2011 = TURECKO

Plánování dovolené na rok 2011 začalo ještě dřív než v předchozích letech. S manželkou jsme se rychle shodli na Turecku. Dokonce jsme s manželkou a kupodivu i se synem vymysleli vhodný termín. Poslední dva týdny v srpnu. Abychom napomohli synovu souhlasu (už mu bude 17), tak jsme to trochu protáhli přes začátek školního roku :-).
Protože nemám rád zbytečné čekání, tak jsem hned začal zjišťovat a zařizovat. Koupili jsme nějaké průvodce a několik anglických jsem stáhl z internetu v PDF.
Nejprve jsem uvažoval o cestě autem. Do Istanbulu je to z Prahy asi 2000km. Znamenalo by to 2 - 3 dny na cestě. A pak by nám vlastně začala dovolená. A jako vrcholné číslo bychom si ty 2000km dali zase zpět.
Tak jsem začal hledat levné letenky. Našel jsem je docela rychle na Lufthanse. Letenky ještě nebyly dostupné ve vyhledávačích, ale jen na jejich webu. Zpáteční letenka s přestupem v Německu za asi 4500Kč na osobu mi přišla slušná. Běžná cena je od 6500Kč výš a jediný přímý let s Turkish Airlines je od 7500Kč.
Odlet 18.srpna a přílet 3.září. Platba proběhla bez problémů. Začal jsem plánovat trasu a zařizovat ubytování.
Bohužel asi po měsíci se mi ozvali z Lufthansy, že změnili letový řád. Pro nás by to znamenalo při zpáteční cestě čekat na letišti ve Frankfurtu místo dvou hodin rovnou šest. Přestože letěl původní spoj pod novým číslem letu, nebyli ochotni mi na něj změnit letenky. Protože prý ty nejlevnější už nebyly v systému dostupné. Dali mi ale možnost letenky zrušit. Zkoumáním na internetu jsem hledal jinou cenově srovnatelnou variantu se stejným odletem. A našel jsem ji. Sice to znamenalo prodloužit dovolenou o dva dny až do 5.září, ale letenky vyšly ještě trochu levněji. Takže nakonec (snad definitivně) letíme s maďarskou společností MALEV a přestupujeme v Budapešti. Má to pro nás i výhodu zkrácení cestování o víc než hodinu při obou cestách.



První verze trasy



Plán je 2 dny v Istanbulu, pak krátká zastávka u Černého moře. Přes Ankaru a Kappadocii směrem na jihovýchod k hoře Nemrut. Potom po jižním pobřeží k Egejskému moři. A nakonec další 2 dny v Istanbulu.

Auto budeme mít půjčené na 14 dnů a měli bychom za tu dobu ujet asi 4500km.
Už teď se dá říct, že ve srovnání s Amerikou je ubytování cenově podobné a půjčení auta dražší. Největší rozdíl je v ceně benzínu. Ten je snad nejdražší na světě - litr vychází skoro na 45Kč. I proto jsem objednal naftový Fiat Doblo. Nafta stojí "jen" asi 38Kč za litr.
Velkým rozdílem je možnost objednání hotelů přes rezervační servery (bookings.com, hotels.com, hrs.com atd.) Je spousta měst kde vůbec nic v nabídce není. Třeba na černomořském pobřeží to je vyloženě slabota. Na e-mailový dotaz přímo do hotelů většinou žádná reakce nepřijde. Podobné to je s pokrytím silnic v navigaci TomTom.
Takže to příští rok bude určitě proti Americe změna.
Dobrodružství začíná.

Nějaké drobečky nakonec

Myslím, že jsme jako rodina byli "Lucky" (Golden Gate Bridge, San Francisco)



V Death Valley byl nejdražší benzín který jsme cestou viděli. Asi o dolar víc než bylo v Kalifornii normálně. My jsme ho naštěstí nepotřebovali. Kdo nebyl tak dobře připraven, tak by ho jistě zaplatil rád i zlatem. (Death Valley NP)



I indiáni kmenen Navajo volí svého prezidenta (foto z prádelny ve městě Page)



Sousoší Poslední večeře Páně v laminátovém provedení. (ghost town Rhyolite u Death Valley)



Na dvou místech jsme viděli následující informační tabuli.



