18 dubna 2023

Medina ve Fesu

Dnešní snídaně zatím vypadala nejvíc "nóbl".

Bydlíme na kraji mediny a k věcem, které jsme měli v plánu to nebylo daleko. Ale stejně jsme si dali skoro 10000 kroků. Dovniř jsme se dostali takovým malým, dobře schovaným tunelem. Pro jisotu jsem si to místo vyznačil na mapě. Abychom taky trefili zpět. Některé uličky jsou hodně úzké a tajemné. Pro pohyb se mi tady, jako obvykle, osvědčila aplikace CitiMaps. Všechny tu uličky jsou perfektně zakreslené.

Varalizili jsme kolem 9.hodiny, ještě před příchodem většiny turistů.

Jedním z hlavních magnetů ve Fesu jsou barvírny (tanneries). Fotografie i videa jsou téměř vždy součástí reportáží. Ani my jsme je nemohli minout. Dvě z nich jsme měl zanesené v mapě. Ve Fesu už je vidět, že turisti jsou bráni jako zdroj peněz pro nejrůznější "hello friendy". Jeden nám radil, že< naším směrem je barvírna zavřená a rád by nás zavedl na jinou vyhlídku. Nedali jsme se a vlezli do uličky, která nebyla moc útulná. ale nad jedněmi dveřmi byl obrázek. Vlezli jsme dovnitř. Byl tam obchod s koženým zbožím. To je v cestě na vyhlídku vždycky. Majiteli jsem dal 20 dirhamů a on nás ochotně dovedl nahoru.

Překvapilo nás, že očekávaný "smrad" nás nijak neporazil. Nebylo to žádné drama. Těch vyhlídek s turisty bylo vidět hned několik. Práce tady by byla rájem pro inspektory bezpečnosti práce.


Trh s kovovými nádobami, kde se přímo vyrábí

Tady je druhá barvírna. Tam nás zavedl typický místní lovec turistů. Dostal zase 20 dirhamů. Pak po chvíli přišel další člověk, který taky chtěl peníze. Při odchodu přes krámek vyběhla paní, že bychom měli zaplatit jí. Přitom u vstupu je zřetelně napsáno, že to je zadarmo a případný příspěvek je dobrovolný. Vysvětloval jsem, že už jsme platili. Ale pro klid jsem ji dál 5 dirhamů. Prý to je málo. Tak jsem jí tu minci vzal s tím, že už jsme platili někomu jinému. A ať si v tom udělají pořádek.



Je ot jako v divadlo. Nahoře z několika míst turisté sledují ty chudáky co v těch fujtajblech chodí, čuchají výpary a dokonce do toho strkají ruce.


Vadní hodiny, které zatím nikdo nebyl schopen uvést znovu do provozu.

Ještě momentky z uliček. Je potřeba dodat, že to není skanzen, ale ti lidé tady opravdu žijí.









Zítra nás čeká nejdelší přejezd - něco přes 400 kilometrů. Takže nečekáme na snídani a vyrážíme brzo. A možná budou i opičky.

Žádné komentáře:

Okomentovat