Rusko den 3. - Ermitáž a nejbarevnější chrám

Včera v noci nebyl ohňostroj, přesto se manželka nevyspala dobře a ráno jí bolelo celé tělo. Museli jsme tedy dnešní den uzpůsobit zdravotnímu stavu. V plánu byla návštěva Zimního paláce, kde sídlí jedna z nejslavnějších galerií světa - Ermitáž. V Petrohradě pršelo v noci a i ráno poprchávalo. Ale během dne už voda z nebe přestala padat, jen mraky zůstaly.
Dnes jsme pro dopravu zvolili autobus. Od nás to bylo pět stanic po Něvském prospektu k Ermitáži a asi 10 minut jízdy. Cena 30 rublů za lístek (11Kč). Tentokrát jsme museli využít paní průvodčí, protože automaty na karty jsou asi jen v těch letištních autobusech.
Hned za rohem už bylo Palácové náměstí.

A na něm další provedení mobilních záchodů

I car s carevnou se chránili deštníkem

Vstupenky do Ermitáže se dají koupit přes internet. Ovšem jsou proti nákupu na místě předražené (18$). V automatu se dají koupit za 600 rublů. Frontu na pokladnu nemá pro zahraniční turisty smysl stát. Tam je to zajímavé jen pro místní - mají to levnější.
Po odložení věcí v šatně (zdarma) jsme se zapojili do návštěvnických davů.

Nejprve jsme procházeli přes nádherné honosné interiéry paláce.

Pak jsme přišli k jednotlivým výstavním místnostem, které jsou řazeny podle zemí a umělců.
Tenhle Rubensův obraz mi přišel povědomý

Blížili jsme se k tomu nejnavštěvovanějšímu exponátu - dvěma obrazům Leonarda da Vinci = The Litta Madonna a The Benois Madonna. Hlavně ten druhý byl obležený hroznem turistů. Naprostá většina byli asiaté. A ti se neskutečně neomaleně tlačí ze všech směrů, protože by jim jejich expresní výprava utekla.

Paní hlídačka nasazovala občas vlastní tělo jako zábranu

Většina fotek končí tím, že před vás někdo vloží mobil nebo rovnou i hlavu

U toho druhého obrazu na druhém konci místnosti se návštěvníci nemačkali

Tohle je předchůdce televize. Uvnitř je mechanismus, který dokáže páva rozhýbat. Promítají to tam na vedlejší obrazovce.

Je neuvěřitelné jak si dokázali vyhrát se všemi detaily. Jako na tomto lustru.

V Ermitáži jsme viděli možná 10% výstavních místností (a to asi ještě přeháním). Je to opravdu ohromný komplex. Ale takové davy turistů jsme ještě nikde neviděli.
Při odchodu už nám nepršelo a fronta na pokladnu byla pořád stejně dlouhá.

Přecházeli jsme k Chrámu Kristova vzkříšení. Cestou jsme si všimli dvou zajímavostí. Prvním je pozvánka na koncert Dvořákových skladeb

A tím druhým byla deska na domě, kde zemřel Puškin. Jen ty šrouby mohli zvolit lepší.

Pak už se nám Chrám objevil v plné kráse. Jen bohužel sluníčko chybělo.

Cestou k trolejbusu jsme šli kolem restaurace, která vaří rusko-německou kuchyni. Moc si tedy neumím představit výsledek, ale měli zajímavě upravenou vlajku bývalé NDR.

V trolejbusu byl také průvodčí. Po každé stanici prochází celý vůz, prodává lístky a kontroluje průkazky. Tenhle systém nemůže být moc efektivní.

Rusko den 2. - Petrodvorec a Kronštadt

Včera večer nejdřív pod okny na ulici hrál kluk na elektrickou kytaru (a moc pěkně) a pak v 11 v noci začal kousek od nás asi pětiminutový ohňostroj. Manželka se kvůli tomu vzbudila.
Snídaně slušná (párečky, palačinky, je možné si objednat i vajíčka) a po ní následovala cesta do půjčovny pro auto. Nejdřív metrem a pak jednu stanici autobusem. A opět s přestupem z červené na modrou trasu na opačné straně nástupiště. Tentokrát při cestě z centra. To mají moc chytře vymyšlené.
Moje přes 30 let stará ruština, kterou vytahuji ze zbytků paměti, slaví úspěch :-). Domluvím se bez větších problémů napoprvé. Občas tam sice skočí nějaké to slovíčko česko-polsko-slovensko-ruské nebo podobné, ale nikomu to nevadí.
Po asi 70 minutách jsme dorazili k půjčovně. Těsně před 9:00 kdy otevírají.

Uvnitř byl jeden mladší muž. Na něj jsem to zkusil anglicky, ale bez úspěchu. On nám auto nepůjčí. To musí kolegyně, která je na cestě. Přišla v 9:05, zapnula počítač a po víc než půl hodině domlouvání a vypisování nám byla schopná předat auto. Byli jsme tam jediným zákazníkem. Docela jsme pospíchali, protože přesně v 11:00 začíná slavnostní spouštění fontán s hudbou. Bylo to přes 30 kilometrů daleko. Přece jen jsem se bál možného hustého provozu. Ale musím říci, že to nebylo s dopravou nijak strašné. Ani silnice nebyly horší než u nás. Dálnice byla poloprázdná. Sygic fungoval i tady bez problémů. Do Petrodvorce jsme dojeli před půl jedenáctou.
Přišli jsme volně přístupným "Horním parkem" a koupili vstupenky do "Dolního parku".

Pršelo a navíc v pondělí mají místní paláce zavírací den. I přesto nakonec turistů při spuštění fontán nebylo málo.
Holubům déšť nevadil.

Fontány zatím bez vody

Kolem zábradlí se začalo dělat těsno. My jsme v našich pončech opakovaně dostávali do hlavy rány od deštníků (samozřejmě nechtěné).

Všiml jsem si jednoho člověka za zábradlím a dvou modrých tyčí ve tvaru "T".

Můj odhad byl správný. V Praze bychom o něm mohli říci, že je držitelem klíčů od Metra. Byl to totiž držitel otvíráků.

Postupně otáčel dvěma ventily a z vodotrysků začala proudit voda. K tomu z reproduktorů hrála klasická hudba.

V Japonsku, v USA nebo asi i u nás by tam už dávno byly magnetické ventily a vše by bylo automatické. Ale ruční práce má svoje kouzlo. A hlavně pán má práci.

Naše auto bylo na velkém parkovišti skoro opuštěné.

Druhou zastávkou byl "Mořský chrám". Je to Chrám svatého Mikuláše v pevnostním městě Kronštadt. A tam se dostat veřejnou dopravou není úplně jednoduché. Proto jsme si dnes půjčili auto. A stálo to za to.

Uvnitř jsou na stěnách soupisy ruských námořníků - obětí námořních bitev od roku 1695 do 1918. To množství je ohromné.

Z Kronštadtu jsme jeli zpět do půjčovny. Deštivá cesta asi 65 kilometrů. Opět v pohodě. Jen jsem jednou špatně odbočil a stálo nás to pár desítek rublů na mýtném.
Zbývalo dobrat benzín za asi 15Kč za litr a auto jsme ve 14:30 úspěšně vrátili.

Na stanici metra "Zvjozdnaja" jsme došli pěšky. A u hotelu jsme si znovu zašli do "Pirožkové" na koláče.

Tohle je základní sladký sortiment, kromě toho mají i nejrůznější karbanátky, palačinky apod.

Kolik je náplně na reklamě, tolik je jí i ve skutečnosti. Možná i víc. Tady se ještě nešidí. A to je dobře.