V prvním případě jsem vůbec nechápal proč by u silnice měla být nějaká voda do radiátorů. Představa, že tady je někomu zima a tak si přitápí, mi nepřišla moc reálná.
Až napodruhé mi došlo, že raditor znamená chladič. A ta voda v nádržích je pro auta. (Death Valley NP)



Krásný výhled na jezero - v popředí je manželčino popředí (Yellowstone NP)



Zdůvodnění proč nešlo otevřít v hotelu okno. Údajně se v Nevadě přemnožil nejrůznější hmyz. (hotel v městě Laughlin)



Mormoni si zakládají na dokonalosti. Přesto si mi je podařilo trochu nachytat. I u nich se občas musí v projektoru vyměnit lampa. (Salt Lake City - Visitor Center mormonské církve)



Velká pravda na ceduli. Dolů to jde relativně lehce, nahoru o několik řádů hůř. Právě proto se dolů může, ale nahoru se musí. (Grand Canyon NP)



Klidná a neorganizovaná fronta aut před dírou ve stromě. Na všechny se dostane a nikdo nebyl netrpělivý. (Sequoia NP)



Když jde o spropitné, tak se mezi světové jazyky u indiánů prosadí i čeština. (Antelope Canyon - nápis v autě odvážejícím turisty)



Velké překvapení pro milovníky Járy Cimrmana. Úplnou náhodou se mi podařilo nalézt formu, na které hrabě Ferdinand von Zeppelin konstruoval své gumopryžové prostředky proti alimentačním poplatkům. Není divu, že při velikosti skalního modelu byly výrobky vhodné pouze ku létání. (Arches NP)



Kreativita na zdejších dopravních značkách asi nemá hranice. Ale funguje to dobře. (Yosemite NP)



A na závěr náš běh po vzoru Forresta Gumpa

Den 26. (12.7.2010) - San Francisco a cesta domů

Plán :

Dokončení všeho co jsem nestihli, vrácení auta a cesta domů.

Ujetá vzdálenost : 50 mil
Doba jízdy : 1 hod
Ubytování : v letadle :-)

----------------------------------------------------------------
Realita :
V klidu jsme vstali, naložili všechna zavazadla do auta a asi v 9 hodin odjeli směr letiště. Cestou jsme měli několik zastávek. Letadlo odlétalo až v 16:55 a tak bylo potřeba čas nějak naplnit. Prvním místem byla Webster street. Tam chtěla manželka vidět nějaké zajímavé domečky. Pak jsme jeli udělat druhý pokus vyhlídky na San Francisco z Twin Peaks. První pokus hned po příletu nám nevyšel. Tentokrát bylo počasí přívětivější, ale k ideálu pro fotografování to mělo daleko. Sice bylo vidět celé město i most Golden Gate, ale mlžný opar z toho dělal šedivou hmotu.



Další zastávkou byla Prague street. Ta leží ve čtvrti kde jsou ulice pojmenovány po státech nebo městech. Já jsem si v navigaci nastavil křižovatku s Russia Avenue. No centrum to zrovna není. I když některé domečky byly zvenku docela roztomilé. Krásně vypadaly řady domečků na protějším kopci.



Poslední v plánu bylo pořízení pásku k manželčiným džínám. Cestou jsem zahlédl hasičské auto a musel jsem si ho vyfotit.



