Ráno jsme to měli bez snídaně, ale byli jsme na to připraveni. Párečky v ceně 1000 ISK za 1/2 kg, koláč a skyr zajistili dostatečně kvalitní zásobu energie na náročný den. Čekalo nás opět kolem 400 kilometrů. Víc jak 100 po silnicích bez asfaltu.
Konečně jsme zase zahlédli sluníčko a modrou oblohu.
Pobřeží v Holmavíku
Tři barvy divokých máků
Tady na konci světa (severozápadní fjordy) moc aut nejezdí. Třeba 15 minut jsme žádné nepotkali.
Najednou se na vrcholku kopce objevila zajímavá boudička. Vystoupili jsme a šli se na ní podívat
Já jsem došel jenom kousek. Zem je neskutečně vlhká a probořil jsem se po kotníky. Zahynout v bažině se mi nechtělo.
Dál šla jen manželka vážící polovinu a navíc je ještě šikovnější. Uvnitř boudičky našla zásobu nafoukaného sněhu.
Kolem cesty jeden vodopád za druhým.
Jeli jsme většinou podél fjordů. V nich hnízdí hejna ptáků. Tady to byli skoro samí kačeři. Jak jsme se přiblížili, okamžitě se zvedli
Pak se postupně vraceli zpět.
Přišlo další místo s tuleni. Tady jich bylo ještě víc než včera
Celá rodinka kačerů dělá přehlídku před tuleni
Na stolku odpočívadla byla krabice. V ní dalekohled, marmelády a kasička na peníze.
To jsou panoramata
Doklad o zatím nejsevernějším bodě našeho cestování. Do severního polárního kruhu to je co by kamenem dohodil
Pár kilometrů odtud je Ísafjörður - hlavní město severozápadního Islandu. Když jsme hledal něco zajímavého, našel jsem jen že mají 3D přechod pro chodce.
Už při příjezdu do města byly vidět dvě výletní lodi. Městečko má něco přes 2000 obyvatel. Takže počet lodních turistů je přinejmenším vyrovnal. To je prostě neštěstí. Zašli jsme jen do pekárny, ale ceny připomínaly spíše Tuzex.
Němci na nás nechápavě koukali při našem focení. Pak jsme jim to vysvětlili a hned měli o zábavu postaráno. Ještě jsem jim k tomu dodal, že jsme kvůli tomu přechodu jeli 500 kilometrů autem :-).
Část cesty vedla i přes vrcholky hor, takže jsme si užili i serpentiny.
Kostelík a trávou pokryté domečky
Věděl jsem, že Metrostav na Islandu staví nějaký tunel. Najednou jsme jeli kolem jeho staveniště
A to jsem až dodatečně zjistil, že tunel, kterým jsme předtím jeli stavěl taky Metrostav.
Když jsme u české stopy, tak škodovek tu jezdí opravdu hodně.
Konečně přišlo to, proč jsme sem na sever tu dlouhou trasu opravdu jeli. Jsou to jedny z nejkrásnějších islandských vodopádů - Dynjandi.
Nejprve foto z opačné strany fjordu.
Pod vodopádem jsem zahlédli párek kachniček harlekýnů
Podle mého je to nejhezčí vodopád
Další vodopád focený okýnkem z mostu přes řeku
Poslední plánovanou zastávkou byl veřejně přístupný termální bazén u silnice.
Podobné věci a oběti kvůli fotografiím u nás s ochotou řeší manželka. Tentokrát to na ní bylo moc. Sinicím se totiž v teplé vodě dobře daří. Podobně natěšeně to chtěly vyzkoušet další dvě turistky, ale vzdaly to.
A já budu mít navíc zadarmo nějakou pěknou kožní chorobu :-).
Zatím jsem na Islandu tankoval jen na samoobslužných stojanech s platbou kartou. Vše fungovalo bez problémů.
Žádné komentáře:
Okomentovat