Den 30. - Taj Mahal a začátek návratu domů

Dnes byl na pořadu Taj Mahal. Řidič přijel dle domluvy přesně na 05:45, abychom stihli otevření od 6:00

Cestou jsme zahlédli krávu hlídající vchod na golfové hřiště.

Po vysazení z taxi jme museli jít pár set metrů pěšky bráně. Viděli jsme, že takhle brzo ráno si Indové užvají chladu. Kolem 25 stupňů.

Stejně tak si užívají i psi. Zároveň je vidět, že Indové nejsou schopni zajistit úklid ani u své nejturističtější atrakce

Zase čtyřstup na kontrolní stanoviště. Chlapi procházejí podstatně rychleji

Tady už byla nějaká náboženská seance

Opět bordel. Ta betonová cihlička tam asi nebude od včerejší noci.

Kontrolní stanoviště na vstupu do areálu

sluníčko začíná vycházet

Jeden z minaretů, bohužel ten přední, opravují. Už dlouho a asi ještě dlouho budou. Nikdo tam nepracoval. A nevypadá to, že se to týkalo jen dneška. Inu Indie.

Lidí je tady od rána hodně. Udělat fotku bez nich v podstatě není možné. Slavná fotka lady Diany se během normální otevírací doby opakovat nedá.

Mezi návštěvníky svítila rodina blonďáků - asi nějací seveřani. Měli sebou čtyři dcery. Jak to tady bývá zvykem, někoho napadlo udělat fotku jedné blonďaté holčičky a podobně velké tmavé Indky. Já jsem byl ohužel na opačné straně

Tady je bezva cedule, že se tady pracuje a zároveň se to nesmí fotit. Přitom ten minaret máme na fotkách všichni

My s turistickými vstupenkami (1000 rupiií za kus) dostaneme před vstupem navíc návleky na boty a láhev vody. Místňáci si boty musí zout a odložit. Tedy odložit, znamená hodit na hromadu a pak si vyhledat snad ten svůj pár.

Hlídači toho asi úplně moc neuhlídají

Pěkné "zátiší s bordelem a mrtvým psem" kousek od vstupu do Taj Mahalu. Ve skutečnosti naštěstí pes dýchal.

Po návratu do hotelu jsme se šli podívat do okolních obchodů. Do mramoru tady vsazují nejrůznější kameny a snaží se napodobit výzdobu z Taj Mahalu. Ta práce musí být nekonečná. Ceny jsou docela vysoké. Obávám se ale, že tihle dělníci z toho moc mít nebudou.

Poměrně často jsme viděli obdobné sound systémy

Přejížděli jsme ještě k takzvanému malému Taj Mahalu, který je o něco starší než jeho světoznámý bratr.

Poslední venkovní zastavení bylo u výhledu na Taj Mahal z parku za řekou. Jede se mezi skutečně nepříiš honosnou zástavbou. Chudoba je tady vidět na každém kroku. Vyperou v řece a usuší na špinavé zemi. A pak asi nakonec musí prádlo ještě vyprášit.

Hned vedle Taj Mahalu (u té hnusné žluté stavby ze včerejška) u řeky leží venkovní krematorium

21.století

Samohybný lis na šťávu z cukrové třtiny

Psolední šoping proběhl u pana kořenáře. Koupili jsme dobrý pepř, skořici a poprvé v životě třeba i pravý šafrán na zkoušku.

Pak proběhly dvě věci, které jsme nechtěli. První byla návštěva restaurace. Jídlo bylo výborné - konečně zase maso. Alespoň kuřecí. Cena byla odpovídající spíše našim slušným restauracím než indickým zvyklostem.

Po jídle jsme dostali tohle osvěžení dechu. Moc dobré.