Pro pásek jsme jeli do JCPenney. Manželka si pro jistotu koupila rovnou dva. Ještě jsme se zastavili na poslední bagetu v Quiznosu a přidali jsme smoothies v Jamba Juice. Pak už následovalo vrácení auta. Bez problémů mi vrátili peníze za výměnu oleje. Zavazadla na letišti prošla bez problémů i co se týkalo váhy. Mám šikovnou manželku, která věci správně rozdělila. I bez předchozího vážení jsme se dostali do limitu 23kg.
Odlet byl bez zpoždění a stejně tak i přílet do Londýna. Jenom to jídlo mi tentokrát moc nechutnalo. Snad s výjimkou skvělé ovocno-tvarohové pěny. Při přestupu v Londýně nás odchytla nějaká kontrolorka, že jedno příruční zavazadlo je moc velké a že ho musíme nechat naložit do zavazadlového prostoru. Moc se nám do toho nechtělo - manželka tam měla Spyder bundu a ta svoje vykrajovátka na papír (scrapbooking). Alespoň jsem tam dal visačku fragile a zámek. Pak už jsme se jen modlili abychom se s obsahem shledali v pořádku.
I let z Londýna do Prahy probáhal až na malé zpoždění při odletu bez komplikací. V Ryzyni jsme dosedli přesně v 18:00. Dočkali jsme se i všech zavazadel a dokonce i bez poškození. Tímto jsme tedy mohli uzavřít letošní putování a označit ho za úspěšně ukončené.

Den 25. (11.7.2010) - San Francisco

Plán :

San Francisco - asi prohlídka města

Ujetá vzdálenost : 0 mil
Doba jízdy : 0 hod
Ubytování : Travelodge Golden Gate

----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnešní den byl bez jakéhokoliv plánu a objednané atrakce. Vstali jsme až v 9 hodin. Neuvěřitelné. Protože manželka toužila po pořízení věcí pro scrapbooking, tak jsme neděli věnovali ježdění po obchodech. Našel jsem jeden obchod kousek od nás v San Franciscu a pak další na opačné straně zálivu v městě Berkeley asi 20 mil dál. V prvním obchodě neměli raznice na papír, ale objevil jsem české motivy. Tohle si vždycky rád vyfotím.



Navíc to byla moje jediná dnešní fotografie.
Ochotně nás poslali do dalšího hobby obchodu o asi 10 ulic dál. Tam otevírali až ve dvanáct a bylo teprve třičtvrtě. Tak jsme si došli na fish and chips. Zrovna dávali finále mistrovství světa. Už předtím v scrabookovém obchodě se mě ptali na fotbal. Došlo mi, že moje oranžové tričko asi symbolizuje Holanďany. To jsem si při oblékání vůbec neuvědomil. V Kalifornii je naprosto běžná dvojjazyčnost (angličtina a španělština). Předpokládal jsem víc příznivců Španělů. Ale nikdo se mě naštěstí nevšímal.
Ani v hobby obchodě manželka neuspěla. Tak nás čekala cesta přes Bay Bridge most do Berkeley do nejvyhlášenjšího scrapbookového obchodu v širokém dalekém okolí. Na asi 400 metrech čtverečních byla manželka rázem ve svém živlu. Dlouho vybírala "potřebnosti" a "nezbytnosti". Nechali jsme si i poradit od ochotné prodavačky. Ještě jsme se zastavili ve Walmartu pro kufr. Do Ameriky jsme jeli s jedním velkým kufrem a dvěma velkými taškami. A to ještě jedna znich byla ukrytá v tom kufru. Nákupy hlavně oblečení a bot způsobily přeplněnost stávajících zavazadel. Takže pojedeme zpátky jako Ježíšek.
Jedna fotka je málo, tak přidám jednu včerejší. Je to ta nejklikatejší ulice Lombard street během dne. Je tam nahoře vidět nekonečný had aut, který ulici nepřetržitě projíždí. Z fotografie je vidět i to velice slušné místní převýšení.
Je to focené za jízdy na Segwayi.



Do dnešního dne máme podle tachometru najeto 6107 mil. Za benzín jsme utratili 863$ a spotřebovali jsme 294,5 galonu (1114 litrů).
Průměrná spotřeba je 11,34 litru na 100 km. Podle americké míry spotřeby to je 20,73 MPG (mílí na galon).

