Když už jsme byli na hlavním náměstí, museli jsme se podívat na hlavní kostel.
Tam se na nás, tedy hlavně na manželku "přilepila" prodejkyně pletených věcí. Manželka nakonec kapitulovala. Svetříček z lamy za 30SOL (210 Kč) nemohla odmítnout. Tím se nám rozrostl dosavadní šatník tvořený 3 šálami.
Já jsem si alespoň paní s jejím dovoleném vyfotil
Zuby jsou mistrovský kousek místního zlatníka
Hned jsme si na místě chytli taxi za 5SOL do přístavu. Ostud odjíždějí davy turistů na mnoha lodích směr plovoucí ostrovy Uros.
Zvolili jsme cestu bez prostředníka. Lístek pro jednoho stál 15SOL. Jeli jsme s asi 10 dalšími turisty poměrně malou a pomalou lodí zhruba půl hodiny na místo.
Už jsem dlouho nedal fotku vlastních nohou. Tak teď na plovoucím ostrově.
Po vystoupení z lodi se nás ujal prezident tohoto ostrova. Ostrovů je kolem 80, stejný počet je tedy i prezidentů. Kdyby měli jeden ostrov bez prezidenta, tak by si mohli adoptovat toho našeho. Za chvíli by tu mohli mít spoustu čínských turistů.
Po přednášce o technologii stavby a historii místních obyvatel si nás rodiny rozebraly. My jsme šli s prezidentem do jeho domu. Očekávanou součástí byla i nabídka výrobků. Jako jediní dobráci jsme od prezidenta koupili jeden povlak na polštář (50SOL). Budeme alespoň moci říkat slavnou větu dalšího našeho politického génia : "Kdo z vás to má ?".
Elektřinu do prezidentova domu dodává sluneční panel.
Druhou částí jak z turistů dostat peníze, je přesun na jiný ostrov pomocí jiné lodi. Prezident ji označuje za Mercedes. A Mercedes je drahý a děti potřebují chodit do školy a potřebují koupit ekologický záchod, takže jízda stojí 15SOL za osobu.
Ještě se s námi přišlo rozloučit celé obyvatelstvo ostrova. Zazpívali nám písničky v několika jazycích.
České lipo má u peruánských dětí úspěch.
Některé Mercedesy byly ještě lépe vytuněné. Všechny ale používají k pohonu tlačný motorový člun.
Na zpáteční cestě do Puno jsme zahlédli místní rybáře v plné práci
Směrem od přístavu do města je celá ulice plná restaurací. Vše je psané výhradně ve španělštině a personál anglicky neumí. Manželka si vybrala dobře (trucha = pstruh), Já jsem chtěl normální maso. Když už jsem jednou měl Chicharronnes a chutnalo mi to, tak jsem si dal rovnou "Tripple" verzi. Mylně jsem předpokládal, že to budou tři druhy vepřového. Vepřové tam bylo, ale stejně tak kuře a navíc i ryba. Protože ryby nejím, manželka měla hody.
Když jsme se odvalili z restaurace, měli jsme v plánu návštěvu městečka Chucuito. V seriálu o trabantech Jižní Amerikou ukazovali zvláštní chrám plodnosti. Je to asi 20 kilometrů z Puno. Taxikář nás tam i zpět odvezl za 50SOL.
Při zpáteční cestě manželka zachytila celní kontrolu proti pašerákům. Naše taxi nezastavili.
Dnešní den je v Peru svátek a většina obchodů má zavřeno. Měli jsme trochu problém něco si koupit k večeři. Ale nakonec jsme to zvládli. Zítra brzo ráno (6:00) jedeme autobusem směrem k jednomu z nejhlubších kaňonů na světě - Colca kaňon.
Žádné komentáře:
Okomentovat