Cestou jsme zahlédli krávu hlídající vchod na golfové hřiště.
Po vysazení z taxi jme museli jít pár set metrů pěšky bráně. Viděli jsme, že takhle brzo ráno si Indové užvají chladu. Kolem 25 stupňů.
Stejně tak si užívají i psi. Zároveň je vidět, že Indové nejsou schopni zajistit úklid ani u své nejturističtější atrakce
Zase čtyřstup na kontrolní stanoviště. Chlapi procházejí podstatně rychleji
Tady už byla nějaká náboženská seance
Opět bordel. Ta betonová cihlička tam asi nebude od včerejší noci.
Kontrolní stanoviště na vstupu do areálu
sluníčko začíná vycházet
Jeden z minaretů, bohužel ten přední, opravují. Už dlouho a asi ještě dlouho budou. Nikdo tam nepracoval. A nevypadá to, že se to týkalo jen dneška. Inu Indie.
Lidí je tady od rána hodně. Udělat fotku bez nich v podstatě není možné. Slavná fotka lady Diany se během normální otevírací doby opakovat nedá.
Mezi návštěvníky svítila rodina blonďáků - asi nějací seveřani. Měli sebou čtyři dcery. Jak to tady bývá zvykem, někoho napadlo udělat fotku jedné blonďaté holčičky a podobně velké tmavé Indky. Já jsem byl ohužel na opačné straně
Tady je bezva cedule, že se tady pracuje a zároveň se to nesmí fotit. Přitom ten minaret máme na fotkách všichni
My s turistickými vstupenkami (1000 rupiií za kus) dostaneme před vstupem navíc návleky na boty a láhev vody. Místňáci si boty musí zout a odložit. Tedy odložit, znamená hodit na hromadu a pak si vyhledat snad ten svůj pár.
Hlídači toho asi úplně moc neuhlídají
Pěkné "zátiší s bordelem a mrtvým psem" kousek od vstupu do Taj Mahalu. Ve skutečnosti naštěstí pes dýchal.
Po návratu do hotelu jsme se šli podívat do okolních obchodů. Do mramoru tady vsazují nejrůznější kameny a snaží se napodobit výzdobu z Taj Mahalu. Ta práce musí být nekonečná. Ceny jsou docela vysoké. Obávám se ale, že tihle dělníci z toho moc mít nebudou.
Poměrně často jsme viděli obdobné sound systémy
Přejížděli jsme ještě k takzvanému malému Taj Mahalu, který je o něco starší než jeho světoznámý bratr.
Poslední venkovní zastavení bylo u výhledu na Taj Mahal z parku za řekou. Jede se mezi skutečně nepříiš honosnou zástavbou. Chudoba je tady vidět na každém kroku. Vyperou v řece a usuší na špinavé zemi. A pak asi nakonec musí prádlo ještě vyprášit.
Hned vedle Taj Mahalu (u té hnusné žluté stavby ze včerejška) u řeky leží venkovní krematorium
21.století
Samohybný lis na šťávu z cukrové třtiny
Psolední šoping proběhl u pana kořenáře. Koupili jsme dobrý pepř, skořici a poprvé v životě třeba i pravý šafrán na zkoušku.
Pak proběhly dvě věci, které jsme nechtěli. První byla návštěva restaurace. Jídlo bylo výborné - konečně zase maso. Alespoň kuřecí. Cena byla odpovídající spíše našim slušným restauracím než indickým zvyklostem.
Po jídle jsme dostali tohle osvěžení dechu. Moc dobré.
Pak už zbývalo jen vyplatit řidiče a odjet na nádraží. Tam jsem porušil tu druhou věc, že nikomu nic nedáme. Byl tam postižený kluk, kterému jsme finančně pomohli se dnes dosyta najíst.
Ve vlaku nás příjemně překvapily Indické železnice. Dnešní nevegetariánské jídlo bylo s kuřecím masem. A tentokrát by se za něj nemusela stydět ani většina aerolinek. Fakticky skvělé plněné rolky s pikantním dipem. A dokonce nám dali i zmerzlinu na závěr.
Cesta vlakem bez chyby - přijeli jsme o asi 5 minut dřív.
Na nádraží na nás přesně podle domluvy čekal náš taxikář v turbanu. Jen měl jinou barvu (světle modrou) a tím nás zmátl.
Za dnešek ode mě dostává Indie plusové body.
Na 02:30 jsme si s ním rovnou domluvili odjezd na letiště. V 6:15 odlétáme domů.
Uzavírám tímto další díl naší kroniky.
A zatím nevím, jestli bude mít nějaké pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat