Hlavním cílem dneška byl přesun ze severozápadu zpět k Reykjavíku. Čekala nás nejdelší trasa celé islandské anabáze. Kolem 470 kilometrů. Nejprve vedla cesta přes fjordy. Poměrně krásná asfaltová silnice a za hodinu jsme potkali méně než deset aut. To se krásně jezdí.
První mezistanice bylo přírodní termální jezírko Hellalaug přímo na břehu moře.
I když bylo krásně průzračné a voda teplá, tak jsem manželku přemlouval marně. Ve čtyřech stupních nad nulou a chladném větru se jí dovnitř nechtělo.
Pak přišla několik desítek kilometrů dlouhá část bez asfaltu.
Tady je vidět jak to dopadne, když to na občas kluzkém povrchu někdo nezvládne. Auto z půjčovny zaparkované v hlubokém blátě. To bude asi docela drahá záležitost. Snad se alespoň nikomu nic nestalo.
Následovalo asi 250 kilometrů přejezdu k vodopádům Hraunfossar a Barnafoss. Jsou od sebe asi 200 metrů.
Hraunfossar je zvláštní tím, že není vidět žádný zdroj vody. Jednotlivé prameny vytékají zpod lávy.
Tady už jsme opět viděli organizované zájezdy.
Barnafoss je o kousek výš. Je dravý a plný zpěněné vody v úzkém korytě.
Už zbýval jen přejezd do ubytování. Navigace nabídla cestu téměř přes Reykjavík o délce 160 kilometrů po asfaltkách. To mě nebaví. Hledal jsem variantu dál od města. A dostali jsme se na kombinaci silnic 50, 52 a 53. Cesta kratší (120 km), nemalá část bez asfaltu, ale hezčí okolí a méně aut.
Najednou jsme narazili na "F" cestu, kam nesmí dvoukolky. Byla to F308. Ta není nijak dramatická, ale hned na začátku byl vidět brod.
Byl by hřích si to s naším odolným vozem nevyzkoušet. A zvládli jsme to oběma směry. Tahle fotka je při cestě nazpět.
Zítra je náš poslední den na Islandu. Ještě nemáme definitivní program, ale něco určitě vymyslíme i podle počasí.
Žádné komentáře:
Okomentovat