Den 24. (10.7.2010) - San Francisco - Alcatraz + Segway

Plán :

Ráno cesta první ranní lodí (9:10) na ostrov Alcatraz
Od 18:00 večerní projížďka po městě na vozítkách Segway od stejné firmy jako loni v Chicagu.

Ujetá vzdálenost : 0 mil
Doba jízdy : 0 hod
Ubytování : Travelodge Golden Gate

----------------------------------------------------------------
Realita :
Noc neprobíhala úplně ideálně. Na venkovní chodbě byl trochu hluk od ostatních hostů. Ale nebylo to až tak hrozné.
Ubytování je bez snídaně, tak jsme si vzali co dům dal. Na Alcatraz jsme jeli první lodí a měli jsme to k přístavišti asi 3,5km pěšky. V centru se za rozumné peníze nedá parkovat. Vyrazili jsme asi v 7:45. U nástupiště už byla fronta, žádná kontrola zavazadel neprobíhala. Jenom obvyklé fotografování. Toho jsme se nezúčastnili. Plavba je krátká, maximálně 10 minut. Po vylodění jsme šli do vězení mezi prvními. Díky tomu nemáme na fotografiích davy spoluturistů. Je to cesta do kopečka. Prostředí je neútulné a muselo to tam být dost nepříjemné. Cely jsou opravdu malé (asi 2x2 metry). Byli jsme se podívat i na dvorečku kde se vězňové mohli podívat na Golden Gate.
Tady je maják známý z filmu Skála kde hraje S.Connery.



Dnešními obyvateli Alcatrazu jsou hlavně rackové, kteří tam vyvádějí spoustu mladých.



Na ostrově jsme strávili něco přes hodinu a v 10:55 jsme odjeli zpět do města.
Líbí se mi cedule a tady jsou dvě přímo z ostrova. Možná jsou původní. Kdo ví, ale určitě dodávají místu správný výraz tajemna.





Při odjezdu jsme vyfotili Alcatraz a v pozadí Golden Gate v mlze. Takhle to vypadalo v San Franciscu celý den.



Rozhodli jsme se navštívit China Town. Jeli jsme tam slavnou lanovou tramvají - Cable car. Pod povrchem vedou lana z centrálního pohonu. Jednotlivé vozy obsluhuje dvoučelná posádka, která připojuje pomocí pák vozy k lanům a brzdí. Zastávky jsou téměř na každém rohu. Protože je to velká atrakce, tak se stojí fronty. My jsme měli štěstí a nastoupili jsme po 15 minutách čekání do druhého vozu. Dokonce jsme si sedli vedle brzdaře. Při jízdě se dají krásně vychutnat místní kopečky. Hlavně v nich se cable car pohybuje.



Chinatown je místo plné obchodů většinou nevalných věcí. Občas se ale najde nějaká zajímavost. Viděli jsme krásné ručně dělané kabelky od nějaké místní návrhářky. Každý kus originál, ceny něco přes 120$.
Dali jsme cestou si dobré jídlo v čínském bistru. Rýže nebo nudle s třemi druhy masa za 6,5$.
Místní pobočka Citibank se přizpůsobila lokalitě.



Z China Townu jsme šli přes Washington square. Tam leželi stovky lidí na trávě. Je to jeden z mála nezastavěných bloků v centru. Tak jsme se tam taky na hodinku natáhli.

Od 18 hodin jsme šli na Segway. Paní od Segway byla v Praze v roce 1990.
Byla strašná zima (podle předpovědi 19 stupňů), foukal vítr. Prý je to v San Franciscu normální léto. Za celý den bylo z Golden Gate vidět jen vozovku nad mořem. Vrcholky stožárů vidět nebyly vůbec.
Cestou domů jsme si koupili výborné donuty. Měli otevřeno ještě v 9 večer a nevypadalo to, že budou zavírat. Otevírací dobu tam vůbec neměli napsanou. Možná jedou nepřetržitě.

