07 října 2012

Den 1. (6. - 7.10.2012) - Praha-Afrika

Plán :
Hladký přelet z Prahy přes Londýn do Johannesburgu
Vyzvednutí auta
Nákupy (SIM karta, jídlo)


Zobrazit místo 2012-10-07 Johannesburg - Tzaneen na větší mapě

Ujetá vzdálenost : 10000 km letadlo + 400 km auto
Doba jízdy : 13 hod v letadlech (čistý čas bez čekání na letištích) + 5 hodin auto
Ubytování : Hotel@Tzaneen, Makakota Street, Tzaneen, 60,37$ (hotels.com)

----------------------------------------------------------------
Realita :
Hurá, jsme tady. A jak to šlo.

Finální fáze příprav naší cesty vylepšila noční synova bolest v krku. Takže mojí ženě k dosavadnímu strachu z jihoafrických domorodců a hrochů přibyla další starost. Ještě, že naše sousedka doktorka byla doma. Léčba antibiotiky začala hned od rána. To je už klasická, téměř očekávaná, "atrakce" skoro všech našich dovolených. Teď s podstatným rozdílem - že se o sebe bude muset synek postarat sám.
Řidič z přepravní společnosti přijel o 3/4 hodiny dříve než byl objednaný - měl volno. V tu chvíli u nás teprve probíhalo finální balení, takže musel počkat. Na letiště jsme dojeli v pohodě, Zavazadla prošla váhově i rozměrově (bez měření - BA jsou slušná společnost). Ještě včera večer jsme totiž doplnili zavazadlový park o tašku, která je teď jedním z našich palubních zavazadel. Měl jsem totiž trochu strach z malého kufru u půjčeného auta. Taška se, na rozdíl od kufru, přece jen lépe přizpůsobí případně omezenému prostoru.
Let do Londýna proběhl v pohodě. I sendvič byl dobrý. Přistáli jsme dokonce o deset minut dřív. Pak ovšem přišla nečekaná autobusová okružní jízda. Nejdřív jsme vystoupili na plochu a autobus nás odvezl kousek dál ke vchodu. Po asi kilometrovém pochodu, nahoru a pak zase dolů po schodech, jsme přišli na jakýsi autobusový miniterminál. Na temrinál 5 jel autobus snad 10 minut. Moc krásné okolí tady nebylo, ale na terminál jsme se dostali. Po nezbytných pasových a bezpečnostních (tentokrát bez zouvání) formalitách jsme si našli místečka na 3,5 hodinové čekání. Krátký telefonát domů manželku uklidnil.
Sedli jsem si hned vedle prodejny Rolex. Mají tam Jamese Bonda v nadživotní velikosti a u něj hodinky z nového filmu Skyfall. Cena bez daně (jistě tedy skvělá) 2738Ł. Někdy bych si to chtěl na letišti užít a něco podobně "výhodného" koupit. Pán sedící za našimi zády si tam radost udělal :-).

Letadlo do Johannesburgu naštěstí nemělo zpoždění. Odletěli jsme z Londýna kolem 21:45. Večeře mi tentokrát moc nesedla. Usnul jsem při sledování Teorie velkého třesku. Letadlo dosedlo na africkou ranvej asi v 8.55.

Tady je zobrazení trasy na palubním displeji :


Obava z velkého zpoždění se tedy naštěstí nenaplnila.
V letadle bylo odhadem 90% bělochů. Po příletu se na letišti u personálu poměr znatelné obrátil. U pasové kontroly byli výhradně černoši. Všichni ale v pohodě. Ten náš si vzal pečlivě vyplněný dotazník z letadla, ani se na to nepodíval a položil ho na hromadu dalších. A zeptal se mě přesně na to, co jsem úplně zbytečně vyplnil. Zavazadla nám úspěšně dorazila. Početná fronta jiných cestovatelů u reklamací zavazadel svědčila o tom, že ne všichni měli stejné štěstí.
Celníci si nejen nás ani nevšimli a pokračovali v družném rozhovoru.
Cestou jsem si odskočil na toaletu a hned jsem měl první zdejší veselý zážitek. Při vstupu do kabinky mě předběhl zřízenec (samozřejmě černoch) a se slovy : "Special service for you, sir and drink for me", mi otřel prkýnko. U toho se krásně smál, že mi po tom dlouhém letu hned zlepšil náladu. Rád bych mu dal dýško, ale ještě jsme peníze neměli.
Z bankomatu jsme až potom vybrali první hotovost a šli jsme do půjčovny pro auto. Připravili pro nás automatickou Hondu Jazz 1,3 litru.


