Paříž - den 2.

Celou sobotu jsem měli na návštěvu zámku Versailles. Ten kousek za Paříží, kam už nezajíždí metro. Ale vede tam jedna trasa příměstského vlaku RER C. Z Invalidovny (jedna konečná) až do Versailles (druhá konečná) je to kolem 30 minut. My jsme se na stanici Invalides dostali od nás přímo metrem 13. 

Následoval extrémně dlouhý podzemní přestup. Je tam dokonce i několik set metrů dlouhý jezdící chodník. Po něm nastal nákup lístků na RER vlak. To je v dnešní době tak zaostalá věc, že takovou technologii tady udržují - tištěné lístky s magnetickým proužkem. Automat, jehož reakce na stisk obrazovky je někdy i ve vteřinách mě přiváděl k šílenství. Neumí prodat víc než tři kusy lístků najednou. Protože jsem chtěl celkem 4 kusy (pro nás tam i zpět), musel jsem si to projít dvakrát. A to ještě při prvním placení si čtečka nerozuměla s ApplePay, tak jsem musel hledat kartu i PIN. 

Do Versailles jsme se dostali včas, abychom si za asi 10 minut mohli stoupnout do té správné fronty.  

Jízdní socha Ludvíka XIV je hned u silnice.

Následují prodejci všeho možného

Systém stejný jako v Louvre. Dvě fronty (v půl a v celou hodinu), pak bezpečnostní kontrola a hurá do areálu.

Je to obrovský komplex budov a téměř nekonečných zahrad. Jestli to je všechno krásné, může být věcí vkusu. Ale velkolepé to je bez pochyby. 

Hned jsme vlezli dovnitř a chodili a chodili. Jsou tam dva základní okruhy v ceně standardní vstupenky. Každý z nich minimálně na hodinu.

Tohle je můj místní favorit

V okruhu bylo i několik pokojů dvorních dam. 

Některé ale nejsou určené pro obyčejnou prohlídku. Třeba do komnat Madame de Pompadour se jinak dostat nedá.

Tato místnost byla taky zajímavá. Jsou v ní pozůstky sbírky nejrůznějších kovových soch, které přežily řádění lůzy během frnacouzské revoluce. Ti pávové mají uražené hlavy.

Pokoj Marie Antoinetty

Tohle děvče bylo trochu zvláštní - s jednorožcem na hlavě. Myslel jsem si, že to je nějaký módní výstřelek, který k nám ještě nedorazil. Ale nakonec se z ní vyklubala Slovenka.

Ohromný zrcadlový sál.

Pokoj královny.

Socha Napoleona je součástí obrazárny s čistě válečným obsahem.

Po více jak třech hodinách jsme se dopracovali do zahrad. O víkendu běží vodotrysky a hraje hudba.

Ještě pár fotek od maželky, která focení bere vážněji než já.

Alespoň někde jsem taky vidět :-) - nástupiště RER na Invalidovně