Jedinou zastávkou na trase do Sevilly bylo nejjižnější místo pevninské Evropy v městečku Tarifa. Ostrůvek Isla de las Palomas. Bohužel je na něm nějaký vojenský objekt a na úplný konec se nedá dostat.
Pak zbývalo asi 170 kilometrů do Sevilly. Většinu cesty nám pršelo. Na 18:30 jsme měli lístky na býčí zápasy. Patří to k místnímu folklóru. Hlavně byla příležitost, protože v neděli končí jarní slavnosti. Jejich součástí je po celý týden corrida. My jsme byli na tom úplně posledním večeru, který přenášela televize v přímém přenosu.
Zkusím stručně popsat jak to z mého laického pohledu probíhá :
1. vběhne býk
2. skupina toreadorů a jejich pomocníků se ho snaží trochu unavit
3. do arény vjedou dva na obrněných koních. Jeden z nich mu opakovaně bodne kopí do hřbetu
4. opět se ho snaží unavit
5. pak býkovi zapíchnou do hřbetu krátké barevné mečíky s háčky na konci
6. tanec toreadora a býka
7. vrcholem má být usmrcení býka jediným přesně mířeným zásahem mečem za hlavu
8. když se to toreadorovi podaří, je velká sláva, mává se šátky a toreador dostane uříznuté ucho z poraženého býka
9. pokud se pokusy musí opakovat, ozývá se z publika nesouhlas
10. každý býk opouští kolbiště tažený triem koní
Takhle to bylo šestkrát (3 toreadoři, 6 býků) a celé to trvalo asi 2,5 hodiny.
Z těch šesti "zápasů" to nejvyšší ocenění proběhlo dvakrát.
Poučení :
Zábava je to skutečně divná.
Vítěz i poražený jsou předem známí.
Po třetím zápase už to pro nás byla docela nuda - je to vlastně pořád stejné.
Ale je to součást tradic, tak to respektuji.
Když si porovnám corridu s českou zabíjačkou :
za cenu vstupenek bychom doma měli celé prase k snědku
prasátko to má rychleji za sebou
je sním zábava celý den i několik měsíců poté
Cestou zpět do hotelu jsme šli pěšky směrem k místu konání Feria de abril . Bohužel už dnes byl konec, tak alespoň slavobrána.
Uvnitř byla spousta stanů, ale většinou prázdných. Lidé po týdnu oslav už neměli chuť se bavit a tancovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat