návštěva údajně aktuálně největšího vykotlaného baobabu (Sunland baobab) S 23° 37.271
E 30° 11.877
překročení obratníku Kozoroha
severní část Krugerova parku
Zobrazit místo 2012-10-08 - Tzaneen - Mopani Camp na větší mapě
Ujetá vzdálenost : 350 km
Doba jízdy : 6,5 hod
Ubytování : kemp Mopani, chata typu BD4V s výhledem na vodní nádrž, 870ZAR
----------------------------------------------------------------
Realita :
Probudili jsme se kolem 6.hodiny ráno. Po slušné anglické snídani byla první zastávkou prodejna MTN. Otevírali skutečně v 8 hodin. Byli tam dva běloši a jedna černoška. Česká republika pro ně byla naprostá Tramtárie. Navíc potřebnou mikroSIM kartu tady neměli. Poslali nás do jiného obchodu, jehož adresu ale neznali. Tak jsem alespoň pána naučil jak používat googlovy mapy ve vlastním městě. V tom druhém obchodě pro změnu otevírali až v 9 hodin. Koupil jsem mikro SIM (0,99ZAR) a k tomu 2GB datový tarif (389ZAR). Prodavačka kartu zaregistrovala a pak jsme ji vyzkoušeli. Internet běžel. Samozřejmě jsem se předem ptal na pokrytí v Krugerově parku. Prý OK.
Při procházce v okolí nákupního centra jsme zahlédli obchod, jaký jsem ještě nikde neviděl.
Prvním cílem byl největší baobab. Má v sobě dvě místnosti. Bar a pak menší prostor kam turisté dávají kšiltovky. Je jich tam už hezkých pár desítek.
Pro představu o velikosti jsou vlevo vidět turisté.
Zbývalo nám poprvé natankovat a dokoupit zásoby nejméně na 3 dny pobytu v Krugerově parku. U pumpy Total nám natankovali, ale kreditku nebrali. Jedině hotovost nebo jejich speciální tank kartu. Cena 12,49ZAR (asi 29Kč) za litr.
Cestou už místa s volně pobíhajícím skotem u silnice byla trvalým koloritem. Vidět bělocha jinde než v autě bylo nemožné. Kolem 14.hodiny jsme dorazili k bráně Punda Maria.
Tam proběhlo nutné papírování a pak jsme mohli odjet do divočiny. Rozloha Krugerova parku odpovídá čtvrtině Česka. Životní prostor pro zvířátka je tedy velice slušný.
Po pár kilometrech byly na silnici vidět sloní bobky, tedy spíše boby. Představa, že se tady volně pohybují sloni a mezi nimi a námi v malé plechové krabičce není žádný beton, sklo, řetěz ani statný ošetřovatel s puškou, nám dodávala vysokou dávku adrenalinu. Rychlost maximálně 50km a rozhlížet se. Manželka levé strana, já jsem hlídal pravou. Někde bylo kvůli hustému roští vidět maximálně 20 metrů od silnice, jinde to bylo i pár stovek metrů. A to máme štěstí, protože ještě nezačalo období dešťů. Až se stromy a keře budou zelenat, tak nebude vidět skoro nic. Najednou jsme ho zahlédli asi 100 metrů od nás. I když to není ten nejkrásnější snímek, tak přece jen je to ten náš úplně první přírodní slon.
Pak už se nám objevovala další zvířátka. Nejčastější jsou zatím antilopy impaly a zebry.
Buvolovi už bylo jedno, že si ho prohlížíme takhle zblízka.
Všude je spousta termitišť nejrůznějších velikostí a tvarů
Když neprší, tak v korytě řeky není ani kapka vody.
Kousek severně (asi 12 kilometrů) nad naším dnešním útočištěm (kemp Mopani) je vyznačen obratník Kozoroha. Skoro celý den jsme tedy strávili v tropickém pásmu.
Cedule je k turistům vstřícná. Vystoupit mohou, ale na vlastní nebezpečí. Tak jsme s ženou v rámci možností důkladně ohlídli okolí a postupně se tam vzájemně vyfotili. Jeden v autě, druhý venku. Přežili jsme oba.
V posledních pár kilometrech přišlo u napajedla k setkání se skupinou několika desítek slonů.
Tomu ale předcházelo pozorování auta před námi. Evidentně byli asi hodně zkušení. Řidič zastavil napříč silnici a pak kolem nich přešli sloni ve vzdálenosti jednotek metrů. Po podobném zážitku bych se asi musel převléknout.
Pak jsme ještě zahlédli živé buvoly v trávě kousek od brány kempu.
To hledání zvěře mi připomíná hledání hub u nás. Obojí potřebuje maximální soustředění, postupně nabývané zkušenosti a výsledkem je radost z úlovku. Baví mě to a manželku taky.
Celý kemp Mopani je obehnaný zdí nebo alespoň plotem s elektrickým ohradníkem. Pro milovníky adrenalinu existuje i ubytování v neoplocených chatách. Na to bych si netroufnul.
Máme tady chatu s krásným výhledem na přehradu. Těšil jsem se na hrocha a zatím nic :-).
Večeři jsme pojali jako místní obyvatelé. Ti stále něco grilují – říkají tomu Braai. Ve Sparu jsme si pořídili kuře naložené v marinádě piri-piri (portugalský recept) a boereworst. To je kořeněná klobása z hrubě mletého masa.
Po roztopení dřevěného uhlí jsem šel zkusit internet MTN. Samozřejmě ani „ň“. Takže uveřejnění dnešních zápisků až někdy jindy.
Už se stmívalo a kuchyně s lednicí je venku. Tak jsme si tam rozsvítili. Za chvíli jsem zpozoroval na zdi něco malého. Hýbalo se to. Byla to ještěrka. Pak přišla druhá, větší a později ještě třetí prostřední velikosti. Manželka, která měla před cestou strach z hrochů, slonů, lvů a černochů mi dnes cestou v Krugeru říkala, že chce vidět další slony a dokonce i nosorožce. Ovšem ještěrky na venkovní stěně nevydržela. Se slovy, že se snad dovnitř nedostanou, usnula. I bez grilovaného kuřete.
V oknech máme sítě proti komárům, takže je máme otevřená. Abychom nemuseli pouštět klimatizaci. Z venku jsou slyšet nejrůznější zvuky. Nějaké zvíře nám těsně za oknem před chvílí něco okusovalo. Přiznám se, že raději jsem se na zdroj zvuku ven podívat nešel. A manželka naštěstí spala.
Zítra máme první pokus o vstávání v 5 hodin ráno.
Uveřejněno bez fotografií 8.10. 14:18 (v Satara kempu jsem zprovoznil internet přes EDGE)
Fotografie v nízkém rozlišení přidány 8.10. 23:30
Žádné komentáře:
Okomentovat