Milano

Dnešek jsme strávili v milánském historickém centru. Hotel máme kousek od stanice metra. Bylo výhodnější ho rezervovat přímo, protože pak je parkování zadarmo. Do mobilu jsme si stáhli aplikaci na lístky do městskou dopravu. Fungovalo to bezva, takže jsme vše vyřešili online. Přímo na nší trase (červená M1) byla i hlavní milánská atrakce - katedrála (dóm). Hned vedle je nákupní galerie Galleria Vittorio Emanuele II. Pak jsme šli ke slavnému divadlu La Scala a nakonec na hrad. Všechny tyto památky jsou na velice malém prostoru. V podstatě jsme došli o jednu stnaici metra dál než jsme do centra přijeli.

Teď už nás čeká jen cesta domů, do Prahy, ....

Zpátky v Evropě

Dnes to bude stručné. Ranním letem jsem se vrátili do Evropy na letiště v Bergamu. Všechno proběhlo hladce. Našli jsme i auto na odstavném parkovišti. Manželka rozhodla, že když už jsme v Bergamu, tak proč se nepodívat na jeho památky. Nápad dobrý, bohužel historické centrum je na vršku a parkoviště je mimo. Takže jsme si dali trochu sportovního výkonu. Podívali jsme se do baziliky, která je mimořádně bohatě zdobená.

Staroměstské náměstí v Bergamu

Casablanca

Ráno při východu proběhlo poslední manželčino ptačí focení.

Po snídani nás čekala cesta do Casablanky na tu největší turistickou atrakci - největší africkou mešitu s druhým nejvyšším minaretem na světě.. Ta je jen jedna z mála kam v Maroku mohou nemuslimové. Zhruba 200 kilometrová vzdálenost po dálnici nám zabrala asi 2,5 hodiny. Dálnice naprosto v pohodě. Ale potom Casablanca je už trochu řidičský oříšek. Docela dost aut, motorek i chodců. Má to nějaká, asi nepsaná, pravidla, kterým jsem se snažil všemožně přizpůsobit. Zastavuje se kdykoliv a kdekoliv. Když je pravý pruh plný, využije se další v pořadí. Hlavně jsem se modlil, abych neusel odbočovat do leva. To by bylo psychicky náročné. Povedlo se nám přežít bez úhony.

V mešitě několikrát denně probíhají prohlídky v pěti jazycích (angličtina, francouzština, španělština, němčina a italština). My jsme si logicky vybrali angličtinu a průvodkyně dokonce některé věci říkala hebrejsky pro židovské návštěvníky. To je v muslimské zemi potřeba ocenit.

Bezva byl už pokladní - to je jeho pracoviště. Dal jsme mu 300, on mi z té hromady před sebou vrátil 60. Pak se s někým dal do řeči a chtěl po mně znovu peníze. Ale v pohodě jsme si to vyříkali. Zajímalo by mě jak ten frajer bude počítat tržbu.

Tady jsem udělal manželce na památku hezkou fotku - je v tom růžovém kolečku :-)

Mešita je uvnitř ohromná - pro as 25000 lidí současně. A dokonce se dá při zvláštních příležitostech elektricky otevřit střecha jako ve Wimbledonu.

Téměř všechen materiál (kámen, dřevo) je z Maroka. Výjimkou jsou benátské lustry z Itálie. Druhou věcí jsou vrata. Aby vydžely blízkost moře, tka jsou z ruského titanu.

Po hlavním sále nás ještě provedli mužskou umývárnou.

Pak už jen zbývalo doplnit nádrž, ubytovat se v hotelu poblíž letiště a dojet vrátit auto do půjčovny. Hotel je vlastně jedna budova, která má v sobě hotely dva. Tříhvězdičkový (650 dirhamů za noc) a čtyřhvězdičkový(asi 1100 dirhamů). Nám stačí tříhvězdička, ale stejně nás dali do toho lepšího bratříčka. To už jsem četl v několika recenzích na bookingu. Voňavo, čisto a klidno.

Zítra ráno se vracíme do Evropy - do Bergama. Odtud jedeme naším autem na dvě (možná i tři) noci do Milána.

Cesta k moři na ptáky

Dnešek byl klidný, jen jsme asi za 3 hodiny přejeli z Marakéše do pobřežního městečka Oualidia. Jsme tady v malém hotýlku. Manželka totiž našla místo (lagunu a saliny) na focení ptáků, tak jsme trochu změnili původní plán. Máme před sebou už jen jeden den a dvě noci, takže dojídáme poslení železné zásoby. Koupil jsem i jeden luncheon meat. Ten jsem si jako masovou lahůdku otevřel. Jak je známo, tak v muslimských zemích je prase nečistý tvor a tudíž se z něj nic nevyrábí. Hledal jsem alespoň něco z hovězího, protože jinak mají jen krůtí salámy, které opravdu nemusím. Pohled na lákavý obsah podle obrázku

a to je překvapení - uvnitř je matrjoška

Vypadá to nevábně a chutná to ještě hůř - je to extrémně suchá masová drť. To se opravdu nepovedlo.
Pár manželčiných úlovků

