23 března 2014

Den čtvrtý - tisíce bran, stovky jelenů a nakonec jedna svatba

Manželka včera usnula v pět odpoledne a kdybych jí nevzbudil v půl sedmé ráno, tak spala dál. Dnešní den jsme strávili mimo Kjóta. V 7:24 nám odjížděl vlak směr Nara. Ale my jsme vystoupili hned druhou stanici u svatyně Fushimi Inari. Výhodou je, že tady neexistuje otevírací doba. Je otevřeno pořád a za vstup se nic neplatí. Nahoru vedou cesty kolem větších i malých svatyní, které jsou lemované tisíci bran Tori.



Někde to je les, kdy se jedna brána téměř dotýká další



Jinde jsou mezery větší. Výstup po cestičkách je někde pěkně do kopce a občas tam jsou dlouhé schody



U jednotlivých svatostánků hlídkují lišky



a občas i nějaké příšery



Kousek od vrcholu bylo možné koupit vařená vajíčka a samoobsloužit se (80 jenů za kus)



Prošli jsme si celý okruh až na vrchol. Díky rannímu příjezdu jsme teď míjeli davy příchozích. Cesta nám trvala asi dvě a čtvrt hodiny. V 9:55 nám jela lokálka do Nary. Za hodinu jsme byli na místě. Z nádraží to je asi 20 minut k parkům a prvním svatyním. Město Nara je známé pobíháním jelenů. Je jich tu prý asi tisíc a v parcích jsou všude.
Upozornění pro turisty, co se jim může stát



Turisti si kupují speciální sušenky. Těch jsou ale někteří jeleni přejedení. U těch mají úspěch žaludy. Nám je dal místní pán ze svých zásob. Občas se jeleni snaží vytáhnout dobroty třeba i z kabelky



Nejdřív jsme se zastavili u pětiposchoďové pagody. Potom přišla místní top turistická atrakce = největší dřevěná stavba na světě.



Je to chrám Todaiji, který skrývá největší japonskou bronzovou sochu Buddhy.



Uvnitř jsou i další velké sochy. Zajímavý je ale jeden ze sloupů. Je v něm díra o velikosti nosní dírky na soše Buddhy. Stojí tam fronta zájemců o průlez. Jsou to hlavně děti, ale občas se pokoušejí i dospělí menšího vzrůstu.



Když píšu o menším vzrůstu, tak Japonci jsou většinou malí a drobní. Svědčí o tom i limit v našem hotelovém výtahu. Tam píší, že je na 750 kilogramů a 11 lidí.

Už nás docela bolely nohy, ale nevzdali jsme cestu do ještě jednoho zvláštního chrámu Kasuga Taisha. A dobře jsme udělali. Tenhle chrám v historii každých dvacet lez zbořili a postavili znovu. Naštěstí je to v roce 1863 přestalo bavit.
Cesta k této svatyni je lemovaná spoustou kamenných luceren. A uvnitř jsou další spousty kovových. Tady jsme zhlédli neplánovaně originální japonskou svatbu. Snad ve všech průvodcích se píše, že pokud má turista tuto možnost, tak je potřeba situaci využít. Viděli jsme ji od začátku až do konce. Sice jsme tomu nerozuměli, ale zajímavé to určitě bylo.

Nejprve šli všichni do chrámu, kde se odehrály různé rituály



Potom svatebčané přešli ven a tam se odehrály další rituály spojené s hudebním doprovodem.



Nakonec se nevěsta



i ženich



spolu s ostatními svatebčany nechali zvěčnit. Pozor, vyletí ptáček



Pak už následovala cesta na nádraží. Dorazili jsme tam pár minut před odjezdem tentokrát rychlejšího vlaku (Rapid) s méně zastávkami. Do Kjóta jsme přijeli krátce po páté odpoledne.

A nakonec ještě výhled z našeho hotelového pokoje číslo 707. Přímo na kjótské nádraží, kam právě přijel shinkasen. Jak je vidět, tak jeho koleje jsou vlastně ve druhém patře.

Žádné komentáře:

Okomentovat