Dnes objíždíme stát Lesotho po úbočí Dračích hor. Protože z této strany exisuje jediný hraniční přechod (Sani Pass). Ten je ale průjezdný pouze s vozy 4x4.
Snad bude pěkné počasí a krásné výhledy na okolní hory. Cestou může být vidět i druhý nejvyšší vodopád světa Tugela falls.
Zobrazit místo 2012-10-16 - Durban-Fouriesburg na větší mapě
Ujetá vzdálenost : 450 km
Doba jízdy : 6 hod
Ubytování : Sandstone Chameleon Guest House, Fouriesburg, 770ZAR (booking.com)
----------------------------------------------------------------
Realita :
Spalo se nám dobře i bez klimatizace. S paní majitelkou jsme měli domluvenou snídani na 7:30. Už po příchodu do haly jsme si připadali příjemněji a přirozeněji než v tom předchozím luxusnějším ubytování v St Lucii. Na snídani jsme byli úplně sami. Výběr jídel byl větší. "Obskakovala" nás v rozumné míře jediná domorodá hospodyně. Později přišla i paní majitelka a chvíli jsme spolu mluvili. Tohle ubytování můžu vřele doporučit.
Včera večer jsme s manželkou přidali jedno krátké zastavení navíc. Město Pietermaritzburg má totiž dvě zajímavosti. Je tam nejvyšší cihlová stavba na jižní polokouli - místní radnice.
Druhou věcí je příhoda, kterou se zde do dějin zapsal Mahátma Gándhí. Ten v Jihoafrické republice na konci 19.století žil. V Pietermaritzburgu musel nedobrovolně opustit vlak. Koupil si totiž jízdenku do 1.třídy, ale podle průvodčího tam jakožto Ind nesměl jet. Odmítl přejít do horšího vagónu. Údajně po této příhodě začal bojovat za práva Indů v JAR. Později za lidská práva obecně. Na jeho památku je nedaleko radnice bronzová socha.
Po krátké návštěvě centra jsme vyzkoušeli místní specialitu tzv.bunny chow. To je indické karí (zelenina, spousta koření a případně i nejrůznější maso) vložené do vydlabaného toastového chleba. V boční ulici bylo bistro pro místní. A jejich bunny chow bylo výborné.
Následujích asi 200 kilometrů nás zavedlo do Drakensbergu - Dračích hor. Ty jsou na pomezí Jihoafrické republiky a Lesotha. Je to místo neskutečně krásné. Přes tři tisíce metrů vysoké vrcholy často sahají do mraků. Bohužel i dnes. Takže místo tohoto výhledu jsme viděli
V jednu chvíli bylo vidět alespoň pár "dračích zubů" z vrcholků.
Prostě počasí se nedá naplánovat. Takový je život a náš způsob cestování. Máme většinou jen jeden pokus. Tentokrát to nevyšlo. Doufám, že stolová hora v Kapském městě nám vyjde alespoň jednou. Tam budeme mít tři dny = tři pokusy.
Kopce Dračích hor jsou zelené a na nich se často pasou krávy. Kráva Milka jim může závidět
Viděli jsem i dvoubarevnou horu. Později jsme přišli na to, jak ji "vyrobili". Stačí vypálit starou (vysokou) trávu. Na vypálených místech vyroste čerstvá zelená. Ta totiž jinak není ve vysoké suché trávě vidět.
Kolem cest rostou stromy s krásnými květy.
Přímo v parku žijí damani.
Bohužel jsem žádného nezahlédli. Ale budeme mít ještě příležitost přinejmenším v Kapském městě.
Cestou z Dračích hor jsem přejeli do nové provincie - Free State. Tam jsme jeli zatím nejhorší silnicí. Jediná informace byla značka
Vypadalo to jako tankodrom. Občas jáma jak na mamuta. Všude spousta ostrých kamínků. Bál jsem se, že píchneme.
Pak jen projížďka parkem Golden Gate. Jsou tu krásně barevné skály. Takové menší Monument Valley.
V městečku Clarens jsme doplnili palivo a jeli najít ubytování. Standa nás přivedl dokonale. Na místě ovšem nebyla ani noha. Jen otevřená brána na parkoviště. Äsi deset minut jsme chodili po areálu a zvonili. Bez úspěchu. Protože jsme nevečeřeli, jeli jsme do místního baru. Steaky byly vynikající. Při placení jsem se majitele baru zeptal, jestli neví, kde by mohl být majitel penzionu. Spolu s ostatními hosty majitelku sehnali a ta nás přijela ubytovat. Prý to mají zařízeno, že host zavolá na telefon uvedený na plotě. Klíče totiž byly pod rohožkou :-).
Původně majitelce jen telefonovali a půjčili mi telefon. Tady poprvé absolutně nerozumím místní angličtině. Obyvatelé asi primárně mluví afrikánsky. To je upravená holandština. A to "chrochtání" mi prostě uši neberou.
Žádné komentáře:
Okomentovat