Den 23. (9.7.2010) - Po silnici č.1 do San Francisca

Plán :


Zobrazit místo 2010-07-09 Monterey-San Francisco na větší mapě


Ujetá vzdálenost : 150 mil
Doba jízdy : 3 hod
Ubytování : Travelodge Golden Gate, 2230 Lombard Street 310$ /3 noci. Původně objednáno v lednu přímo na webu www.travelodge.com za 375$, ale na hotels.com se koncem dubna objevila nabídka na 30% slevu z plné ceny (ale je to nezrušitelné).

----------------------------------------------------------------
Realita :
Ráno jsme se troch udohadovali co budeme dělat. Měli jsme před sebou jen krátkou asi tříhodinovou cestu. Manželka chtěla do centra Monterey kde prý jsou nějaké zajímavé domy. Já jsem chtěl do místního akvária. Tam se manželce ani synovi nechtělo. Nakonec jsme jeli do centra a kousek prošli pěšky - nic moc. Viděli jsme údajně první divadlo v Kalifornii. Takový malý ošuntělý domeček. Prostě když je tady něco úžasně historického, tak u nás bychom se za tím ani neohlédli.
Nakonec jsme si prosadi svou a šli jsme do akvária. Je to největší místní atrakce a stálo to za to. I rodina si to užila. I když zpočátku se jim to vstupné zdálo moc drahé - skoro 30$ za osobu.
Začali jsme mořskými vydrami. To jsou maskoti akvária. TOco přišlo potom, byl mnohdy jen němý úžas. Uvnitř je velká expozice mořských koníků. A nejsou tam jen ti, které známe jako sušené suvenýry.





Fantastická byla i akvária s medůzami. Každý druh měl vlastní nádrž.



Viděli jsme mořské sasanky, žraloky, želvy, murény i hejna korálových rybek. Je to ráj pro děti. Ty si mohou na některé živočichy sáhnout. Já jsem risknul hvězdice, mořkou okurku a malého kraba.
Byli jsme tam asi dvě hodiny a klidně bych si to prošel znovu.
V celé dvoupodlažní budověakvária je i spousta výchovných ekologických expozic. Vždycky mě tady zaujmou věci, které jsem nesnášel za socialismu u nás. A tady mě překvapí, jak je to často hodně podobné.
Třeba agitační ekoplakáty jak z 50.let u nás.



Z Monterey jsme zamířili po pobřežní highway číslo 1 do San Francisca. Tahle silnice je krásná a na mnoha místech jsou z ní odbočky přímo na pláž nebo na nějaký výhled na moře.
Je potřeba si ale uvědomit, že moře je sudené a často fouká studený vítr. Tady se koupou jen blázni nebo otužilci.
Takhle vybavená přišla na pláž mladá černoška. Původně byla zahalená i kapucí. Tu jí ale vítr z hlavy odfoukl.



Po odchodu z pláže jsem si dodatečně všiml upozornění, které bylo u vstupu. Ideální místo na koupání - tam už chybí snad jenom vodník :-).



Večer jsme zašli poprvé do nějaké restaurace (čínské, levné) na kachnu. Já jsem si pochutnal. Cestou zpět do motelu jsme se zastavili v Apple storu. Manželku jsme od iPadu nemohli odtrhnout. Hrála si tam snad hodinu.
Zítra ráno jedeme na Alcatraz a večer náš čekají vozítka Segway.

