vrátit auto na letišt do Newarku
cesta vlakem do hotelu
ubytování hotel reserve
cena 125$ / noc
20 Maiden Lane / 51 Nassau Stret
New York 10038
první seznámení s městem
Realita :
Ráno si zbytek rodiny neobvykle přispal - asi so 7:45. Pak jsme šli na kontinentální snídani do indické restaurace. Jak jsem je za večeři chválil, tak snídaně nebyla nic moc. Klasické malé mufiny a rolované kynuté koláčky, které byly trochu tužší než jinde.
Manželak večer zabalila věci tak abychom mohli vrátit auto. Měli jsme tedy dva kufry a dvě velké tašky. K tomu menší batoh. Naložili jsme se do auta a vyrazili na posledních asi 80 mil. Palubní počítač ukazoval benzín na asi 120 mil. Přišlo mi to jako rozumná rezerva. Cesta ale vedla docela kopcovitým terénem a rezerva se zmenšovala. Asi 20 mil od letiště to bylo už jen na 32 mil. S ohledem na problémy, které jsem měl při odjezdu z letiště - jestli mi někdo bude tvrdit, že jízda v naprosto neuvěřitelné změti nadjezdů, podjezdů a spousty odbočení je v pohodě, tak si vymýšlí - jsem se rozhodl raději dobrat 1-2 galony benzínu. Těch 5$ už rozpočet neohrozí. Nevěděli jsme totiž jestli neskončíme v koloně nebo třeba někde špatně neodbočíme. Standovi jsem tedy dal úkol nejbližší čerpací stanici. Na odbočce z dálnice bylo napsáno 0,6 míle k čerpací stanici. Standa z TomToma to pojal jako okružní jízdu. Podle mého jsme najeli odhadem nejméně dvě míle navíc abychom skončili na té stejné čerpačce. Upozorňuji, že jsem se tentokrát ani jednou neodchýlil od jeho rad.
Byli jsme v New Jersey a uplatnila se věc o které jsme předem slyšel. Údajně v tomto státě si motorista nesmí načepovat benzín sám, ale musí být obsloužen. Důvod neznám, možná nějaká umělá zaměstnanost nebo bezpečnostní riziko. Jinde se nám to skutečně nestalo. Okamžitě u mě byl mladík a ptal se kolik budu brát a jak budu platit. Když jsem mu řekl, že potřebuji jen dostatečnou rezervu na dojetí, tak mi oznámil, že nejmenší odběr je za 10$. Ale načepoval tam 2 galony za něco přes 5$. Tak jsem mu dal dolar za ochotu.
Cesta na letiště kupodivu proběhla už naprosto hladce. Standa dirigoval a my jsme kontrolovali podle cedulí. Pak už informace se směrovkami na vrácení aut do jednotlivých půjčoven byly umístěny dobře a vedly nás přímo do National. Tam jsme se zařadili s autem do fronty, okamžitě u nás byla nějaká slečna, která auto zhruba prohlédla a vydala potvrzení,že je auto v pořádku.
Vyndali jsme kufry a vydali se na cestu do centra New Yorku přímo do srdce finančního světa na Manhattanu. Když jsem si studoval dopravu z letiště, tak cena i rychlost byla velice přijatelná (celkem méně než 10$ za osobu a čas kolem hodiny). Použili jsme nejprve automatický vláček AirTrain, který jezdí mezi terminály a končí na přestupní stanici vlaků NJ Transit. Vlakem jsme jeli jednu stanici na konečnou speciálního vlaku PATH, které jede až k World Trade Centre.
Na vlak jsme čekali přes 20 minut (měl asi 3 minuty zpoždění), při kupování lístků na PATH mi automat prodavál lístky po jednom. Volbupočtu lístků jsem nenašel. Dva jsem zaplatil kreditkou Citibank a třetí platba neprošla. Předpokládám nějaké ochranné opatření proti zneužití karty. Tak jsem zkusil kreditku mbank, ale ta má čip a neprošla vůbec. Poslední záchranou před použitím manželčiných kreditek byla debetní karta mbank. Ta zabrala a my jsme konečně získali třetí lístek. Za chvíli přijel vláček PATH. Neotevřel dveře a asi po minutě kvůli poruše zase odjel. Potom přijel takový docela ošuntělý, kterému odjezd trval asi 5 minut. Přepravní rychlost většinu času byla hodně nízká.
Z konečné u WTC jsme to měli asi půl míle pěšky do hotelu. Před vystoupením z vlaku PATH nás oslovil jeden spolucestující, vypadal jako nějaký manažer, jestli nepotřebujeme pomoci. Na první pohled jsme museli vypadat trochu zmatěně. Byl naprosto skvělý. Ptal se odkud jsme a kde jme ubytovaní. Hotel sice neznal, ale pomohl nám dostat se nahoru od vlaku, dovedl nás asi 200 metrů od hotelu. Cestou jsme se dozvěděli, že loni byl v Praze a že je krásná. Už je to několikátý člověk, který v Praze buď byl nebo se k nám chystá.
Do hotelu jsme se dokodrcali po rozbitých úzkých chodnících. Bylo jasné, že tuto téměř dvouhodinovou pouť už zpět na letiště nezopakujeme. Raději si připlatíme za taxi.
V hotelu nás přivítal sympatický recepční. Přestože check-in mají až od 15 hodin, tak nás okamžitě ubytoval už ve 13:20. Zkusli jsme přijet dřív a vyšlo nám to. Přece jen do New Yorku se normální člověk hned tak nepodívá a každá hodinka je dobrá. Dostali jsme pokoj 1503 v 15.patře z celkem dvaceti, které hotel má. Je to skutečně na zdejší poměry mrňavá budova.
Po rychlém odložení zavazadel jsem hned šli ven. New York mě okamžitě okouzlil. Možná tím, že jsme ve skutečném centru - asi 100 metrů od Broadwaye a 200 metrů od Wall street. Kromě spousty velkých budov je všude spousta stánků s jídlem a pitím. Ceny proti řetězcovým občerstvovnám více než příznivé. Dali jsme si výborný gyros v tortile za 4$ a potom o kus dál smoothies (rozmixované čerstvé ovoce s ledem a sodovkou) za 3$. Tady se mi bude určitě líbit.
U hlavy býka (symbol burzy) byla fronta, tak jsme to nejdřív vzali z druhé strany. Alespoň vidíte nastupující generaci naší rodiny
Nejprve jsme šli úplně dolů odkud byla vidět Socha svobody. Zítra hned ráno tam máme lístky, tak jsme si je vyzvedli. Odtud jsme se nasměrovali na Brooklynský most. Hezky jsme se prošli až za polovinu. Odtud je opradu nádherný výhled na mrakodrapy. Když už jsme byli blízko Chinatownu, tak jsme trochu nahlédli i tam. Mají tam třeba veliký třípatrový McDonald :-). Jinak je to ale spíš spousta obchodů se zbožím nevalné kvality. Dotkli jsme se i Little Italy a po Broadwayi jsme šli zpět k hotelu. Cestou se mi nejvíl líbila budova Woolworth building. Vypadá trochu jako ohromný gotický chrám. Je prostě krásná, bohužel se tam ale nemůže. U vchodu měli ceduli, že za ní už žádní turisti nesmějí.
Do hotelu jsme se vrátili kolem 19:30. Na interentu jsme si přečetli, že Kanada od zítřka zavádí víza. Děkujeme Kanado, že jsme to stihli pár dní předtím.
Žádné komentáře:
Okomentovat