Včera v noci nebyl ohňostroj, přesto se manželka nevyspala dobře a ráno jí bolelo celé tělo. Museli jsme tedy dnešní den uzpůsobit zdravotnímu stavu. V plánu byla návštěva Zimního paláce, kde sídlí jedna z nejslavnějších galerií světa - Ermitáž. V Petrohradě pršelo v noci a i ráno poprchávalo. Ale během dne už voda z nebe přestala padat, jen mraky zůstaly.
Dnes jsme pro dopravu zvolili autobus. Od nás to bylo pět stanic po Něvském prospektu k Ermitáži a asi 10 minut jízdy. Cena 30 rublů za lístek (11Kč). Tentokrát jsme museli využít paní průvodčí, protože automaty na karty jsou asi jen v těch letištních autobusech.
Hned za rohem už bylo Palácové náměstí.
A na něm další provedení mobilních záchodů
I car s carevnou se chránili deštníkem
Vstupenky do Ermitáže se dají koupit přes internet. Ovšem jsou proti nákupu na místě předražené (18$). V automatu se dají koupit za 600 rublů. Frontu na pokladnu nemá pro zahraniční turisty smysl stát. Tam je to zajímavé jen pro místní - mají to levnější.
Po odložení věcí v šatně (zdarma) jsme se zapojili do návštěvnických davů.
Nejprve jsme procházeli přes nádherné honosné interiéry paláce.
Pak jsme přišli k jednotlivým výstavním místnostem, které jsou řazeny podle zemí a umělců.
Tenhle Rubensův obraz mi přišel povědomý
Blížili jsme se k tomu nejnavštěvovanějšímu exponátu - dvěma obrazům Leonarda da Vinci = The Litta Madonna a The Benois Madonna. Hlavně ten druhý byl obležený hroznem turistů. Naprostá většina byli asiaté. A ti se neskutečně neomaleně tlačí ze všech směrů, protože by jim jejich expresní výprava utekla.
Paní hlídačka nasazovala občas vlastní tělo jako zábranu
Většina fotek končí tím, že před vás někdo vloží mobil nebo rovnou i hlavu
U toho druhého obrazu na druhém konci místnosti se návštěvníci nemačkali
Tohle je předchůdce televize. Uvnitř je mechanismus, který dokáže páva rozhýbat. Promítají to tam na vedlejší obrazovce.
Je neuvěřitelné jak si dokázali vyhrát se všemi detaily. Jako na tomto lustru.
V Ermitáži jsme viděli možná 10% výstavních místností (a to asi ještě přeháním). Je to opravdu ohromný komplex. Ale takové davy turistů jsme ještě nikde neviděli.
Při odchodu už nám nepršelo a fronta na pokladnu byla pořád stejně dlouhá.
Přecházeli jsme k Chrámu Kristova vzkříšení. Cestou jsme si všimli dvou zajímavostí. Prvním je pozvánka na koncert Dvořákových skladeb
A tím druhým byla deska na domě, kde zemřel Puškin. Jen ty šrouby mohli zvolit lepší.
Pak už se nám Chrám objevil v plné kráse. Jen bohužel sluníčko chybělo.
Cestou k trolejbusu jsme šli kolem restaurace, která vaří rusko-německou kuchyni. Moc si tedy neumím představit výsledek, ale měli zajímavě upravenou vlajku bývalé NDR.
V trolejbusu byl také průvodčí. Po každé stanici prochází celý vůz, prodává lístky a kontroluje průkazky. Tenhle systém nemůže být moc efektivní.
Žádné komentáře:
Okomentovat