Den 22. (8.7.2010) - Směr Monterey a trocha nakupování

Plán :


Zvětšit mapu

shopping v Gilroy

Ujetá vzdálenost : 135 mil
Doba jízdy : 2,75 hod
Ubytování : Knights Inn Carmel Hill, 1374 Munras Ave, Monterey 93940 99,74$

----------------------------------------------------------------
Realita :
Vstali jsme kolem 7.hodiny a v kliduvyrazili na dnešní, na naše zdejší poměry, extrémně krátkou cestu. Cestou jsme doplnili ovoce. Prodávalo se přímo u dálnice. Ceny byly vyšší než pod pohořím Sierra Nevada. Přesto cena 1,49$ za libru meruněk nebo broskví byla stále nižší než v obchodech.
Jeli jsme k pobřeží a teploty razantně klesaly. Z našich obvyklých 35 - 40 jsme se dostali na 15 - 18.
Jedinou zasávkou byl outlet ve městě Gilroy. Nákupy proběhly úspěšně. Manželka si mimo jiné pořídila kabelku od Calvina Kleina. Už se nám ty věci do auta těžko dostávají. Tenhle outlet je trochu jiný než ty dříve navštívené. Je totiž rozdělený na čtvrtiny silnicemi. Takže když jsme prošli jednu čtvrtinu, tak synkovi to připadalo nějaké malé. A hlavně mu chyběl obchod Lacoste. Strašně chtěl nějaké tričko. Obchod jsme nakonec našli v jiné čtvrtině outletu. Ale byla to jediná prodejna kde probíhala rekonstrukce. Takže smůla.
Odjeli jsme směr Monterey. Po ubytování nás ještě čekala jízda silnicí 17 mile drive. Je to placená cesta kolem krásného pobřeží, golfových hřišť a milionářských sídel. Bohužel nám nesvítilo sluníčko. Plánovaný západ Slunce nad mořem nám tedy nevyšel.
Den byl slabší i fotograficky, hlavně kvůli světlu. Takže jen dva vzorky.
Údajně nejfotografovanější strom na světě - opuštěný cypřiš nad mořem u Moterey (17 mile drive)



A trochu zvířátek - soužití lachtanů a kormoránů na ostrůvku u Monterey

Den 21. (7.7.2010) - Yosemite, Mono Lake, Bodie

Plán :


Zobrazit místo 2010-07-07 Fresno-Modesto na větší mapě

Yosemite NP
Jezero Mono Lake
město duchů Bodie

Ujetá vzdálenost : 390 mil
Doba jízdy : 9 hod
Ubytování : Best Western Town House Lodge, 909 16th St, Modesto 74,29$


----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnešek byl náročný. Budíček v 5:15, snídaně v 6:00 a odjezd směr Yosemite NP kolem 6:30.
Jestli jsem včera psal o největším počtu serpentin, které jsem projel za den, tak dnešní den byl ještě výživnější. Těch zatáček musely být tisíce. Projeli jsme totiž pohořím Sierra Nevada na východ přes Yosemitský park a nejvyšší průsmyk Tioga (3031 m.n.m) Zpátky na západ jsme si to dali druhým nejvyšším průsmykem Sonora (2933 m.n.m). Sonora Pass má v některých místech stoupání až 26%. Do toho přišlo několik námi oblíbených rozkopaných úseků řízených SLOWaři/STOPaři. Ve dvou případech byli specialisté na řízení provozu v uzavírkách doplněni i vozy FOLLOW ME. V těchto místech jsme strávili určitě dohromady přinejmenším hodinu.
Odměnou za tento řidičsky nejnáročnější výlet nám byl neskutečný výhled do Yosemitského údolí. Pokud Grand Canyon můžu označit slovy úžasný, neskutečný nebo fantastický, tak pro pohled na Yosemitské údolí z Glacier Pointu už slova nemám.
Na místě bylo napsáno, že se jedná o jeden z nejkrásnějších výhledů na celé planetě. Já jsem toho zase tolik neviděl. Myslím že asi nepřeháněli.
Vidět najednou neuvěřitelné krásnou skálu Half Dome a na každé straně údolí k tomu vodopády o výšce mnoha set metrů je něco úchvatného. A současně se moci dívat i do nejméně kilometrové hloubky pod sebou. Bohužel opět naše fotografie nedokáže ten pohled úplně reprodukovat. Oba vodopády do jednoho záběru nešlo dostat.



