Den 10. - Kalamata a podvečení ptačí fotolovy

Dnešní dopoledne bylo poklidné. Jel jsem jenom umýt auto, protože nánosy prachu už byly hodně viditelné. Myčka byla hned vedle dobíječky, kde jsme už dvakrát dobíjeli. V Kalamatě využívám síť PPC Blue. Dnes to bylo potřetí. Fungovala opět spolehlivě.
Bezkontaktní myčka mě stála 3EUR včetně aktivní pěny na předmytí.

Po poledni jsme se vydali do centra, k největšímu kostelu, jehož věže vidíme z terasy, stejně jako hrad.

Zaparkovali jsme na velkém parkovišti u tržnice. Už tdy visely plakáty na 1.Máj.

Kousek od kostela je vojenské muzeum. Neměli zrovna u sebe pokladnu, tak nás pustili zadarmo. Expozice jsou věnoány období od boje za svobodu v roce 1821 až do 20.století.

Tady je na fotografii první hydroplán, který byl nasazen jako bombardovací už v roce 1913.

Na dvoře mají i jeden tank, BVP a stíhačku F-5

Před pátou odpoledne jsme s manželkou vyrazili na focení ptáků u včerejší laguny.
Zítra se přesouváme do Atén.

Den 9. - Pláž, ješterky a vodopády

Vyrazili jsme koelm 9.hodiny směrem k městu Pylos. Vzdálenost kolem 60 kilometrů. S ohledem na silnice a provoz asi 70 minut dlouhý přejezd. Prvním cílem byla laguna Limni Divanou, kde si manželka chtěl najít nějaké ptačí úlovky. Ptáci tam byli, ale s ohledem. na už vysoké teploty se jí "tetelil" vzduch a ptáci by na fotografiích nebyli dostatečně ostří.

Druhá zastávka byla vyhlášená pláž Voidokilia. Ta byla přesně na opačné straně laguny než jsme byli fotit ptáky. Znamenalo to objet celou lagunu. My jsme místo delší trasy po asfaltových silnicích zvolil sice kratší, ale užší a celkově nesrovnatelně horší variantu - polňačku na šířku našeho auta. Kromě toho tam byly občas vyjeté koleje. Rákosí o výškce ke čtyřem metrů se často sklánělo až dolů. Po obsou stranách nejrůznější keře. Byla to skvělá volba. Potkali jsme naštěstí jen několik cyklistů.

Celou cestu jsem si říkal, hlavně ať proti nám nejede traktor. Dočkali jsme se.

Naštěstí to vzal sportovně a udělal si prostor v tom rákosí.

Nakonec jsme ještě potkali další cyklisty. Ti se nás zeptali, jestli to s tím průjezdem k pláži myslíme vážně. Odpověděli jsme, že teď už tam dojet musíme. Ale dali jsme to. Pláž je opravdu krásná. Manželka se synem si šli zaplavat a moc si chválili čistotu vody.

Já jsem si došel na vršek k hrobu (Tomb of Thrasymedes). Všechno tam bylo zarostlé do pasu.

Při návratu k pláži jsem odbočil do boku. Tam jsem si všiml pohybu v trávě. Říkal jsem si asi nějaká myš. Najednou jsem zahlédl, že se tam něco mělo. Oni to byli hadi. Přesněji řečeno beznohé ještěrky, které se jmenují blavor. Je to o dost větší bratr našeho slepýše. Odahadem dva metrové kousky. Buď to byl souboj samců nebo páření.

Po obědě v Pylosu jsme udělali ještě jednu zastávku - u vodopádů Polylimnio. Z jedné srany (horní) je nově udělaná asfaltová cesta. K prvnímu vodopádu vede asi kilometrová trasa poměrně prudce klesající. Dá se pak pokračovat po kamenech dál po proudu k dalším kaskádám a jezírkům.

My jsme o ještě zkusili z druhého konce. Je potřeba tam dojet po už horší nezpevněné cestě. Pak jít uzoučkou cestou. Tady probíhá příprava pro focení.

Den 8. - Když už máš plné zuby zatáček, tak na konci dostaneš ještě porci navíc

Ráno jsem "zaběhl" autem do supermarketu. Chtěl jsme si vyzkoušet nabíječku 22kW, která je trochu nesmyslně v podzemní garáži. Vyzkoušel jsem úspěšně, nakoupil jsem, ale zároveň jsem zjistil, že tam už nepojedu. Jak nadávám v práci na úzké parkoviště, tak tady to bylo ještě horší. Mají to postavené na ty jejich mrňousy, které se vytočí na pětníku. Tady je účtenka. Obecně jsou ty ceny vyšší než u nás. I DPH mají vyšší. Třeba máslo ve slevě za 60Kč, bez ní stojí 80Kč a víc.

Po deváté hodině jsme vyrazli jen se synem, manželka si dala oddechový den. Cesta byla kolem 230 kilometrů, ale vše mimo dálnice a dost často hodně zátáčkové.

Kolem silnic jsou docela často malé kapličky

První zastávkou byly jeskyně Diros

Od jesykyní nás čekal přejezd do Sparty. Tady jsme zahlédli první autosalon Škodovky

Takhle dopadl jeden z nejsilnějších států své doby

Nejzachovalejší ruinou je divadlo

Hned pár kilometrů od Sparty leží Mystras, což byl hlavní cíl výletu ke Spartě. Mystras je sídlo ze středověku z byzantské říše. Takže památky zde jsou sice už dlouho opuštěné, ale některé z nich v zachovalém stavu. Jedná se o lokalitu zapsanou do Unesco.

Vylezli jsme až nahoru na hrad.

Zbývala jen cesta zpět do Kalamaty. SIlnice přes hory až do průsmyku ve výšce 1300 metrů je krásně klikatá a vede poměrně divokou přírodou. Měl by to být třetí nejvyšší průsmyk v Řecku
Trasa je označena jako scénická, tedy krása všude kolem.

Navigace nám ukazovala asi 60 kilometrů a 1 hodinu 20 minut. Realita byla ještě horší. Na několika místech byly utržené kusy vozovky nebo napadané kamení.

Kousek za průsmykem nás to vyhodilo z ještě relativně slušné dvouproudé silnice číslo 82 na sice ještě stále asfaltovu silnici, ale bez označení. Procházela přes vesnici Lada a často měla šířku jen na jedno auto. A samozřejmě cesta samá zatáčka. Všude bylo omezení na třicet. Stejně se rychleji jet nedalo. Naštěstí jsme v protisměru nikoho nepotkali.