Marakeš

Celý dnešek jsme strávili v Marakeši. Už včera nás pan domácí upozornil, že jeslti chceme jít na jednu z nejturističtějších věcí - Jardin Majorelle, tak je potřeba koupit lístky předem online. To jsem tedy hned večer udělal. Od 9:00 do 11:00 byly už vtupenky pryč. Tak jsem je koupil hned na otevření od 8:00. S tím, že se pak vrátíme na snídani. Včera skončil ramadán a tak došlo k časovému posunu o hodinu dopředu. Takže jsem vstal v 6:15 budíkem v hodinkách a v počítači už (naštěsí) bylo správně o hodinu víc. Takže rychle obléknout a na taxík. Je to asi 2 kilometry od nás. DOmácí nám říkal, že normální cena by měla být 30 dirhamů maximálně. První taxikář si řekl o 150, další o 80. Pět jsme jich nevzali až jeden chtěl "jen" 50. Takže jsme dorazili včas.

Zahradu vybudoval světoznámý módní návrhář Yves Saint Laurent. Prošli jsme ji asi za hodinu a vrátilil se opět za 50 dirhamů taxíkem zpět. Hned u brány zase chtěli mafiáni 100 a byli ochotní slevit na 80.

Před polednem byl naším cílem Palác Bahia

Sladké sny na heřmánku.

Zašli jsme potom na skok i do židovské čtvrti. Teplota pomalu narůstala k předpovědním 31 stupňům. Za tři dny tady má být 40.

Tady je ještě pro informaci jak vypadá označení a bankomat Al Barid bank. Ten bezpoplatkový provoz vyvolává frontu výběrčích ze strany turistů.

Přes Vysoký Atlas do Marrakeše

Dnes náš čekalo asi 350 kilometrů z velké části při průjezdu pohořím Velký Atlas. Cílem byl Marrakeš. Hned ráno jsme si zpěstřili cestu tím, že ve vesnici byla slavnost a tím nám uzavřeli příjezdovou cestu. Tak jsme za pomoci jednoho z berberských bratří, který jel před námi na kole, hledali cestu autem z bludiště cest ven. I jemu se to nepovedlo napoprvé. Tady je ještě fotka z našeho ubytování. Text napravo je berberština, což je několik tisíc let staré písmo.

Pak jsme se šinuli, často přikázanou rychlostí 60, do první zastávky Aït Ben Haddou, což je jedna z památek Unesco. Cestou jsme konečně narazili na růžové pole.

Nahoru na hrad se nám nechtělo, ale poprvé jsme při vyhlídce potkali Čechy. Přesněji řečeno severomoraváky, kteří přijeli dodávkou po vlastní ose z Frýdku Místku.

Povedlo se mi tady ještě zachytit v dálce nějakou veverku

Pokračovali jsme stejnou silnicí dál a nevraceli se zpět na hlavní. Tím jsme si asi užili násobně víc serpentin, ale cesta to byla zajímavá. Hned po pár kilometrech jsme narazli na jiný ksar (hrad), který už byl ve stádiu rozkladu. Nejdřív nám přišel jeden místňák pohlídat auto - dostal 10 dirhamů. Pak se k nám přifařil místní majitel restaurace a začal nám dělat průvodce. Ne po hradu, který byl zavřený na petlici, ale po blízkém okolí. Tak jsme se dostali i do staré nepoužívané mešity. Pánovi jsem věnoval 20 dirhamů.

Silnice vedla kolem krásných kaňonů a různobarevných skal.

Dokonce byl vidět i sníh na nejvyšších vrcholcích

Pak už byla jen jedna plánovaná zastávka v krásné zahradě Anima, kterou tady vybudoval rakouský umělec.

Chybělo nám asi 35 kilometrů do ubytování v Marrakeši. Doprava postupně sílila. Přibývalo aut i motorek. Dnešek byl svátek spojený s koncem ramadánu. Jestli ta doprava byla hustá z tohoto důvodu netuším. Nejprve byly kruháče, to bylo ještě v pohodě. Ale pak už přišly násobné křižovatky, kde jsem netušil, kdo má přednost. Ale nebál jsem se a úspěšně si proklestil cestu na parkoviště. Tam ještě probhěla diskuse s hlídačem. Ten chtěl 150 dirhamů za den. Od pana domácího jsem ale měl informaci, že cena je 70 dirhamů. Naštěstí jsme se obratem domluvil přes WhatsUp s domácím a ten domluvil hlídači. Takže dostal 150 dirhamů za dvě noci a byl s tím OK.

Po krátkém odpočinku jsme si došli na slavný trh / náměstí Jemaa el-Fna, které je také součástí Unesco. ¨
A tady to je hukot. Stánků s občertvením je mnoho desítek. Kromě ovocných džusů se samozřejmě prodávají nejrůznější jídla. Od grilovaných mas, přes vařené ovčí hlavy, šneky a spousty dalších známých i neznámých věcí. To jídlo je jednak docela drahé a za další nám ho zkusili ještě naúčtovat trochu víc. Nedal jsem se a zaplatil správnou cenu. Přesto 250 dirhamů (původně 290) je jen na první a taky poslední návštěvu. Podruhé už určitě zkoušet nebudeme.

Kromě jídla tady místní hrají nejrůznější hry.