22 března 2014

Den třetí - jak jsem si zahazardoval

Ráno se nám nechtělo moc vstávat. Budík na 6:00 (22 hodin v Čechách) mě sice probudil, ale jen abych ho zamáčkl. Probudil jsem se ve skutečnosti až o hodinu později. I tak to beru jako velký úspěch. Hned jsem "rozvzteklil" i manželku a za 3/4 hodiny už jsme odcházeli na autobusové nádraží. Tam to máme deset minut a první ranní turistický autobus (RakuBus) linky 101 nás odvážel směr Zlatý pavilon (Kinkaku-ji). Přijeli jsme asi 15 minut před otevřením. Už se kousek od brány začala tvořit spořádaná fronta. To se mi tady moc líbí. Pak vyšel nějaký pořadatel a do prostoru něco říkal. Naše japonština ještě není tak dobrá, stále si totiž pletu moje jediná dvě slovíčka "dobrý den" a "děkuji", takže jsme z toho moc neměli :-).
Přesně v devět se brána otevřela. Ale než dali pořadatelé pokyn, tak se nikdo nesnažil vstoupit.



V tu chvíli za námi bylo několik set lidí.
Krátká fronta na lístky a za chvíli jsem ho uviděli. Působí skutečně dokonale



Prošli jsme se kolem jezírka a pak i zahradou. Sehnali jsme už třetí náprstek. Tam mi pomáhá anglicko-japonský slovník v mobilu. Ukážu prodavačům obrázkové písmo a funguje to.
Za hodinku jsme opět stáli na autobusové stanici. Už včera jsme si koupili celodenní jízdenky (500 jenů)- jednotlivá jízdenka stojí 220. Měli jsme namířeno k chrámu Ryokan-ji.
Vrcholem je zde kamenná zahrada z 15.století. Je tam celkem 15 velkých kamenů. Ale najednou je možné vidět jen čtrnáct z nich.



Mě upoutala ještě tato dřevěná tvář



Pak znovu na autobus a směr hrad Nijo. Autobusy už zvládáme. Vždy jsme zatím dojeli do cíle. Jenom to je hrozně pomalé. Žádné zvláštní pruhy tady nemají. Hrad Nijo je téměř uprostřed města. Je tam ohromný park





Přístupná je rozlehlá dřevěná budova. Tam se smí jen v ponožkách.



Na prohlídce byla i školní výprava



Poslední dnešní zastávka byl trh Nishiki.



Trochu to připomíná istanbulský Velký bazar. Je to zastřešená ulice o délce několik stovek metrů a jeden obchůdek za druhým. Až na výjimky jenom jídlo a kuchyňské suroviny. Drobnou komplikací je, že jen minimum věcí má anglický text.



Na mnoha místech dávají ochutnat. Já jsem zkusil japonský pepř. Je to zelené koření se silnou příchutí citrónu. Nebylo to až tak pálivé, ovšem v puse jsem to cítil ještě po pár minutách.
Manželka byla odvážná. Vyzkoušela tohle



Připadalo nám to jako nějaké žížaly nebo rybí plůdek. Malé tečky na obrázku byly určitě očička těch živočichů. Chutnalo to prý stejně nedobře, jako to vypadalo ve skutečnosti.
Na zdejším trhu je vidět, že se tady prodává a jí cokoliv co vyroste nebo neuteče.

Prošli jsme celý Nishiki market. Na konci k němu připojili jeho moderní napodobeninu. Zastřešili kolmou uličku a prodávají zde hlavně nepotravinářské věci globalizovaného světa. A tam jsem objevil pachinko hernu.



V Japonsku se nesmí hrát o peníze, tak vymýšlí nejrůznější systémy jak dodržet zákon.
Uvnitř byl neskutečný kravál. Stovky automatů a u nich závisláci s bedýnkami kuliček. S těmi a o ně se tady totiž hraje.
V herně jsem byl zatím jen jednou v životě - v Las Vegas. Už před cestou jsem si to chtěl vyzkoušet i v Japonsku. A obětovat 1000 jenů (200Kč). Vlastní chybou jsem během tří minut prodělal desetinásobek. Určitě jsem totiž omylem do automatu vložil bankovku 10000 jenů. Nula sem, nula tam :-(. To jsem tedy zjistil až při denní kontrole financí.
A nesmí se tady fotit. Což jsem se od boku pokoušel. Ale důrazně mi ten zákaz naznačili. Drahá zkušenost a navíc bez fotodokumentace.
Ještě k té hře. Kuličky padaly dolů a cílem bylo je dostat do otvoru. Jak se mi snažil (anglicky) vysvětlit jeden obsluhující, tak jsem měl točit jedním kroutítkem. Vůbec jsem ten systém hry nepochopil.
No nic - hlavně, že jsme zdraví.
Dnes na nás dolehla únava z časového posunu a zítra máme náročný den. Takže zaléháme poměrně brzy.


Žádné komentáře:

Okomentovat