vopetr: Den osmý - Déšť a kachní suši

Už včera večer vypadala předpověď počasí ne úplně ideálně. Taky se to ráno potvrdilo. Po snídani jsme vyšli z hotelu přímo do jemného deště. Dnes jsme vyrazili až kolem půl deváté. To znamenalo dopravní špičku. Takhle vypadaly davy v naší Shinagawě. Pohled míří jen na příchod z jedné části kolejišť. Tok lidí byl nepřetržitý a sléval se s dalšími. Tím směrem jsme naštěstí jít nemuseli.

Takhle vypadá spořádané fronta na Yamanote line.

To je ta okružní linka, která ve špičce jezdí s intervalem 2-3 minuty. Takže jako pražské metro. Jen počet vagónů každé soupravy nadzemního vlaku je minimálně dvojnásobný.

Prvním cílem byla stanice Shibuya. Tady se nacházejí dvě zajímavosti socha psa Hachiko a nejfrekventovanější přechod pro chodce na světě.
Pes Hachiko je japonským vzorem věrnosti. Po smrti svého pána ho chodil celých dalších 10 let čekat na nádraží. Tento příběh byl i několikrát natočen.

Místní přechody pro chodce zvládnou ve špičkovém podání i 100000 lidí za hodinu.
Dnes kolem 9:30 to byl jen velice slabý odvar. Tady jsme se kvůli fotce poprvé zpronevěřili japonskému jídlu a šli jsme do prvního patra ve Starbucks.

Dalším cílem byl Tokyo Metropolitan Goverment Building (magistrát) poblíž stanice Shinjuku. Tedy poblíž pro nás znamenalo snad půlhodinovou cestu podzemím. Na části trasy byly jezdící chodníky delší než jsme viděli na jakémkoliv letišti. Na tokijském magistrátu jsou zdarma přístupné vyhlídkové plošiny ve 45.patře. Výhled byl ovlivněn deštěm, ale podařilo se nám odsud alespoň poslat pohledy rodině.

Po návratu poblíž Shinjuku (zase ta šílená podzemní pasáž) jsme zabloudili nejprve k Yodobashi Camera. To je osmipatrový obchod plný elektroniky a elektrických zařízení do domácnosti.
Oddělení elektronických záchodových prkýnek

a ohromné pračky na 10 kg prádla

Do prostoru se jim už nevešly foťáky, tak mají speciálku ve vedlejším domě.

Z z tohoto velkoelektroobchoďáku už jsme byli unavení. Chtělo to občerstvení. Ještě jsme nezkusili suši a zrovna jeden podnik byl poblíž. Manželka to chtěla vyzkoušet v plné parádě. Já to mám komplikovanější, protože nejím ryby. Tedy s výjimkou provedení fish and chips. Ale tady nabízeli jednu variantu s uzenou kachnou. Tak jsem šel do toho a bylo to výborné. Platí se za počet talířků a ceník je podle jejich barvy. Základní provedení 150 jenů za porci (zpravidla 2ks). Dal jsem čtyři stejné talířky a manželka tři různé. Za 200Kč jsme se najedli dosyta.