešní vrchol - termální lázně. JE to obdoba slavné Modré laguny u Reykjavíku. Má to ale dvě zásadní výhody. Není tady tolik lidí a cena je poloviční (zhruba 1000Kč z osobu).

Bylo to moc příjemné. Hloubka je zhruba metr a člověk se krásně prohřeje. Byli jsme tam naložení asi hodinu a půl.

Na cestě do hotelu nám zbývala poslední stanice. Pro Islanďany slavný vodopád Goðafoss. Ten je spojený se začátkem zdejšího křesťanství. Údajně kolem roku 1000 do vodopádu rituálně naházeli sochy všech dosavadních bohů.

Už jsme měli namířeno do města Akureyri. Večer na 20:30 jsme měli objednaný lodní výlet za velrybami. V 16:15 jsme se zastavili vyzvednout vstupenky. Dostali jsme informaci, že jsme na večerní plavbu jediní a jestli můžeme jet už v 17:00. Proč ne. Tak jsme trochu zreorganizovali plány a ještě zaskočili na zmrzlinu. Údajně nejlepší na Islandu. Nebylo to špatné, ale zázrak to nebyl.