Malta - 4.den (kolem dokola Goza)

Ráno jsme začali výbornou bohatou snídaní. Paní domácí se o nás stará jako o vlastní. Když se ptala jak se nám spalo, řekl jsem, že je postel trochu malá. Ale, že to je můj problém, protože já jsem velký. Při našem pozdně odpoledním příchodu jsme v pokoji našli postel navíc. Ne nadarmo mají na booking.com průměrné hodnocení 8,6/10.

Po snídani jsme vyrazili na cestu kolem většiny ostrova. Nejprve přišlo na řadu turistické Azure window.



Celý den foukal docela silný vítr a byly vlny. Takže lodní výpravy do okna nejezdily. Všem musel stačit pohled z břehu. I když to bylo mimo sezónu, tak turistů bylo nemálo. Kousek od azurového okna je jezero s mořskou vodou. Tam bylo docela hodně potápěčů.

Chtěl jsem objet ostrov, tak jsem pomocí CityMaps2Go (výborná aplikace z Appstoru, kam je možné stáhnout offline mapy snad z celého světa) vybral podobné skalní okno Wied Mielah na severu ostrova. Poslední asi dva kilometry se jede po nové úzké betonové stezce. Opět další projekt spolufinancovaný EU. Jezdí tu i cyklisté i pěší turisté.
Na místě byl s námi jen jeden další pár. Okno je možné fotit těsně nad hladinou, jako my nebo z výšky z protějšího břehu. It Tiega (Wied mielah)



Po krátké zastávce ve městečku Marsalforn a vyfocení místního vrcholku s Ježíšem



jsme zahlédli krásnou baziliku Ta´ Pinu. Mši zde sloužil i papež Jan Pavel II.



V popředí jsou opravdu brambory. Tohle místo je snad jediné, kde tady pěstují plodiny náročnější na vodu.





Kromě krásné výzdoby mě zaujala nejvíc místnost úplně vpravo. Tam byly na stěnách fotky, dopisy, oblečení, berle, motocyklové přilby, sundané sádry atd. Došlo mi, že jde asi o údajné zázraky. A je to tak.





Nejzvláštnější mi přišel obrázek s destičkami a se šrouby. Tady je





Ještě krátká zastávka u Calypso Cave, kde údajně žil Odysseus. Je odtud krásný výhled na jednu z mála maltských písčitých pláží - Ramla Bay.

Poslední zastávkou byl Rabat, což je největší město na ostrově Gozo. Mají tady krásnou pevnost - citadelu. Tu opět za pomoci fondů EU opravují. Uvnitř citadely je nádherná barokní katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Tady se požaduje vstupné (3,5€). Vstupenka platí i do katedrálního muzea.







Kousek od citadely je další skvost - bazilika Svatého Jiří





Dnes jsme najeli zhruba 40 kilometrů. Průměrnou rychlost odhaduji na 30 - 35 kilometrů za hodinu. Jezdí se tu většinou pomalu. Úzké uličky jsou pro auto docela riskantní. Když jsem sbíral informace a zjistil jsem, že maximální rychlost je na Maltě 80 km/h, tak jsem to považoval za hloupost. Osobně jsem takhle rychle (samozřejmě mimo město) jet ani nezkoušel. Tady téměř nejsou rovinky.
Zítra se už vracíme zpět na ostrov Malta. Dvě noci budeme ve městě Qawra.

Malta - 3.den (vykopávky a směr Gozo)

Dnešek ukončil náš pobyt v té nejvíce zastavěné části Malty. Zabalili jsme věci a po snídani následoval v 10:00 objednaný vstup do Hypogeum. Shodou okolností měl na stejný čas objednaný vstup i polský pár. Jak jsme u snídaně zjistili, tak i další spolubydlící - angličtí manželé. Mezi deseti návštěvníky (maximum) měl penzion Burrows jasnou převahu.
Ještě před odchodem jsme se dozvěděli, že je dopravní kalamita. Půl Malty stojí v kolonách a lidé nestíhají odlety letadel. Příčinou byl údajně jeden splašený kůň někde poblíž centra.

Trochu jsem se obával manželčina strachu z uzavřených prostor, ale hrdinsky to zvládla. Téměř hodinová prohlídka nás zavedla několik metrů pod zem a asi 6000 let nazpět. Do míst starších než jsou egyptské pyramidy.
Bylo to opravdu hodně zajímavé. Je neuvěřitelné, co dokázali vytvořit lidé bez kovových nástrojů. Je to několikapatrový podzemní chrám používaný k pohřbívání. Údajně odtud vytáhli kosti asi 7000 lidí. Ty zde pohřbívali asi 1000 let. V místě se nesmí fotit a bez dlouhých časů by to ani nešlo. Osvětlení je z důvodu uchování památky skutečně minimální.

Cestou zpět k autu jsme se zastavili i dalších, tentokrát nadzemních vykopávek - Tarxien temples. To jsou megalitické stavby staré několik tisíc let. Objevili je, když si začátkem 20.století nějaký zemědělec stěžoval, že se mu v jednom místě tupí pluh.
Je to jistě cenná památka, ale ta mě až tolik neoslovila. Trochu jako Hattutaš v Turecku. Ale tam to bylo mnohem rozsáhlejší a hlavně kolem byla příroda.



Zaujalo mě, že už tehdy měli panty ve dveřích - v malých otvorech bočních kamenů byly do provazů přidělané dveře.





U dětského hřiště byl přísný zákaz kouření s pěkně mastnou pokutou



Po odjezdu jsme zamířili do vyhlášené rybářské vesničky Marsaxlokk. Při zdejších rozměrech bych to hodnotil jako střední vzdálenost. Bylo to asi 5 kilometrů. Nedělní dopolední trh jsme tady nestihli. Ale i tak je to místo příjemné. Dokonce tam byl dostupný free internet.
Samozřejmě nemůže chybět fotografie zdejších očičkových lodí



Zbýval nám přejezd na druhý největší ostrov Gozo. Trasa byla "extrémně" dlouhá. Celých 50 kilometrů. Ovšem jízdu autem si tady moc neužívám. Aut je poblíž Valletty docela dost a k tomu spousta kruhových objezdů. Kromě toho je na každém kroku radar. Musím říci, že navigace Sygic si zatím se vším poradila.
U trajektu jsme čekali jen asi čtvrt hodiny. S naloděním, cestou a vyloděním na druhém břehu trvá cesta asi 3/4 hodiny.



Na ostrově Gozo je to trochu zelenější, ale stále se jedná o sluncem vyprahlou zem. Hlavně tu ale není přelidněno. Na celém ostrově Gozo bydlí jen pár desítek tisíc místních obyvytel. Na první dojem je to sympatičtější prostředí.
Bydlíme v rezinci Il Girna (booking.com 50€ za noc). To je trochu jiná kategorie než jsme bydleli dosud. Ještě větší pokoj s ohromnou koupelnou a balkónem.



Majitelé provozují i restauraci asi 200 metrů od ubytování. Využili jsme nabídku a poprvé jsme tady byli na večeři.
V noci se nám ale moc dobře nespalo. Bylo teplo, postel poměrně krátká a úzká. Ranní probuzení zařídili již tradiční kohouti. Tentokrát ve spolupráci se psy a v 6:00 se přidal kostelní zvon.