Do centra to máme necelé dva kilometry z kopce. Šli jsme tedy pěšky. Evidentně po nejdražší ulici. U nás bychom ji možná nazvali náměstím, protože má šířku 90 metrů. Tedy víc než náš Václavák. Výlohy obchodů těch nejvýznačnějších značek lemovaly první kilometr. Pak přišlo náměstí Restauradores..
Vstup v podobě podkov na staré nádraží.
Hned potom jsme dorazili ke stanici tramvaje číslo 15. Ta jede do části zvané Belém. Je to místo, kde je několik turistických zajímavostí. Zároveň odtud kdysi vyplouvaly lodi za objevy nových zemí.
Tramvaj zrovna vyjížděla z konečné. A už tady byla docela plná. Pak ještě přistoupilo pár desítek lidí a už tam nebylo k hnutí. Kdyby jenom k hnutí, byl tam navíc hrozně vydýchaný vzduch. Moderní tramvaj s cestovní rychlostí asi 15 kilometrů za hodinu nás během půl hodiny dopravila do Belému. Tam jsme radostně opustili vůz spolu s většinou cestujících.
Vystoupili jsme přímo u Kostela sv.Jeronýma . Kromě velikosti je zajímavý i hrobem nejslavnějšího portugalského mořeplavce Vasco da Gamy. Tím jsme si tedy vyrovnali počty hrobů mořeplavců mezi Španělskem a Portugalskem.
Letos jsem ještě neměl žádného japonského turistu. Tady je alespoň jedna s klasickým véčkem. Tady je vysvětlení, proč to dělají
Pár stovek metrů odtud je u moře pomník portugalských námořníků. Vstup je za 4€ a nahoru se jede výtahem. Dole pod věží je vydlážděná mapa nejslavnějších zámořských objevů.
Další skoro kilometr chůze odtud je slavná Belémská věž.
Tam byla slušná fronta na vstup. Dovnitř totiž může maximálně 150 návštěvníků. Nejhorší situace byla nahoře na věži. Několik pater se jde po úzkých točitých schodech. Ovšem nikde není vysvětlený princip provozu na nich. Ve výsledku jsme se nahoře hned zařadili do dlouhé fronty na sestup. Nahoře je semafor. Zelená = cesta dolů by měla být volná. Červená = lidé jsou v protisměru nahoru. Protože nikdo jdoucí nahoru semafor nevidí, jen najednou slyší nějaké houkání, tak pospíchá nahoru. Ve výsledku nahoře na zelenou nikdo nešel dolů protože chodili další lidé nahoru. Pak už to lidi ve stále narůstající frontě přestalo bavit a začali chodit na červenou. Taky jsme se takhle dostali dolů.
Poslední nezbytnou zastávkou v Belému je cukrárna Pasteis de Belem. Vystáli jsme si tedy další frontu - na koláčky. Oni je tady v Portugalsku mají skoro všude. Ale jen tyhle jsou ty originální.
Hned naproti je stanice tramvaje číslo 15. Byla trochu volnější než ta ranní. Ale i tak byla jízda ve stoje poměrně zdlouhavá a vyčerpávající.
Manželka si dnes chtěla užít nějaký šoping. Zítra je Svátek práce a nevíme jak moc se tady otevírají obchody. Tak to nechtěla riskovat. "Rád" jsem se stal účastníkem této procházky.
Žádné komentáře:
Okomentovat