Hned na parkovišti při odjezdu jsem nechtěně sehrál dvě herecké etudy. Na obě jsem myslel už dávno před příletem - hlavně aby se to nestalo. Samozřejmě stalo. Nejdřív jsem se snažil vlézt do pravostranně řízeného auta zleva. Honda to má ještě vylepšené tím, že po prvním stisku dálkového ovladače se otevřou dvěře jen u řidiče. Teprve druhý stisk odjistí vše včetně kufru. Takže jsem si nevědomky otevíral a znovu zavíral dveře, pobíhal kolem a zmateně tahal za kliky. Když jsme se už dostali dovnitř a naložili kufry, tak samozřejmě proběhla druhá, již klasická, scénka "šikula a automatická převodovka". První rozjezd = levá noha naučená poloha na spojce, která tam samozřejmě není (je tam totiž brzda), a pravá na plynu. První sešlápnutí neexistující spojky = prudké brždění znamenalo hlavy skoro na předním skle.
Kolem 11:30 jsme se už dostali na dálnici R21 a pak na N1. Asi 300 ujetých kilometrů nás stálo na mýtném 116ZAR (skoro 300Kč). Cestou jsme se zastavili na čerpačce a tam proběhla poslední veselá scénka z již uceleného cyklu "Češi baví Afriku" - jak zamknout dveře u auta tak, aby se manželka nemohla dostat ven a ještě se k tomu spustil alarm.
Zvykáme si, že černoši jsou tady všude v početní přesile. Ale zatím bez výjimky jsou všichni příjemní, ochotní a veselí. Ve frontě se dají do řeči. A jejich děti jsou jak panenky.

Takhle může vypadat situace na místní dálnici a důvod proč se zásadně nedoporučuje cestovat po setmění. Černá kráva ve tmě na dálnici je horší než černoch v tunelu.
Tu krávu vlevo jsem z dálky viděl. Tak jsem si přejel do pravého pruhu, kde se ale ve středovém pásu pásla druhá kolegyně. Nakonec jsem projel prostředkem a maximálně padesátkou.


Posledních sto kilometrů vedlo mimo dálnici a ještě tam probíhala rozsáhlá rekonstrukce povrchu. Pouštěli střídavě auta v obou směrech. My jsme tam stáli jen asi 10 minut. Ale hned se na místě vyvinul kšeft. Prodej všeho možného čekajícím řidičům - pití, zmrzlina, ovoce, oříšky, vajíčka, ... Všichni respektovali slušné odmítnutí a dále nás neobtěžovali.


Místní dáma Stop and Go se slušivým samonosným slunečníkem


Do města Tzaneen jsme se dostali kolem 16:30 a tady nám nevyšla zatím jediná věc z plánu. Prodejna místního mobilního operátora MTN, která podle informací na internetu měla mít otevřeno i v neděli, byla zavřená. Otevírací doba na dveřích byla bez neděle. Takže nás druhý pokus čeká zítra ráno - otevírají od 8 hodin.

Ještě jsme byli na prvním nákupu a sondáži cen v obchodě společnosti SPAR. Pro představu cibule 9ZAR (21Kč), mléko v akci 10ZAR (23Kč), celozrnný toustový chléb 17ZAR, pečené fazole v tomatové omáčce 6,50 ZAR, 5l vody 16,50ZAR, 1kg ovocného jogurtu 20,50ZAR, 4kg dřevěného uhlí 23ZAR. Zítra si musíme nakoupit jídlo nejméně na 3 dny do Krugerova parku.

Zdejší ubytování je slušné, hlídané parkoviště, pokoje s kuchyní. Takový lepší motel.

Žádné komentáře:

Okomentovat