Dnešek stál za všechny prachy. Tedy obrazně a trochu i podle skutečnosti. Prostě jsme se rozšoupli. Šli jsme na ty dražší atrakce ve Funchalu.
Ale popořadě. Snídaně byla už těsně před osmou. Po deváté jsme tedy vyrazili směrem z kopce Monte do centra města. Ráno tam místní děti stavěly Wall of Hope z květin. Je to důležitá součást Květinového festivalu. Na náměstí u radnice jsme dorazili po desáté. Už tam dokola bylo docela plno. Kolem půl jedenácté začal průvod a pak děti zapichovaly květiny do připravených zelených stěn.
Naše pozice nebyla nejlepší, takže po asi dvaceti minutách jsme prostor opustili. Šli jsme k místní katedrále Sé.
U ní je už výzdoba pro zítřejší průvod. Ten je tou nejdůležitější součástí Květinových slavností. Prý je potřeba být na místě s velkým předstihem, abychom dobře viděli.
Od katedrály následoval přesun k místnímu trhu Mercado dos Lavradores
Cestou jsme si koupili místní specialitu Bolo do Caco. Je to chlebová placka rozehřátá na desce a potřená bylinkovo-česnekovým máslem.
Je to tržnice, kde v nejnižším patře jsou ryby. Tohle jsou černé zubaté hlubinné ryby Espada, které jsou místní specialitou.
V úrovni chodníku je normální trh. Zejména běžné ovoce, zelenina a suvenýry.
Ovšem pozor na horní patro. Tam jsou "slušní zloději". Prodejci nabízejí ochutnávku místních plodů. Musím potvrdit, že byly výborné. Pak samozřejmě chtějí prodat. Zeptal jsem se na cenu a slyšel jsem 9,50€ za kilo. To je hodně, ale pár kousků na ochutnání nemohlo vyjít na víc jak 5€. Realita je jiná. Váha otočená displejem mimo oči zákazníka. Cena za kilo už byla údajně 19,50€. Takže za pár kousků chtěli skoro 13€. To by muselo být pozlacené. Vůbec mi nebylo hloupé po ochutnání odejít bez nákupu. Moje rozměry naštěstí vzbuzují respekt. Nějaké hlášky si ale prodejce neodpustil. O tomto chování a cenách se píše na mnoha stránkách. Důležité je neukazovat nebo dokonce nedávat velké bankovky z ruky dříve než znáte cenu. Pak už není cesty zpět.
V centru už toho bylo pro dnešek dost. Koupili jsme lístky na autobus a šli na stanici linek 20 a 21. Obě linky totiž směřují na vrchol Monte.
Lístky mají v každé trafice a nabíjí se na tolik jízd, kolik chcete. Pak se dají dobít znovu. Jdou koupit i u řidiče, ale je to dražší.
Četnost spojů ani počet linek není samozřejmě srovnatelený s Prahou. Tady jsou stránky místního dopravního podniku. Jsou tam i jízdní řády a mapy jednotlivých linek.
Čekali jsme na odjezd asi půl hodiny. Pak bylo vidět mistrovství zdejších řidičů. Já mám občas problém odhadnout průjezd naším malým autem. To, jak se řidič vyhýbal stojícím autům a projížděl zatáčky, klobouk dolů.
Na vrcholu Monte se nachází hned několik turistických zajímavostí najednou. Nejprve jsme šli do kostela Nossa Senhora do Monte, kde leží poslední český král Karel I. Ten na Madeiře zemřel v roce 1922.
Hodně ho uznávají Maďaři.
Z kostela následoval krátký přesun směrem vlevo do Monte Palace. Vstup 10€ na osobu a berou karty. V ceně je vstup do místního muzea (africké umění a hezká sbírka kamenů), p rohlídka zahrady a sklenička vína Madeira v restauraci na konci zahrady. Včera jsme potkali nějaké Čechy, kteří o této zahradě vyloženě básnili. Za nás musím říci, že nic moc. Zahrada leží na krásném místě, je tam krásný dům a určitě z něj i výhled na Funchal. Podle nás to ale architekti přehnali.
Je tam všechno nějak divně namíchané do sebe. Japonská zahrada se stromovým kapradím z Austrálie atd.
Dokonce tady mají i terakotovou armádu
Méně by bylo více. A moc toho tady ani nekvetlo. Ta včerejší zahrada byla hezčí. Přišlo nám to jak zahrada ze seriálu Dva písaři. Chybí tady jen ten poustevník v podání pana Horníčka.
Přišel časově krátký finanční vrchol dne. Jízda na saních. Cena 30€ pro dva (25€ pro jednoho), karty neberou. Bylo to dobrý a občas to byla docela rychlé. Jede se po normální silnici pro auta. Na křižovatce hlídá bezpečný průjezd ostraha. Sáně postupně v některých místech pěkně vyleštily asfalt.
Konečná je asi 200 metrů nad naším ubytováním. Máme to prostě dokonale vyladěné. Ještě jsme si tady došli poprvé na teplou večeři. Žena si dala madeirskou specialitu "černou rybu" se smaženým banánem a já hovězí na špízu. Nebylo to špatné, ale ani žádný velký kulinářský zážitek.
Po příchodu domů jsem se opět "poveselil" s ubytováním v Seville. Objednáno přes booking.com. V hotelu tvrdí, že to zrušil booking. Tam jsem volal a není to pravda. Pak jsem zkoušel volat do hotelu a tam zase byl problém sehnat někoho anglicky mluvícího a současně schopného s rezervací něco udělat. Tak jsem nakonec rezervaci zrušil sám a udělal znovu. Už mi z hotelu mailem potvrdili, že to je OK.
Na tenhle problém jsem přišel jenom díky firmě, která mi má do hotelu doručit vstupenky na býčí zápasy. Prý jim je z hotelu vrátili, že tam žádnou rezervaci nemám. Tak snad se tam se vstupenkami za týden setkáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat