Den 17. - Sintra

Už jsme byli kousek od Lisabonu. Stačilo přejet most. Byla ranní špička a já jsem se postavil do špatné fronty na mýtné. Tady žádná obsluha nebyla, kreditku nebylo kam strčit. Po zmáčknutí tlačítka a anglické prosbě o pomoc, během asi půl minuty přiběhla paní a vyřešila hotovostní platbu. Samozřejmě se v mezičase ozývalo troubení. V Lisabonu už to s řízením přestala být pohoda. Až do dneška nikdy žádný problém. Všichni řidiči na Madeiře, ve Španělsku i jinde v Portugalsku byli klidní. Dneska se to všechno sešlo. Nejdřív mýtné, pak na mě troubil a blikal nějaký nervák na kruháči. A že už jsem těch kruhových objezdů tady zvládl určitě několik stovek. Jako vrcholné číslo jsem na chvíli zastavil dopravu na asi největším kruhovém objezdu v Lisabonu. Prostě jsem neměl odhad na průjezd. Taxíky to zvládli, já zůstal stát. Protože mě už nepustili. A opět troubení. Jako kdyby to pomohlo.

První ranní zastavení byl palác v městečku Queluz. Bohužel je celý v rekonstrukci. Venku je téměř všechno zahaleno lešením a látkou. Jinak by to bylo takové malé portugalské Versailles.

Tady jsme zjistil, odkud pochází slovo merenda. Občas je ho i v češtině slyšet

V Queluzu tedy nic moc k vidění nebylo.
O kousek dál je jedno z nejnavštěvovanějších městeček v Portugalsku - Sintra. Je tady ohromná koncentrace památek, dokonce je to součást ochrany Unesco.
Zaparkovali jsme v městečku za 2€ na 4 hodiny. Pak jsme koupili lístek na turistickou autobusovou linku 434, která spojuje důležité památky. Je tady totiž několik hradů a zámků. Zámky pocházejí většinou z 19.století. Jsou postaveny ve slohu portugalské romantiky. Já bych se to nebál nazvat kýčem. Myslím, že by to v Disneylandu mohlo mít úspěch. Američanů tady bylo dost.
Jako první zastávku jsme si vybrali palác Quinta da Regaleira. Podle hodnocení na tripadvisoru to je číslo 1.

Pak znovu na autobus a přejezd do Palácio da Pena. Je vysoko na kopci. Ten by barevně do Disneylandu zapadl dokonale. Vstupné odpovídá popularitě a 14€ rozhodně není málo.

Našli jsme i českou věc - pohár ze 16.století

Naší úplně poslední automobilovou zastávkou bylo nejzápadnější místo Evropy - Cabo da Roca. Všude v okolí tam krásně kvetou divoké květiny.

Zbývalo odvézt zavazadla do hotelu a pak vrátit auto na letiště. Vše proběhlo podle plánu. Do hotelu jsme přijeli metrem. V Lisabonu totiž mají metro až na letiště. Je od centra asi jen 6 kilometrů.