Dvouhodinový časový posun nám trochu pomohl vyrovnat spánkový deficit z nočního letu. Po slušné snídani jsme kolem 8:30 vyrazili směr Reykjavík na výživnou trasu dlouhou asi 430 kilometrů. Zapojil jsem do ní tzv. zlatý trojúhelník. To jsou dle cestovek ty nej turistické atrakce na Islandu. Je to Thingvellir, gejzíry a vodopád Gullfoss.
Nejdřív jsme se zastavili v jednom ze supermarketů (Krónan). Nabídka slušná, ceny zhruba dvojnásobné proti našim. U pečiva je ten poměr ještě vyšší - chléb za zhruba 100Kč. Koupili jsme chleba, ovoce, zeleninu a nějaké zdejší sladkosti.
V krabicích se sladkostmi taky prodávají víc vzduchu než obsahu. Místní mají rádi čokoládu a lékořici.
Naše první zastávka s výhledem do přírody
Porovnání velikosti manželky a našeho velkovozu
Zlatý trojúhelník jsme začali Thingvellirem. Je to místo prvního parlamentu na světě a zároveň viditelný důkaz pohybu zemských desek. Tady vlastně dochází k přechodu mezi Evropou a Amerikou. Využili jsme neplacené parkoviště P3, které je nejblíž k vodopádu Öxarárfoss.
Druhým zastavením zlatého okruhu je místo označované Geysir.
Začalo to čmoudíky
Geysir dal jméno všem gejzírům světa, ale on sám už dostříkal.
Takže na místě je jediný aktivní - Strokkur. Ten chrlí vodu po pár minutách.
Posledním zastavením zlatého okruhu je velký vodopád Gullfoss
Na parkovišti stálo několik podobných terénních autobusů (asi pohon 8x8 :-) )
I kvůli nesluníčkovému počasí, teplotě kolem 10 stupňů a poprchávání jsme si zlatý okruh moc neužili. Kdybych čekal celý den na přestup na letišti, tak by mi to přišlo jako dobře využitý čas. Ale jet kvůli tomu na Island, je podle mého zbytečné. Hlavně Geysir mě dost zklamal. To se nedá srovnat s Yellowstonským parkem nebo s Rotoruou na Novém Zélandu. Na druhou stranu nikde se tady neplatí vstupné.
Pokračovali jsme dál na jihovýchod k vodopádu Seljalandsfoss. Ten už mi přišel jako zajímavější. Jen je tady docela drahé placené parkoviště (700 ISK - automat na karty)
Za tento vodopád se dá vejít.
Za pár desítek kilometrů byl další vodopád Skógafoss. Tady je parkování zadarmo.
Všude tu kolem silnic kvetou lupiny
Pořád nám poprchávalo a bylo hnusno. Předposlední plánovaná zastávka byla na útesech Dyrhólaey
Tady jsme poprvé zahlédli dva papuchalky, ale byli rychlejší než já s foťákem.
Běžné dnešní oblečení turistů je bunda s kapucí a dlouhé kalhoty. Kromě mě jsem tady viděl jen jednoho dalšího magora v kraťasech. Indové měli i rukavice a šály.
Poslední zastávkou dnešního itineráře byla jeskyně Hjörleifshöfði. K ní už se muselo po kamenité ale udržované cestě.
Jeskyně má krásné okno směrem ven
Už zbývalo jen dorazit do ubytování. Čekalo nás ještě asi 50 kilometrů z toho druhá polovina prašnou cestou.
Neplánovaně jsme zastavili na místě u silnice, kde byla spousta kamenných věžiček.
Po nájezdu na prašnou cestu jsme se ocitli v krásném mechovém obležení. Kameny byly dokonale pokryté hedvábným stříbrným porostem
Naše dnešní ubytování je vůbec nejdražší na naší cestě (175€ za noc). Cena je asi kvůli naprosté odlehlosti. Největší zajímavostí je, že se o nás starají Češi. Jezdí sem vypomáhat přes sezónu a slovo "vítejte" nás překvapilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat