Den 26. - Kuala Lumpur

Dnes jsme měli ubytování bez snídaně, takže bylo co včera samoobsluha dala. Čekalo nás asi 70 kilometrů do Kuala Lumpur z velké části stejná trasa, kterou jsme absolvovali od Batu Caves. Jenže opačným směrem. Včera mě pán z té malé ZOO obdivoval, že tady řídím. Hlavně tedy v Kuala Lumpur. Dnes jsem pochopil proč. Je to stále o plechy na autě a hlavně o zdraví motorkářů. To je často běs. Oni jedou všemi pruhy, ze všech stran. Podjíždějí, objíždějí, jezdí vedle sebe. Hrůza. Do toho řidiči aut taky jezdí zvláštně. Když zapnou blinkry, tak je často nevypínají.
Přežili jsme tu jízdu v kolonách ve zdraví. Dokonce jsme na první pokus našli i vjezd do parkoviště u hotelu. Bydlíme v úplném centru v hotelu Impiana. Povedlo se mi tu naší poslední noc v Malajsii koupit za asi 60% normální ceny. I se snídaní a parkovným v ceně.
Hotel je hned u vstupu do nadzemního chodníku - jako mají v Hong Kongu.

Tady je vylepšený i klimatizací. Chodby spojují důležté body v centru a vedou až k nákupní ulici Bukit Bintang. Tam jsme vylezli v mallu Pavilion KL, který vypadá uvnitř hodně honosně. Jsou tady opravdu hodně luxusní značky.

Odtud jsme prošli pár dalších už normálnějších obchodů směrem k vyhlášené ulici jídla - Jalan Alor. Večer by to asi bylo živejší, ale i tak byla nabídka pestrá.

Z jídleního lístku jsem si vybral polévku Bak Kut Teh.

Bylo v ní spousta vepřových žebírek. Ještě mi k tomu přinesli talíř rýže. Tohle už je jen půlka původní střední velikosti kotlíku. Pozdě jsem to vyfotil. Čtyřčlenná malajská rodina by odešla dosyta najedená. Ale přemohl jsem se a bylo to skvělé.

Do času možného přihlášení v hotelu ještě zbývala hodinka. Pokračovali jsme směrem k věži KL Tower. To je nejvyšší vyhlídka v Kuala Lumpur a je odtud vidět další dominanta Petronas Towers. I když ne v úplně ideálním úhlu.

První pohled na věž, zatím jen v odrazu

Cestou jsme zahlédli fotoauto

A to už je ona

Cena není úplně lidová - tuším 105 MYR. Ale jak jsme už ti téměř důchodci, dal nám mladík u pokladny sám od sebe seniorské vstupenky za 94 MYR. To stáří má i výhody.
Pohled na věže Petronas

Touhle kolonou jsme taky skákali

Mají tady vysunuté kostky se skleněnou podlahou. Je bezva, že se člověk může fotit sám i když i fotograf je na místě. Jedna kostka je s výhledem na Petronas, ta druhá už bez něj.
Letos ještě nebyly moje nohy. Takže 300 metrů nad zemí

V KL se mohutně staví, ale ta doprava za moc nestojí. Když to centrum budou dál zahušťovat, asi to lepší nebude.

Petronas máme asi 300 metrů od hotelu. Foto před příchodem do hotelu.

V podvečer jsme "museli" na věže do parku. Zase nadzemním chodníkem asi 200 metrů a za chvíli jsme byli v parku. A nebyl to špatný výhled.

Za tuhle fotku bez stativu (jen opřený o strom), i bez Photoshopu, se ani nestydím