Následnou jízdu vlakem jsme už dotáhli téměř k dokonalosti. Na hyperdii zadám trasu, ofotím obrazovku do paměti iPadu pomocí Evernote. Pro jistotu a pro případnou domluvu s pracovníky u přepážky. Pokud využijeme shinkansen, tak si totiž vždycky necháváme vystavit místenky. A pak už jenom jezdíme a přestupujeme přes někdy šíleně dlouhé cesty nahoru a zase dolů. Tokijská nádraží jsou ohromné komplexy s desítkami kolejí v různých úrovních. Už jsme byli snad na všech nejdůležitějších centrálních nádražích - Tokyo, Ueno, Shinagawa (tam bydlíme) i Shinjuku. Občas nechápeme, kde se ti lidé stále berou. To jsou nekonečné davy.
Ještě trochu o vlacích.
Na nástup do vlaku se čeká spořádaně v předkreslených řadách. Oranžová je pro příští vlak, zelený rám pro ten další v pořadí.
Orientační tabule na nádražích informují naštěstí i v angličtině
Vlak zastavuje dveře na přesně označených místech.
Po příjezdu shinkansenu na konečnou vystoupí cestující a situaci kontroluje průvodčí.
Pak naběhne parta uklízečů a během méně než deseti minut otočí všechny sedačky do opačného směru jízdy, uklidí vlak a jejich velitelka kontroluje u ovládací skříňky výsledek v jednotlivých sekcích.
Až zhasne poslední červené světýlko, dá pokyn k otevření dveří a tím nástupu cestujících.
Hned ráno jsme se vydali do městečka Nikko. Tam jsou krásně zdobené chrámy, dnes už chráněné Unesco. Cesta trvala zhruba 2,5 hodiny se dvěma přestupy. První z kruhové Yamanato line (tahle linka je skutečně skvělý nápad) v Tokyo station na Shinkansen Yamabiko. Pak ve městě Utsonomiya na lokálku.
Pořád mi vrtalo hlavou, jak rychle ty shinkanseny jezdí. Uvnitř vlaku se rychlost nikde nezobrazuje, ale použil jsem program pro sportování Sports-tracker. Ona se ta rychlost nezdá, ale tentokrát to bylo 240 km/hod.
Na místě lze použít buď turistické autobusy (předražené) nebo asi půl hodiny jít do kopce. Zvolili jsme sportovnější způsob. Chrámový komplex Toshogu prochází renovací. Velká část už svítí novotou.
Z tohoto chrámu pochází známý výjev tří opic .
Kromě něj ještě "kočička" ochránkyně domova
a sloni, které řezbář nikdy předtím neviděl
V centrálním chrámu je fotografování tradičně zakázané, tak alespoň ostatní části
Po návratu do Tokia jsem ještě naplánoval návštěvu ulice Kappabashi. Šli jsme tam pěšky z nádraží Ueno.
Tam je po obou stranách mnoho desítek, možná i stovek obchodů s vybavením do restaurací a vůbec věcí týkajících se vaření. Hrnce, nože, židle, oblečení, sklo, porcelán, ... Tohle jsem ještě nikde neviděl.
V jedné z bočních uliček bylo akvárium s rybami fugu
A ještě pohled na "naše" nádraží Shinagawa z pokoje 901
Žádné komentáře:
Okomentovat