Z Glacier pointu jsme jeli dál serpentinami dolů k vesničce a viděli jsme další vodopády i téměř kolmou žulovou stěnu El Capitan. Vylézt na ní je snem mnoha horolezců. Má od paty k vrcholu přes 900 metrů. Oblíbenou zábavou turistů je hledání horolezců ve stěně. Myslím, že se mi to povedlo (28x přiblížení).



Při výjezdu z parku jsme ulovili našeho druhého medvěda. Tentokrát hnědý model pasoucí se v trávě. Vzdálenost asi 50 metrů. Opět mnoho aut s turisty kolem. A samozřejmě strážci parku hlídající, aby se nikomu nic nestalo. Tedy ani medvědovi ani turistům.



Nasměrovali jsme se na náš první cíl za horami - jezero Mono Lake. Jezero je zajímavé mnoha věcmi. Jednak jsou tam takové výrůstky z vody - něco jako krápníky. Druhou zajímavostí jsou dva ostrovy. Malý černý a větší bílý ostrov. Ten černý je výsledkem podovodní erupce sopky.
Když jsme byli u jezera my, tak zrovna na východní části pršelo a na západní svítilo sluníčko.



Na východní straně hor jsme měli ještě poslední dnešní cíl. Městečko duchů Bodie. To je hornické město, kde se těžilo zlato. Bylo to takové mnohonásbně větší provedení námi navštíveného Rhyolite. Jen se tady platilo vstupné a poslední 3 míle byly po prašné kamenité cestě. Nevíme jestli domy chátrají přirozeně nebo je v tom rozpadání někdo udržuje. Určitě bych si tak početnou návštěvu podobného místa u nás asi nedokázal představit. Stálo tam mnoho desítek aut. Američani prostě nic víc historického nemají.






Pak už nás čekala "jen" čtyřhodinová, převážně serpentinová, cesta úžasnou krajinou přes hory zpět do civilizace.

Den 20. (6.7.2010) - Sekvoje

Plán :


Zobrazit místo 2010-07-06 Tulare-Fresno na větší mapě

Sequoia NP

Ujetá vzdálenost : 150 mil
Doba jízdy : 3 hod
Ubytování : Ramada Fresno, 5046 N Barcus Avenue, Fresno 71,29$

----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnešní program byl i s ohledem na vzdálenost odpočinkový. Dovolili jsme si tedy luxus pozdějšího vstávání i snídaně.
Snídaně byla velice bohatá. Dokonce byly čerstvé jahody na vafle a malé hamburgové plátky co hrdlo ráčilo. Z hotelu jsme odjeli až kolem 8:30.
Cesta do Sequoia NP byla sice na naše poměry krátká, ale o to více klikatá. Tolik serpentin jsem snad ještě nejel. A chytit tam nějakého kochajícího se nebo bázlivého automobilistu byla radost. Všude dvojitá plná čára, takže předjíždět se nedalo.
I tady probíhala rekonstrukce silnice. Změnou oproti jiným uzavírkám byl asi nedostatek praporečníků. Tady to měli vymyšlené tak, že auta každým směrem pouštěli jen jednou za hodinu. Naštěstí my jsme čekali jen 25 minut. První větší zastávkou kromě muzea byl průjezd skrz sekvojový kmen. Byla tam menší fronta aut. Všichni se chtěli fotit při průjezdu. Stejně tak i my.
Pak následovalo upozornění, že se zde vyskytují hasiči. Ti, pozor, v sekvojích zakládají úmyslné požáry. Ony ty sekvoje je potřebují pro správný vývoj. Téměř všechny jsou ohořelé. Ale jejich silná kůra, trochu připomínající kokosový ořech, je tak silná a odolná, že jim to vůbec nevadí.
Takže v lese hořelo. Já si tedy kontrolovaný požár představuji tak, že bude po lese spousta hasičů a ti budou hlídat jestli oheň nebude moc velký. Nehlídali. Ani jednoho jsme neviděli. Ale čmoudilo to i hořelo viditelně.



