Je to něco jako vystát frontu na lístky do Divadla Járy Cimrmana. Kdo tam někdy stál, tak zná ten pocit vítěze nad spánkem i těmi komu se vstávat tolik nechtělo.
Tak jsem nastavil budíka na 4:00 (a pro jistotu druhého na 4:05) a na recepci objednal taxi na 4:30. Paradoxně totiž vlaky ani metro v Tokiu přes noc vůbec nejedou.
Probuzení proběhlo bez protestů. Ovšem dole taxi nebylo. Potvrdilo se, že Japonci všeobecně angličtinu moc neovládají. Protože jim to ale připadá slušné, tak na všechny dotazy reagují pozitivně. Nebyl to tak velký problém, protože na nádraží 5 minut od nás bylo taxíků hned několik. Řidič zvolil nejkratší cestu. Kontroloval jsme ho na navigaci, ne proto aby nás neokradl, ale abych měl jistou, že mi správně rozuměl.
Po příjezdu na místo ve 4:45 nám hlídač oznámil, že už je plno. Po dotazu odkdy, tak od 4 hodin :-(.
Zítra máme druhou a zároveň poslední šanci. Dám budíka na 3:00. Manželce vysvětluji, že to je příprava na časový posun na Novém Zélandu :-).
Takže ve 4:45 jsme byli nuceni vymyslet nějaký neplánovaný plán. Kousek od Tsukiji je ulice Ginza. Jedna z nejvíc nóbl ulic na světě. Obdoba 5.Avenue v New Yorku. Zdejší obchody byly samozřejmě zavřené a otevírací doba začínala od 11. Nasměrovali jsme se na císařský palác a okolní zahrady.
Turisti žádní, občas běžec a výjimečně i fotograf.
Denes nám skončila platnost JR Passu na vlaky. Bylo nutné si pořídit Suica kartu. V automatu se nám to povedlo napoprvé. První cesta vedla do stanice Ueno. Je tam jednak tokijská Zoo, ale pro nás hlavně park se sakurami.
Tady už se začíná slavit hanami. To znamená, že si lidé obsazují strategicky výhodné pozice pro piknik.
Lidí je všude spousta a všichni fotografují
Před vchodem do Zoo chodil pán. Nosil kýbl s vodou a deštníkem. A bryndal. Až při pozorném pohledu bylo vidět co dělá. Krásně kreslil jedním tahem zvířátka na chodník
A tahle udělal pro nás. Jako jeden z mála Japonců použil klasickou turistickou otázku "Where are you from ?". Po naší odpovědi se zeptal na oblíbené zvířátko a tady to je. Jako bonus přidal ještě místní pandy.
Doteď jsme jezdili jen nadzemním vlakem. Pro další cestu jsme se už vydali do metra a tedy do podzemí. Je tady mnoho tras a navíc je neprovozuje jen jedna společnost. První pokus byla cesta k chrámu Sesoji (náš poslední japonský). I metro jsme zvládli bez nejmenšího problému.
Chrám krásný ale moc mě to tady v davech lidí nebavilo.
Poslední akce byla návštěva mrakodrapu Roppongi Hill. Je tam vyhlídková terasa a právě probíhající ohromná výstava děl Andy Warhola v muzeu Mori. Tam jsme viděli i jeho nejznámější díla v originálech.
Před budovou je veliký pavouk
Nahoře výhled ze střechy na tokijské panorama
A ještě jediné umělecké dílo, které se na výstavě dalo vyfotit
Dnes jsem toho měli za sebou opravdu hodně. Do hotelu jsme dorazili po skoro 13 hodinách.
Žádné komentáře:
Okomentovat