Pak už zbývalo jen vyplatit řidiče a odjet na nádraží. Tam jsem porušil tu druhou věc, že nikomu nic nedáme. Byl tam postižený kluk, kterému jsme finančně pomohli se dnes dosyta najíst.
Ve vlaku nás příjemně překvapily Indické železnice. Dnešní nevegetariánské jídlo bylo s kuřecím masem. A tentokrát by se za něj nemusela stydět ani většina aerolinek. Fakticky skvělé plněné rolky s pikantním dipem. A dokonce nám dali i zmerzlinu na závěr.
Cesta vlakem bez chyby - přijeli jsme o asi 5 minut dřív.
Na nádraží na nás přesně podle domluvy čekal náš taxikář v turbanu. Jen měl jinou barvu (světle modrou) a tím nás zmátl.
Za dnešek ode mě dostává Indie plusové body.
Na 02:30 jsme si s ním rovnou domluvili odjezd na letiště. V 6:15 odlétáme domů.

Uzavírám tímto další díl naší kroniky.
A zatím nevím, jestli bude mít nějaké pokračování.

Den 29. - Agra a okolí I

Ráno jsme si museli přivstat na náš vlak jedoucí do Agry. Na snídani jsme šli tedy už na 6:30, kdy oficiálně začíná. V 6:35 začali umývat podlahu a za dalších 5 minut přinesli alespoň toustový chléb a uvařená vajíčka.
Díky brzkému příchodu jsme zjistili důvod rozteklého másla. Když máslo, tak nejlépe na rozpálený dekl od toustovače. Tahle země nepřestává překvapovat.

Z terasy jsme viděli, že přes noc zabrali další pruh silnice vysypanou haldou písku. Ten postupně pytlovali a odváželi pryč.

V 7:00 pro nás měl přijet náš včerejší řidič. A před hotelem stál už v 6:55. Je bezva když někdo a něco funguje podle našich očekávání.
Na nádraží jsme dorazili rychle. Řidič se hned aktivně nabídl, že nás odveze zítra večer z nádraží. Měl jsem čas na další pokusy o výběr hotovosti z bankomatu. Zkoušel jsem dva a výsledek stejný - žádné peníze jsem z nich nedostal. To už začalo bý zajímavé.
Na nádraží u okénka jsme se zeptali odkud odjíždí náš vlak. Dobře informovaný a znalý odborník nás poslal na kolej číslo 7. Tam žádný turista nečekal a ani vlak nestál. Za chvíli si nás všiml místňák a poslal nás na správnou kolej číslo 5.

Honosný název nejrychlejšího indického vlaku. Jak už jsme psal je jeden z mála, který nemívá zpoždění.

Uvnitř už to tak honosné nebylo. Do tohohle stavu to snad za asi rok od spuštění provozu nemohli dostat normálním používáním. Podle mého je to nějaký "šrot" z vyspělé země zrekonstruovaný pro potřeby indických železnic.

Ale byla tu klimatizace a v ceně bylo i občerstvení. A to bylo bezva. Objednal jsem nám každému jinou verzi "menu". Podle označení "VEG" a "NON-VEG" mi přišlo logické, že jedno provedení bude pro vegetariány a druhé pro masojedy. Omyl. NON-VEG znamená asi pro vegetariány a VEG = vegan. Tak jsme se pásli oba :-).
Tohel je "NON-VEG" verze

Vlak do cíle opravdu dorazil včas. Nikam dál nepokračuje a večer se zase vrací do Dillí. Na nádraží to tu vypadá trochu jinak než u nás. Jak ti lidé čekají až někdy přijede nějaký vlak, tak si ustelou kdekoliv.

Výborně mají zmáknutou bezpečnost. Mají tam rentgen a dva rámy. Kdo chce tak při příchodu na nástupiště dá bágl na pás rentgenu. Jestli se na něj někdo dívá, to jsem nezjistil. Pískající rámy ale rozhodně nikoho nevzrušují.

Hned za výstupem z nádraží probíhá souboj o turisty. Snažili jsme se v klidu rozhodnout, ale jeden naháněč nás ukecal na odvoz do našeho hotelu za 200 rupií. Odvedl nás k taxíku a jako boss si sedl dopředu na sedadlo spolujezdce. Dostal bojový úkol cestou najít bankomat, který mi v neděli vydá peníze. Jemu se to povedlo na první pokus. Hotel našli také hned.

V hotelu to úžasně vonělo

Domluvili jsme se na dvoudenním pronájmu auta s řidičem za pevnou sazbu 3400 rupií. Odpovídá to veřejnému ceníku u nádraží.
Za to máme řidiče k dispozici přesně podle našich přání.

