Pak přišla diskuze, co dnes podnikneme. Vyhrála to leváda označená PR7 (Levada do Moinho). S náročností 1/3. Ta včerejší trasa byla těžší 2/3, ale pro změnu kratší.
Výborná je aplikace WalkMe Madeira, kde jsou jednotlivé nejznámější levády včetně map, fotografií, obtížnosti, potřebného vybavení atd.
Vyjeli jsme směrem na městečko Porto Moniz, které je na severozápadním cípu Madeiry. Cesta vedla přes spoustu tunelů. V podstatě jsme až na krátké mezery jeli stále v tunelech. Odtud zbývalo pár kilometrů serpentýn směrem nahoru k našemu startu.
Už jsem si zvykl, že do kopce našemu autíčku vyhovuje trojka a v serpentinách často i dvojka. Ale jede bez odmlouvání a hlavně bez přehřívání. I brzdy slušně brzdí.
U levád je výhodou chůze bez větších a strmých převýšení. Na druhou stranu ale nejde o okružní cestu. Znamená to jet autobusem ideálně na horní konec levády. Tedy pokud tam autobus jede. U auta to vždy znamená cestu oběma směry.
I proto jsme nešli úplně celou délku, ale zvolili jsme start u křižovatky silnic R101 a R110. Délka měla být 7+7km a převýšení asi 220m. Čas 3 – 5 hodin.
Je to klasická leváda, kdy naprostá většina cesty vede podél vodního kanálu. Na několika nejnáročnějších místech s větším stoupáním jsou schody z kulatiny. Ale jinak je to docela pohodová mírně stoupající cesta. Za celou dobu jsme potkali jediné turisty. Byla to skupina deseti anglických důchodců, kteří šli z opačné strany. Ti se právě nechali odvézt autobusem do vrchní části. I když, jak jsme potom osobně zjistili, tak si taky museli od autobusu trochu máknout do kopečka.
Cestou byly většinou nízké mraky, takže výhledy do okolí byly často pohledem do bílé tmy.
Došli jsme až na úplný začátek levády k vodopádu a jezírku. Tohle místo tady nazývají Madre da Levada (matka).
Při cestě zpět jsme vyzkoušeli trasu směrem k silnici. Kopeček směrem dolů byl taky pěkný. Pak kousek (odhadem 1,5km) po silnici a znovu jsme se zase napojili na levádu. Opět se pro snadnější orientaci ukázala výborná aplikace CityMaps2Go.
Auto jsme našli na svém místě. Pro cestu zpět jsem vybral trasu přes náhorní plošinu. Je tam jiná vegetace než v nižších polohách a mohou tam být hezké výhledy. Sázka, že vyjedeme nad mraky, nevyšla. Jen jsme jeli téměř nepřetržitě v mlze. Každou chvíli značka pozor krávy. A jako vrcholné číslo po asi 25km cesty byla značka zákaz vjezdu. Tak jsme si to dali opačným směrem v mlze znovu. Tentokrát jsme měli krávu přímo u silnice. A navíc v zatáčce.
Po padesáti minutách a asi padesáti zbytečně najetých kilometrech jsme se ocitli na stejném místě, ze kterého jsme od levády vyjeli.
Do ubytování jsme se tak dostali chvíli před šestou večer.
Jak jsem zjistil následně na internetu, tak silnice číslo 110 je zavřená už víc než rok. Tohle tedy místní moc nezvládli. žádného značení jsme si nevšimli. A mlhou to nebylo.
Co se týče počasí, tak dnes nám na trase nepršelo. Jen tam všude vzdušná vlhkost kondenzuje na rostlinách a postupně stéká.
Ideální oblečení je tedy nepromokavé. Zima není. Teploty jsou přes den kolem 16 stupňů. V noci klesají ke 13. Na chození ideální.
Dnešní naměřené hodnoty :
Sport Tracker (pouze leváda)
17,4km (nahoru 9,1km za 2:35, zpět 8,2km za 2:10)
530m převýšení
Apple Health (za celý den)
22160 kroků
18,26 km
45 pater
V jednom místě je menší vodopád přímo v trase levády
Když je vody víc, tak leváda přeteče do rokle
Fuchsie tady rostou v přirozeném prostředí
Dříve leváda zásobovala vodou několik mlýnů. Dnes už to jsou zřízeniny
Rozcestník těsně před koncem. 900 metrů k začátku levády, 600 metrů k silnici. Ale ty metry mi tady připadají nějaké trochu kratší.
Vodopád na vrcholu levády
Borůvky u cesty k autobusové stanici. Ale moc sladké nebyly.
V horní části kvetou kaly
Odlupování kůry na eukalyptu
Kráva v mlze u silnice. Jen na fotce je ta mlha mnohem méně viditelná.
Pohled na Porto Moniz ze serpentin
Žádné komentáře:
Okomentovat