Pozitivní bylo, že dnes jsme nepotkali žádné měřiče rychlosti. Pouze běžná kontrolní stanoviště policie na vjezdech do měst. Nejprve přišla Todra. Hned na začátku samozřejmě na vyhlídkách prodejci všeho možného. A tihle "majdýrfrendsové" byli úspěšní i na nás. Znali naše fotbalisty (Nedvěd, Čech, Baroš) bez šály jsme nemohli odjet.
Tohle je místo, které je v Todra rokli nejnavštěvovanější.
Stejnou cestou jsem zase vyjeli ven a pokračovali do Dades. V něm jsou dvě super populární místa. První jsou takzvané opičí prsty. Skály, které připomínají články na rukách.
Druhou povinnou zastávkou jsou krásné serpentiny.
Dnes bydlíme u berberské rodiny v jejich kasbahu. To znamená pevnost. Jestli jsem psal o všech místních jako o příjemných, milých a ochotných, tak tady je ten přístup ještě dál. Tak milé přivítání jsme nezažili asi nikde na světě.
"Manažerem" je mladík, který je šestým dítětem z devíti. V cestovním ruchu se pohybuje už delší dobu. Rozhodli se s několika dalšími sourozenci, že si doma vybudují ubytovací kapacitu. V těchto místech Maroka není téměř žádný průmysl, zemědělství minmální, takže nejvíc lidí má příjmy z turistiky. Ptali jsme se na průměrné platy. Tady v horách to jen kolem 220 EUR za měsíc :-(.
Objednali jsme si u nich i večeři. A moc jsme si pochutnali. Nejprve tradiční zeleninová polévka harira, pak kuřecí tažin se zeleninou a na závěr byl čokoládový puding s oříšky.
Pořád se usmívají a ptají jestli něco nepotřebujeme :-). Budeme tady dvě noci.
Žádné komentáře:
Okomentovat