První zastávkou bylo opuštěné město Fatehpur Sikri asi 50 kilometrů od Agry.

To si někdo vymyslel, že postaví nové královské město. A je skutečně honosné. Bohužel tam není pitná voda. Jenom slaná i když je moře tisíc kilometrů vzdálené.
Tak to město nakonec nechali na věky stát bez využití. Až teď je z toho velká turistická atrakce.

Náš řidič s vozem Tata

Tady mají kupodivu docela uklizeno. Celé město žije z turistů. Bohužel to neustálé nabízení služeb a snaha o obchod je dost nepříjemná. Snažili jsme se odolat co nejdéle. Kromě jednoho neoblomného průvodce se to podařilo

Kousek bokem od areálu je i mešita s hrobkami. A to bylo jediné místo kde jsme jednoho průvodce nedehnali. Snažil se a logicky jsme mu museli nějaké peníze dát.

Před hrobkou seděla skupinka dvou hudebníků a po stranách dvou výběrčích peněz. Jakmile turista namířil foťák hned ukazovali, že chtějí zaplatit. Chtěl jsem jim dát 10 rupií. Ukazoval, že chce 500. Tak nedostali nic a fotku stejně mám, protože jsem byl rychlejší.

V hrobce si na stěny přivazují provázky jako symbol svých přání

Krajková okna jsou celá z kamene.

Pohled do krajiny s minaretem

Následovala cesta zpět do hotelu. Mají tady i placenou dálnici a vybírají mýto. Ve frontě se mezitím prodává občerstvení. Takhle by se asi u nás jezdit nemohlo.

Pak přišlo něco, co nás šokovalo. Z auta jsme viděli státo ovcí u kraje dálnice. Z Evropy to neznáme, vyklonil jsem se z okénka a vyfotil. Přesně v okamžiku kdy jeden idiotský řidič srazil několik ovcí i ovčáka. Tady chrání krávy, ale ovce nebo dokonce lidé mají nulovou hodnotu. Řidič bez problémů jel dál. Po něm zůstaly na silnici čtyři mrtvé ovce. Naštěstí se alespoň ten ovčák postavil na nohy. Podle našeho řidiče jedna ovce má hodnotu 10000 rupií. To si ovčák asi celý měsíc nevydělá.

Po pár kilometrech jsme viděli, že toho řidiče dojelo auto a u krajnice si to vysvětlovali.

Našeho řidiče jsem se ptal, co dělají když umře kráva. Prý ji zakopou. Tomu se mi nechce věřit, že by tady někdo investoval čas a peníze do převozu krávy a pak ji ještě někde pohřbil. Obávám se, že v noci, kdy žádný bůh nevidí, si jí rozdělí nejdřív lidí a potom veškerá pobíhající havěť. Ptáci už to potom dočistí.
Jeli jsme si odpočinout do hotelu. Na sluníčku je tady skutečně nesnesitelné vedro. Stále platí 40 ve stínu a na nebi ani mráček.
V pět odpoledne pro nás taxikář přijel a odvezl nás k červené pevnosti Agra Fort.
Hned po příchodu jsme byli svědky krádeže. Opice v mžiku vzala japonské turistce láhev s Pepsi Colou. A evidentně věděla co s ní má udělat. Prokousla ji a vypila obsah.

Veverky se nechaly krmit na ruce

Z pevnosti je vidět Taj Mahal. Náš první pohled na něj. Vzduch bohužel není nejprůzračnější a tak je trochu v mlžném (asi prachovém) oparu

Na pravém boku někoho napadlo udělat žlutou stěnu s nějakým nápisem.

To tak neskutečně svítí na všech fotkách, že jsem se snažil tu část zakrýt něčím jiným. A tady zrovna byla strategicky dobře umístěná opice

Před odchodem z pevnosti ještě proběhlo tolik oblíbené focení. Dnes jsme byli obětí oba dva. Já jsme se pro Indy stal ještě zajímavějším, když jsem nasadil teleobjektiv. Takhle velký foťák asi ještě neviděli. Hned jsem se stal středem zájmu a musel ukazovat fotoúlovky.
Na oplátku jsem si vyfotil celou jejich rodinu