A tady je vidět, že požár byl na předpis.



Potom jsme si udělali výstup na žulový vrchol Moro Rock. Těch 350 schodů se dalo v pohodě zvládnout.
Polsední a nejdůležitější byl strom Generál Sherman. Údajně největší a nejtěžší (nikoliv nejvyšší) jednotlivý žijící útvar na Zemi. Naše fotoaparáty nejsou natolik širokoúhlé aby ho na rozumnou vzdálenost zabraly vcelku. Takže trochu rozcvičky. Bohatší s natáčecím monitorem si ho natočí. Chudší musí naklonit hlavu. Vlevo u paty stromu vykukují hlavičky návštěvníků.



Pak už jsme jen projeli další dávku serpentin a vyjeli z parku. Dostali jsme se opět na placku kde se pěstuje spousty ovoce. Zastavili jsme se u jednoho stánku. Měli tam vše (broskve, nektarinky, blumy, meruňky) za 99c/libru tedy něco málo přes 40Kč/kg. Výborná cena na zdejší poměry.
Zaujala mě jejich reklama.



Pak už jsme jen absolvovali výlet do Walmartu. V Kalifornii je většina Walmartů v provedení bez teplého občerstvení. Hledali jsme Walmart supercenter a museli jsme ujet asi 20 mil navíc. Kousek od motelu se mi podařilo koupit i benzín za 2,99$ za galon. Už to beru jako hru. Doufám, že i ta asi poslední nádrž, kterou budeme kupovat bude pod 3$. A to je v Kalifornii malý zázrak. Je tady nejdražší benzín v USA. Ceny většinou 3,20 i výš.
Za chvíli vyrážíme na asi časově nejdelší cestu do Yosemite a dále přes hory k jezeru Bodie. Pak potřebujeme přes hory zase zpět. Snad to do setmění zvládneme.

Den 19. (5.7.2010) - Zpátky do Kalifornie

Plán :


Zvětšit mapu

Cesta směrem k Sequoia NP
Zastávka v místě ZZYZX - údajně poslední abecední název v USA

Ujetá vzdálenost : 360 mil
Doba jízdy : 6,5 hod
Ubytování : Charter Inn & Suites, 1016 E Prosperity Ave, Tulare 76,75$


----------------------------------------------------------------
Realita :
Vstali jsme relativně pozdě a hotle jsme opustili kolem 8:45. Ještě jsme si projeli Strip ve dne. Včera večer tady stály kolony aut, které se téměř nehýbaly. A teď jsme projeli během 15 minut tam a zpět. Kdyby v pondělí v 9 hodin ráno byla takhle průjezdná magistrála v Praze. To by se nám to jezdilo.
Trochu horší to bylo na dálnici, tam jsme se dvakrát zastavili v koloně. Jednou jsme popojížděli 5 mil asi půl hodiny.
Dnešek byl hlavně o přesunu. Našel jsem na trase jen tři zajímavosti. Jedna z nich - letecká základna Andrews má bohužel v pondělí zavřeno. Tak rodina musela vzít zavděk nejprve údajně největším teploměrem na světě ve městečku Baker.



Druhou zastávkou bylo místo ZZYZX. Před pár desítkami let tam byly termální lázně. Dnes je tady výzkumné středisko pro studium pouští. Silnice tady končí.



Takle vypadá místo na konci abecedy i na konci světa.
Pozůstatky promenády tady jsou stále patrné, jen ty palmy nikdo neudržuje.



Dál už je jen Mohavská poušť.

Zbytek cesty probíhal bez problémů. Jen bylo vidět, že v Kalifornii mají zatím nejhorší silnice a dálnice. Obačas opravdu jako D1 a různé nerovnosti bez upozornění. V Nevadě značky varovaly před každou drobností. Tady by je museli mít skoro všude. Tak se tím ani neobtěžovali.
Do hotelu jsme dorazili asi v 18 hodin a šli jsme brzo spát. Spánkový deficit máme pořád.